Zkamenělý obr na Moravě – první zimní průzkum

Zkamenělý obr na Moravě

Stopy dávné minulosti lidstva není nutné hledat v archivech a muzeích. Knihy našeho letopočtu jsou jen pohádkou o skutečné historii lidstva. Všechno bylo jinak. Za posledních dvacet let jsem viděl a zkoumal nejstarší stavby na naší planetě. Netušil jsem, že v horách nad mým domovem existují důkazy o naší fantastické minulosti. V sobotu se půjdu podívat za obrem….

První cesta k obrovi

Teploty byly pod bodem mrazu, zasněžená krajina a cesty neprošlapané. Začátek cesty byl v přístřešku. Zde začala naše cesta za zkamenělým obrem.

Otisky stop na skále

Cesta vede lesní pěšinou kolem známé skály Budačina, kde jsme si prohlédli zajímavé otisky podobné lidským stopám. Stopy jsou v pískovci, který je údajně starý 66 milion let. Domnívám se, pokud mají být stopy staré miliony let, tak by se v žádném případě nemohly dodnes zachovat. Stopy musely vzniknout před pár tisíci lety. Velikost stopy je podle dnešního měření č. 7.  Zkamenělé stopy jsem viděl na Korfu, nebo na Maltě.

Našli jsme další otisky – otisk stopy, kdy se zachoval hluboký otisk předních prstů a dlaně. Rozměry odpovídají dnešnímu člověku. Otisky vznikly v době, kdy byla skála ještě ve vodorovné poloze. Bylo to v dobách, kdy byl povrch země spíše plochý, pokrytý jezery a bažinami. Suchá půda byla zaplavována mořskými vlnami s čerstvou vodou. Bylo mnohem méně hor a kopce nebyly tak vysoké. Před asi 5000 lety se stalo něco, nad čím si vědci lámou hlavu dodnes.

Zuzančina studánka

Pod vrcholem kopce vytéká pramen, který je udržovaný. Ke studánce je legenda o nešťastné lásce, kdy milenec ze žárlivosti zabil svoji milou a pak s jejím tělem ukončil život skokem ze skály. Na místě vytryskl pramen čisté vody. Voda je pitná a kontrolovaná. Říká se, že ten, kdo se z této studánky napije, zkrásní a bude se radovat ze života. Staří lidé z Kostelan říkají studánce U Milenky.

Neznačená cesta ke zkamenělé obří čelisti vede zarostlým terénem. Potkali jsme stádo divočáků a zachránila nás kamenná kostka, na které jsme se ukryli. V dávných dobách byla obřadním místem, dnes nás ochránila před divokou zvěří.

Objev zkamenělé čelisti obra

Od Zuzančiny studánky vede k obrovi klikatá cesta křovím a přes popadané stromy. Místo ukryté hluboko v porostu není nijak označené. Před pár lety jsem objevil v moravském údolí kamenné řady, otisky stop a „zkamenělou obří čelist se zuby“. Podle velikosti zubů byl zkamenělý humanoid 24 x větší než dnešní člověk. Mohli být bájní obři vysocí téměř 40 metrů? Možná ano. Mnozí z vás to dnes viděli poprvé na vlastní oči.

Výšku obra jsem vypočítal porovnáním velikosti zubů dnešního člověka se zuby ve zkamenělé čelisti. Na foto zadní strany čelisti jsou vidět řezáky (v levé části). V okolí jsou další podivné kamenné útvary. Vykopal jsem kámen, který připomíná patní kost, ale je 24 x větší než máme dnes. Ortopéd, aniž by věděl o co jde, mi potvrdil, že je to patní kost lidského skeletu.

Nad zkamenělým artefaktem jsme dnes objevili nový podivný útvar s viditelnými zuby. Možná se jedná o část lebky druhého obra? Průzkumy v zimním období v porostu bez listí přinášejí nová objevy. Na tento útvar se zaměřím podrobněji na dalších průzkumech.

