Žádné ztráty u přirozeně chovaných včelstev

Sharon Labchuk, dlouholetá environmentální aktivistka, která značnou část svého času věnuje chovu včel na ostrově Prince Edwarda, píše:

„Jsem na seznamu včelařů, obsahujícím asi 1000 lidí, většinou Američanů, a nikdo ve světě přirozeného včelařství, včetně komerčních včelařů z tohoto seznamu, nehlásí žádné kolapsy rojů.“

Problém velkých a na zisk zaměřených včelařských firem spočívá v tom, že používají ve svých úlech pesticidy k vykouření roztoče Varroa destructor, a podávají včelám antibiotika. Navíc vláčejí úly za náklaďáky z místa na místo, aby přišli k ještě více penězům za opylování To včelí roje pochopitelně stresuje.

Myslím, že stojí za to zamyslet se nad textem, který na své webové stránce zveřejnil Michael Bush (bushfarms.com/bees.htm).

„Většina včelařů bojuje s varroázou. Mám to štěstí prohlásit, že mé největší problémy dnes spočívají v tom pokusit se úspěšně přezimovat co nejvíce nových malých včelích rojů a stavět úly, které by mi nelámaly záda při zdvihání či lepší způsoby přikrmování včelstev.“

Přirozeně velké plástve

„Boj s roztoči je takřka za mnou, protože jsem začal s komůrkami přirozené velikosti. Pro případ, že to nevíte, a já to taky donedávna nevěděl, v plodištích úlů běžně používané podklady (matrice) mají jiný rozměr než ty, které si včely staví v přírodních úlech.“ To má za následek růst mnohem větších včel.

„Změřil jsem si sekce přirozenou cestou zbudovaných pláství v plodištích, a ty mají průměr 4,6 mm. Většina včelařů ale používá matric pro plástve s komůrkami o průměru 5,4 mm. Když si to převedete do tří dimenzí nechá to růst včelu, která je asi o polovinu větší než normálně. Nechal jsem tedy včely budovat v plodištích komůrky přirozené velikosti – a prakticky tím eliminoval problémy s varroázou i tracheálními roztoči.“ Jedním z důvodů je o jeden den kratší doba zavíčkování buňky, a tím i o den zkrácená doba líhnutí. Tím se do buněk dostane a namnoží významně méně roztočů.

Není asi překvapením, že nám ve zprávách opomínají říct, že vymírající včely jsou vlastně hypervarianty, které jsme donutili aby mohly být větší než je normální. Že přirozeným způsobem chovaných včelstev se tato pohroma patrně netýká. Je to stejné, jako v průmyslu s hovězím. Ukazuje výše uvedený návod cestu k řešení problému mizejících včel? A najde obecnou podporu ve vědeckém světě?

Biologický limit

Ačkoli nový druh kolapsů včelích kolonií zdánlivě udeřil jako blesk z modré oblohy (jak s oblibou tvrdí různí činitelé) je pravděpodobnější, že jsme u včel překročili nějaký biologický limit. Je tu nemálo důkazů, že jsme se k němu blížili už dlouho.

„Příliš tvrdě jsme na ně tlačili,“ říká Dr. Peter Kevan, docent environmentální biologie na University of Guelph v Ontariu. „Moříme je hladem umělou výživou a stěhujeme na velké vzdálenosti.“ Kevan míní, že „vzhledem k stresu, jemuž jsou komerčně chované včely vystaveny, by současný problém mohl být způsoben nejen cizopasnými roztoči, ale i dlouhými chladnými zimami nebo dlouhým mokrým jarním obdobím, pesticidy či geneticky upravenými plodinami.“

Zdroj: www.informationliberation.com/index.php?id=21912

Pokud se vám článek líbí, podpořte nás předplatným. Děkujeme.