Záhadné obří kostry na Slovensku

Záhadné kostry „obrů“

Domnívám se, že slovenský objev u Želovců je mimořádný a kostry mohou být mnohem starší, než tvrdí dnešní historici. Nejnovější podobný nález v Srbsku může být důkazem.

Obří kostry na Slovensku

Hned první mrtvý, kterého našli pracovníci v pískovcích na Želovcami, vyvolal velké vzrušení. Na mírném svahu jednoho z mnoha kopců nad řekou Ipeľ, ležela obrovská, víc jak dvoumetrová kostra (205 cm) s mečem u boku. Kromě meče se našel opasek zdobený pozlaceným kováním a stříbrné náušnice.

Historici předpokládají, že kostry zde leží již 1200 let. Potom byly objeveny další hroby, celkem jich bylo 870. V desítkách hrobů ležely kostry mužů, ale ve většině byly ženy. V některých hrobech byly nalezeny meče, sekery, luky, zbytky šípů a stříbrné poháry. Ani v jednom hrobě neležel u mrtvého kůň, což je přinejmenším podivné, protože doba, ve které mrtvé pochovávali, slovansko-avarská, je typická právě pohřbíváním jezdců. Kdo byli tito vysocí lidé a odkud skutečně přišli se dodnes neví.

Domnívám se, že slovenský objev u Želovců je mimořádný a kostry mohou být mnohem starší, než tvrdí dnešní historici. Nejnovější podobný nález v Srbsku může být jasným důkazem.

Kostry obřích lidí v Srbsku

Kostry obrů pokryté červeným barvivem nalezené v srbských mohylách.

Při vykopávkách dvou mohyl ve Vojvodině, v severní části Republiky Srbsko, odkryli archeologové hroby dvou mužů pokrytých červeným okrovým barvivem. Okr je přírodní pigment jílovité zeminy, směs oxidu železitého a různého množství jílu a písku. Při smíchání s velkým množstvím hematitu nebo dehydratovaného oxidu železa vytváří pigment s načervenalým nádechem.

Hroby objevil Ústav archeologie a etnologie Polské akademie věd (IAEPAN) ve dvou velkých mohylách, které byly poprvé prozkoumány v letech 2016–2018, přičemž výsledky studie byly zveřejněny až nyní. Dr. Piotr Włodarczak z IAEPAN, který vedl vykopávky, zaznamenal nepřítomnost hrobové výbavy, ale zjistil, že okrové barvivo bylo považováno za „posvátnou barvu“ pro důležité pohřební rituály.

Neobvyklá výška pohřbených naznačuje, že zesnulí původně pocházeli ze stepí jižního Ruska nebo Ukrajiny, kteří si našli cestu do Vojvodiny asi před 5000 lety jako součást kočovné komunity. „Rituální použití okru a umístění jednotlivých pohřbů ve velkých mohylách naznačuje, že jsou spojeny s komunitami obývajícími východoevropské stepní oblasti,“ řekl Włodarczak.

Podobnosti lze nalézt s kulturou Yamnaya (jámová kultura), archeologickou kulturou pozdní doby měděné až rané doby bronzové, 3500–2300 př. n. l.), která pohřbívala své mrtvé pokrytím okrem v nízkých tumulech (kurganech) obsahujících jednoduché plytké jámy.

Kdo byli a odkud mohli přijít vysocí lidé?

Dnešní evropská archeologie má k dispozici nejnovější přístroje a dokáže analyzovat téměř cokoliv, včetně DNA. Přesto jsou podobné objevy přehlíženy, nebo se jim nevěnuje téměř žádná pozornost. Často se nepohodlné nálezy zařadí do uměle vytvořené časové osy, na které se evropští historici domluvili v 19. století. Ale, nejnovější objevy dokazují, že historie Evropy a lidstva mohla probíhat úplně jinak.

O slovenských velkých kostrách, mimo popis a fotku v knize Pavla Dvořáka, jsem nikde nic velice nenašel. Slovenské kostry se datují do období před 1200 lety, do doby vpádu údajných Avarů na naše území. Srbský nález se oficiálně datuje do období před asi 5000 lety. Tím vzniká velký problém – stejné objevy jsou rozdílně datovány s odchylkou 3800 let. To je důkaz, že oficiální evropská „učebnicová“ historie byla účelově vymyšlená.

Před asi 5000 lety došlo k poslední změně povrchu na celé naší planetě. Vznikaly nové hory, ostrovy a pevniny. Jiné se propadly po hladinu, zmizelo například panonské moře, vznikala nová úrodná údolí a lidé byli při tom. Ti, co se zachránili hledali nová území vhodná pro život. Příkladem může být v tu dobu vzniklý úrodný karpatský oblouk, nebo solná ložiska v Alpách. Podle geologa Dr. Bekha byl alpský masív vytlačen do dnešní výšky během sto let a lidé to viděli. Důkazem této nedávné změny jsou také výškové pozice megalitických staveb, zejména v západní Evropě, megality na Maltě apod.

Poslední změna povrchu pevnin probíhala v několika etapách. Když se zamyslíte a srovnáte období s nejstaršími událostmi zjistíte, že to tak mohlo skutečně probíhat. Před poslední změnou pevnin žilo na Zemi víc lidí než dnes,

  • 3000–2500 př. n. l.: Období náhlých změn
  • 2400–1700 př. n. l.: Období chaosu
  • 1500–1300 př. n. l.: Konečná změna, zemětřesení a dotřesy
  • 0 → nová epocha.

Na evropském území se například v období chaosu objevili lidé kultury „zvoncových pohárů“, jak je nazývají historici. Podle nich se „zvoncový pohár“ používal k pohřebním účelům (dnes urna), jiní odborníci tvrdí že sloužil k picím slavnostem. Mrtví se pohřbívali hlavou k severu a obličejem na směrem východ.

Co se odehrálo před pár tisíci lety se dočtete v mé knize Naše fantastická minulost.

Nikdo netuší, kdo to byl a odkud přišli. Kultura zvoncových pohárů (Bell-Beaker Cultur) je datována do pozdního eneolitu až do počátku doby bronzové. Kultura existovala na mnoha místech západní a střední Evropy a Maroka zhruba v období 2900 až 1800 (1700) př. n l., pak se rozšířila na sever. Lidé se lišili od dnešních svým fyzickým vzhledem. Tito lidé stavěli důmyslné stavby, uměli lehce pracovat s kamenem a měli své písmo.

Domnívám se, že lidé kultury „zvoncových pohárů“ jsou potomky těch, kteří se zachránili po poslední změně pevnin, která proběhla před asi 5000 lety.

Jiří Matějka  

Článek vy\šel v časopise WM magazín č. 242 → WM magazín č. 243 – WM magazin Eshop

Objev na Slovensku – foto z knihy Odkryté dějiny, P. Dvořák, 1974
Objev v Srbsku – foto a text www.heritagedaily.com
Další důkazy: Kniha Naše fantastická minulost – http://wmmagazin.cz/eshop/domu/61-nase-fantasticka-minulost.html

Pokud vám časopis WM magazín líbí, podpořte časopis předplatným →. Děkuji. Jiří Matějka.

 

Regenračné centrum