Zkamenělá obří lebka

Pokud se jedná o humanoida, která byl vysoký asi 36 metrů, pak musí někde být jeho lebka. Lebeční kost je velmi pevná a jen tak lehce ji nelze zničit. Potvrzují to nálezy lidských lebek po celém světě, které jsou staré tisíce let. Proto lebka obra vysokého 36 metrů musí být někde poblíž. Během dvouletého průzkumu jsem ji našel.

Obří lebka byla dnes zasypaná sněhem, proto je těžké jí najít a představit si její skutečnou velikost. Kdo ji dnes viděl na vlastní oči, možná zapochyboval. Ale oční důlky a nosní přepážku nebylo možné vyčistit od ledu. Rozměry očních důlků a lebky jsou 24 x větší než mají lidé dnes. Lebka je rozlomena stromem, který vyrostl v jejím středu. Zde vidíte lebku pod sněhem a lebku po rekonstrukci …

Starý nápis na obří čelisti

Na zkamenělé čelisti je stará rytina. Nápis je erodovaný, sotva čitelný, ale jde přečíst. Opsal jsem znaky a dlouhý čas je porovnával se znaky v praslovanském slovníku od pana Kováře. Že se jedná o velmi staré písmo není pochyb, podobnými znaky psali Slované, Etruskové, Féničané, staří Řekové, ptačí národ Rongo-rongo, první Egypťané, lze ho najít v Sanskrtu a u dalších nejstarších národech na celém světě. Možná budete překvapeni proč jsem použil právě tento „praslovanský slovník“? Důvod je jednoduchý: První písmo, které se objevilo z ničeho nic před asi 5 – 6 tisíci lety bylo dokonalé a věda si sním neví rady dodnes.

Proč si myslím, že první písmo bylo Slovanské? Důvod není složitý – protože nejstaršímu písmu dodnes rozumí pouze lidé slovanského původu.

První písmo, kterým psali nejstarší národy vysvětlil a popsal před 80-ti lety Antonín Horák ze Zlína. Na základě jeho pracovních deníků a dalšího výzkumu Ing. P. Kováře vznikl první „praslovanský slovník“.  Překlad je tak jednoduchý, že ho dnešní složitá věda stále odmítá, protože není … germánský, starořecký (viz. překladatel Ventris o deset let po Horákovi)?

Na zkamenělé čelisti je tento nápis: NA BŘEHU MOŘE LI DĚS A HRÚZA MI ZAJISTÉ JEJÍ HLAVA. … Jednou napsané slovo je dané, je to „síla“ slova. Dnes píšeme mnoho slov a namluvíme tolik, že se v nich sami ztrácíme. Slované psali zleva doprava, i zprava do leva. Sdělení nejvyšší důležitosti byla čtena stejně z obou stran: HLAVA JEJÍ ZAJSTÉ MI HRŮZA A DĚS NA BŘEHU MOŘE.

Můj překlad rytin na obří zkamenělé čelisti je s největší pravděpodobností správný.  Jak jinak si vysvětlit nápis, který má stejný význam čtený zleva, nebo zprava? To je „síla slova„.

Kdo nám zanechal dávný vzkaz?

Bylo to v dobách, kdy byl povrch země spíše plochý, pokrytý jezery a bažinami. Suchá půda byla zaplavována mořskými vlnami s čerstvou vodou. Bylo mnohem méně hor a kopce nebyly tak vysoké. Tehdy žili lidé s obry. Před asi 5000 lety se stalo něco, nad čím si vědci lámou hlavu dodnes. Tehdy se mnohé ostrovy propadaly do moří (Mu, Atlantis?), vznikaly nové pevniny a hory. Ti, co se zachránili hledali nová území a úrodná údolí k přežití a přinesli první znalosti a dokonalé písmo, kterému rozumíme dodnes.

Nápis v obřím údolí na Moravě je jasný a srozumitelný.

První video z objevu …

Termín dalšího setkání a průzkumu obří doliny najdete včas v časopise WM magazín Skryté skutečnosti.

Těším se na vás.

Jiří Matějka.

Pokud se vám články líbí, podpořte časopis WM magazín předplatným. Děkuji. J.M.

Regenračné centrum

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář