Věda na hranici podvodu

Věda se prohnila až na hranici podvodu

Jak můžeme sledovat v médiích – iracionalita ve vědě, možná kvůli zvýšeným nárokům, se stala v každém ohledu extrémní. Veřejnost z toho vnímá jen velmi málo. Příkladem, který se stal předmětem veřejného zájmu, je záležitost s kysličníkem uhličitým. Zvolený přístup vykazující naprosté opovržení vědeckou objektivitou má charakter přímého podvodu; tuto „vědu“ už nelze vnímat jinak, než jako formu podivného náboženství zavrhujícího veškeré osvědčené vědecké standardy.

Pás asteroidů

Korupce plodí korupci a v rámci toho se stav vědy zhoršil až na úroveň, kdy začíná obracet naruby každý bezbranný prvek dosavadních znalostí. Nejjednodušší ukázkou může být pás asteroidů. Vědci po staletí věděli, že pás asteroidů vznikl rozpadem planety mezi Marsem a Jupiterem. Dnes vědci říkají, že tam žádná planeta nebyla, a že pás asteroidů vytvořila gravitace Jupitera. Může snad gravitace vytvořit kusy rozdrcené skály? Samozřejmě nemůže. Takové vysvětlení, zdá se, přímo vyzývá k položení nevhodné otázky: proč ty skály obíhají Slunce, místo aby zůstaly tam, odkud přišly? Kusy skal původně rozptýlených po celé sluneční soustavě byly následně smeteny ze všech oběžných drah planet. Pluto se dnes řadí mezi asteroidy, protože na planetu je příliš malý. Blízko jeho oběžné dráhy jsou četné další asteroidy.

Definice energie

Velmi ukrývanou, ale prokazatelnou závažnou chybou je nevhodná definice kinetické energie ve fyzice. Fyzika definuje kinetickou energii jako hmotnost krát rychlost na druhou. Tato definice ovšem skutečnou energii nemůže reprezentovat správně, protože neznáme nic, co se pohybuje rychlostí na druhou. Prostý matematický důkaz ukazuje, že kinetická energie je transformována v poměru hmotnost krát rychlost.[1] Současný „důkaz“ je založen na počáteční logické chybě. Gottfried Leibniz v roce 1686 uvedl, že čtyři kilogramy vážící objekt shozený z výšky jednoho metru udělá totéž, jako kilogramový objekt shozený ze čtyř metrů. Tato proporcionalita ovšem konzervuje hmotnost krát rychlost na druhou, nikoli hmotnost krát rychlost. Použitím rakety na místě gravitace lze předvést, že raketa k urychlení určité hmotnosti použije dvakrát tolik paliva, než když musí urychlit na finální rychlost hmotnost poloviční.

Pro opravu definice energie lze říct, že objekt o váze 4 kilogramů, který bude padat 1 sekundu, vykoná totéž, jako objekt o váze 1 kilogramu, který bude padat 4 sekundy. Tato proporcionalita zachovává hmotnost krát rychlost, ale ne hmotnost krát rychlost na druhou. Při použití rakety za účelem vyvinout požadované rychlosti bude v obou případech využito množství energie ekvivalentního urychlovaným hmotnostem. Tato matematika je nepopiratelná, ale fyzici o tom nechtějí nic slyšet.

Standardní úskoky úplatné vědy

Jsem nezávislý vědec. A jako takovému mi není dovoleno publikovat své výsledky. Díky emailům prosáknutým z britského Hadley Climate Research jsme měli možnost vidět, jak je řízen proces vydávání ve vědě o podnebí, kdy je proces odborné recenze zneužíván k tomu, aby bylo oponentům bráněno v publikování jejich prací, a byli propouštěni editoři, kteří si dovolili takový materiál uveřejnit.[2]

Podvod s oteplováním

Tyto neobvyklé „standardy“ jen potvrzují nelegitimnost výsledků. Správné výsledky nejsou povinné. Věda o klimatu je komplikovaná a je zde jen velmi malá míra jistot či účasti skutečné vědy. Jedním z mála významných ukazatelů je dlouhodobě měřená průměrná globální teplota. Teploty zaznamenané za posledních sto let ovšem nevykazují žádný významný růst. Podvodníci využívají četných způsobů jak jakýsi růst přesto vykázat, včetně snižování hodnot dřívějších měření a navyšování údajů z novější doby. Ostatním vědcům pak prostě odmítají sdělit jak, nebo proč, provedli takové změny. Využívají rovněž statistických odchylek a měřící stanoviště, která by vykazovala nižší teploty, prostě vyřazují. Studii jejich padělků provedli v roce 2010 Joe D’Aleo a Anthony Watts a výsledky publikovali v žurnálu Science a na webové stránce Public Policy.[3]

Píší: „Překvapující zjištění, že nemůžeme říct, zda ve 20. století vůbec došlo k nějakému významnému celoplanetárnímu oteplení, je založeno na četných udivujících příkladech manipulace a nadsazování skutečné úrovně a rychlosti ´globálního oteplování´.“

Za každým prvkem komplikované záležitosti globálního oteplování se skrývá převažující vliv podřadné vědy. Příkladem je Stefan-Boltzmannova konstanta. Ta stanoví, kolik sálavého tepla vyzařuje čtvereční metr povrchu při jakékoli teplotě. Tato konstanta je ovšem aplikována na atmosféru postrádající jakýkoli povrch. Konstanta říká, že při teplotě -19°C vyzařuje každý čtvereční metr zemského povrchu energii 235 W, která musí Zemi opouštět. Klimatologičtí podvodníci tvrdí, že nahoře, asi 5 kilometrů vysoko v atmosféře, je oblast o takové teplotě a že záření ochlazující planetu vyzařuje právě z této zóny. Není snad mezi takovou zónou a zemským povrchem rozdíl? A jak silná by měla být? A co brání vyzáření tepla při -18°C, z oblasti těsně pod jejich myšlenou zónou? Zdá se však, že se podvodným jednáním vědy nikdo necítí tažený za nos. Jejich omračující arogance je měřítkem toho, jak úplatnou se věda stala.

Zmatek v logice

Zabedněnost některých PhD v této věci demonstruje následující výrok: „Množství kysličníku uhličitého odebíraného z atmosféry rostlinami je téměř dokonale úměrné množství uvolněnému do atmosféry dýcháním a rozkladem. Malé změny v důsledku lidských činností mohou mít toto delikátní vyvážení rozsáhlý vliv.“ Jestliže fotosyntéza nebude schopna metabolizovat přesně stejné množství CO2 jako to, které vydechuje, celá biologie se rozpadne. Tento vztah nemohou změnit žádní lidé či přírodní zákony. Modifikovat to ve skutečnosti mohou jen chemolitotropické bakterie, ale těch je v biologii méně, než jedna částice na trilion. (Slovo respirace je často v kombinaci s rozkladem. Rozklad je forma dýchání. Formou dýchání naproti tomu není kvašení, které ale rovněž uvolňuje CO2.)

Z uvedené citace vyplývá víc, než vědecká neznalost; je to zmatek v logice. Je postup společnosti, zřizující větrné elektrárny a zavírající uhelné, aby prý byla zachována fotosyntéza, ve shodě s respirací? Máme udělat skok v našich myslích a začít považovat kysličník uhličitý za delikátně vyváženou entitu. Mlčky se předpokládá, že pokud je fotosyntéza a dýchání v delikátní rovnováze, pak musí být jemně vyvažovaná i hladina CO2. Vyvažovaná čím? Za éry dinosaurů bylo v ovzduší pětinásobně více CO2, než dnes, a když před 500 miliony lety začala moderní fotosyntéza, bylo ho dvacetkrát více (viz graf)[4].

Hladina CO2 není a nikdy nebyla delikátně vyvážená. CO2 nepřetržitě absorbují a vážou oceány ve formě uhličitanu vápenatého a vápence. Nyní je v ovzduší tak málo CO2 (0,04%), že je celá biologie na pokraji hrozby zániku v důsledku jeho nedostatku pro fotosyntézu. Provozovatelé skleníků nezřídka uměle přidávají do vzduchu až trojnásobné množství, aby zlepšili růst rostlin (nejlépe se jim daří v atmosféře obsahující 1000 a více ppm CO2).

Teplo, síla, pan Joule a slepí následníci

Dnešní standardy převzala fyzika před třemi staletími, kdy byla vytvořena nepravdivá definice energie. Nemějme falešné představy, v dnešní fyzice panuje jen o málo extrémnější korupce, než v době, kdy Newton představil své zákony (1687). James Joule, aby ukázal vztah mezi silou a teplem, v roce 1845 údajně prokázal platnost definice energie mícháním vody v dřevěném vědru.[5] Joule neměl sebemenší předpoklady k tomu, aby mohl provést takové měření. Nikdy ostatně podrobně nepublikoval svůj postup, vydavateli poslal jen upovídanou poznámku, v níž něco z toho popsal. Nebyl ani autorem toho konceptu. Fyzici, kteří zkoušeli zopakovat jeho postup, neuspěli. Joule nebyl fyzik, jen je kopíroval a tvrdil, že řeší problémy, které oni nedokázali vyřešit.

Jeden z hlavních problémů je zde v tom, že rychleji a rychleji vířící voda nedovolí určit množství použité síly. Síla byla údajně měřena pomocí závaží, zavěšených na provázcích navinutých na hřídel. Klesající závaží pak přes převod roztáčela lopatku rotující ve vodě.

Ale jelikož by zrychlení poklesu závaží udělalo využitou sílu nedefinovatelnou, Joule řekl, že vyřešil tento problém použitím většího množství plováků. To by ale byl ten nejhorší možný způsob, jak redukovat akceleraci. Trocha turbulence na hladině by měla na pohyb dole pramalý účinek a plováky moc turbulence nevytvoří. Abychom vyvolali co nejvíc turbulencí, měly by pokrývat 50% povrchu. Větší množství už by akceleraci neredukovalo, ale naopak posílilo. Plováky by navíc vyžadovaly hodně prostoru, přičemž větší prostor na hladině by mohl mít za následek menší odpor vůči turbulenci.

Joule navíc tvrdil, že závaží klesala bez zrychlení o jednu stopu za sekundu. Zrychlení by přitom musel odhadnout. Jeho úpravný údaj „jedna stopa za sekundu“ znamená, že rychlost ve skutečnosti neměřil. Neměl žádný způsob jak ji ovládat a získat jednu stopu za sekundu.

Řekl, že závaží spustil 16x o 12 yardů. Navinout 16x lanka se závažími by dvěma atletům trvalo přes hodinu. Podle Jouleho tvrzení činila hodnota zvýšení teploty 0,5°C. To by ve dřevě a kovu zaniklo za asi 30 sekund. Neměl k dispozici ani žádné koeficienty tepelné vodivosti umožňující určit, kam teplo odešlo. Dále tvrdil, že vliv atmosféry eliminoval dodatečným časem poklesu závaží. Dodnes neexistuje žádná metoda vylučující environmentální efekty. Už jen toto tvrzení znamená, že Joule ve skutečnosti takový pokus nikdy neprovedl.

Fyzici ovšem tvrdí, že dnes získávají (jak?) stejné číslo a že Joule byl mimo jen asi o tři promile. Joule získal 4,2 Newton metru na kalorii, zatímco moderní číslo je 4,1868 Nm/kalorie. Jelikož Joule neměl žádnou možnost obdržet nějaký výsledek, znamená to, že i zde se jedná o smyšlené číslo.

Tomuto číslu se chvíli říkalo Jouleho konstanta, dnes je spíš známo jako „mechanický ekvivalent tepla“. Jak je měřeno dnes, je nepochopitelné. Kdysi jsem na internetu narazil na tvrzení, že je měřeno stlačováním plynu. Komprese plynu sice teplo produkuje, ale síla při stlačování plynu je naprosto elastická. Důkaz, že jde o naměřenou hodnotu, jsem nenalezl ani v učebnicích a knihách o fyzice. Všechno naznačuje, že jde o smyšlené číslo. Tato hodnota určitě nemůže být správná, jelikož matematický důkaz ukazuje, že síla krát vzdálenost netransformuje do konzistentního množství tepla.

Další fosilní podivnosti

Ropu a uhlí nazýváme fosilními palivy, což znamená, že údajně pocházejí z biologických materiálů. Nepocházejí a ani nemohou. Ropa a uhlí mají vyšší stav chemické energie, než biologické materiály. Často se jim říká uhlovodíky, protože obsahují vodík vázaný na uhlík, a to je vysoce energetický stav. Biologické materiály mají hodně přidaného kyslíku, a to je nižší energetický stav. Neexistuje jiná metoda navýšení chemické energie, než pomocí radiace. Vykladači ovšem blaženě zmiňují teplo a tlak. Tyto síly zvýšit chemickou energii nemohou, jelikož působí jen na jádra, zatímco chemická energie je doma v elektronech spinujících poblíž jádra. Žádná síla působící jen na jádra nemůže zvýšit pohyb elektronů na jejich orbitech, to může jen nukleární reakce. To znamená, že fyzici netuší, co je chemická energie.

Nestuduje snad elektrony obíhající okolo jádra kvantová mechanika? Předmět kvantové mechaniky stojí na falešné představě, že světlo působí jako energetické částice. Částice ovšem mají délku, šířku a hloubku, ale energie ne. Fyzici formují své prognózy na předpokladu, že vlnová délka světla musí být právě taková, aby zasáhla elektrony a posunula je na vyšší oběžné dráhy. Předpokládaná správná vlnová délka má mít velikost energetických balíčků. To se ale neděje. Vhodná vlnová délka způsobí jen to, že světlo odrazí – vytlačí – elektrony jen z jedné strany jejich trajektorie. Pokud světlo působí z obou stran, neutralizuje jedna druhou. Vlnová délka by možná mohla být frakcí orbitálního cyklu, a hypoteticky by mohl být použit více, než jeden náraz. K této logice neexistuje žádný důkaz, avšak shoduje se s vědeckými principy lépe, než tvrzení, že energie může vytvářet částice.

Gary Novak

(1) Energy Misdefined in Physics. By Gary Novak. http://nov79.com/en/ener.html.
(2a) Climategate: Caught Green-Handed! By Christopher Monckton. 11-30-2009. http://scienceandpublicpolicy.org/originals/climategate.html.
(2b) ClimateGate for Dummies. By Steve Watson and Paul Joseph Watson. 11-27-2009. http://www.prisonplanet.com/climategate-for-dummies.html.
(3) Surface Temperature Records: Policy Driven Deception? By Joseph D’Aleo and Anthony Watts. 8-27-2010. http://scienceandpublicpolicy.org/originals/policy_driven_deception.html
(4) Global Warming not Caused by CO2. By Gary Novak. http://nov79.com/gbwm/gbwm.html.
(5) On the Existence of an Equivalent Relation between Heat and the Ordinary Forms of Mechanical Power. By James P. Joule, Esq. 8-6-1845. Found in, Energy: Historical Development of the Concept. By R. Bruce Lindsay. 1975. p345.

Regenračné centrum