Původ, výroba a zdravotní účinky pravé slivovice

Nejlepší švestky pochází z Bosny a ze Srbska

Poučení pro hospodáře a vyrobitele lihovin, jak nejvhodnějším způsobem vyráběti lze slivovici při řádném a správném využitkování peckového ovoce. Na základě dlouholeté praxe a vlastních zkušeností napsal Hynek V. Burian, ředitel hospodářské školy v Novém Bydžově (1895).

Slivovice jest lihovitý nápoj, který se vyrábí ze všelijakých plodů ovocných slívovitého rodu, tedy nikoliv výhradně jenom ze švestek. Za nejlepší považuje se ta slivovice, která se k nám dovážela ze Slavonie a sice z východní části Slavonie, nazývané Sriem pod jménem sriemská slivovice. V pohoří Fruška Gora jsou mnohá údolí plná slívových a jiných ovocných sadů. V sadech těch převládá z peckového ovoce švestka pravá, známá nám i pod jménem švestky turecké, bosenské nebo slavonské. Švestka ta vyniká nad naše velikým masitým zrnem a sladkostí. Vedle švestky pravé nad míru hojně jsou rozšířeny i slívy nazvané turguně (karlátka), trnoslívky a bělice.

Slivovice vyrábí se nejenom ze švestek, ale i z turguní a běliček. Ano, turguně a bělice jsou na slivovici skoro lepší proto, že pravidelně a více rodí než pravá švestka. Mimo to i ranněji uzrávají a možno je tudíž dříve česati, kvasiti a slivovici z nich páliti.

Srbové všeobecně slivovici jmenují kořalka, ale tureckým jménem „rakije“. Rakije se pije všude i v prosté chatě srbské i u hlavy pravoslavné srbské církve u „svjatjejšego patriarcha“ v Karlovcích, konáme-li u něho návštěvu a byli-li jsme tak šťastni, že nás pozval na oběd.

Slivovice čerstvá, nová, hned po vyrobení, není chutná, nemá oné příjemné chuti a vůně, jaké nabývá později po letech, když byla uležená ve sklepích v dubových sudech. Ležením nabývá slivovice i pěkné žlutavé barvy, která ale není čistě žlutá, jako ta, kterou má slivovice, již pijeme my zde v Čechách. Slivovice, kterou my zde v Čechách můžeme obdržeti, je pravidelně již od nepoctivých, po velikém výdělku žíznivých obchodníků padělaná a pokažená. Přidávají totiž ku pravé slivovici líh, vodu, cukr a barvivo. Mají v tom velikou zkušenost a jen znalec dovede rozeznati pravou slivovici od té padělané. Falšování děje se obyčejně při přepalování slivovice a to tím způsobem, že se na 1 hektolitr slivovice pravé slabé, přidává 50 litrů lihu bramborového anebo kukuřičného a nechá se spolu překapovati. Takto se docílí 150 litrů slivovice velmi silné a ostré, která v ústech pálí a v hrdle škrábe. Aby se účinky surového tohoto nápoje zpříjemnily, přidává se na 1 hl. asi 1 kg cukru a pak barvivo z cukru připravené – karamel. Někde také slivovici zbarvují na žluto přídavkem černé kávy. Jinde opět do sudu na místo barvy a cukru přidávají suché švestky a nechají je macerovati, až se nimi slivovice zbarví a osladí.

Jak poznáme pravou slivovici

Kdo chce poznati, že jest slivovice pravá, ten ji naplní do sklenky a pozvolna pije. Při tom ji nechá váleti po jazyku dříve než ji polkne a tu musí nalézti, že slivovice se na jazyku hladce pohybuje, neštípe, neřeže, ale jemně hřeje a mírně sládne. V hrdle a žaludku hřeje a nepálí a neškrábe. Vezneme-li pak čistý šat a prázdnou skleničku do sucha vytřeme, musí nám sklenka do sucha vytřená voněti jak suché švestky, čistě a příjemně, bez jakéhokoliv přídechu. Je-li cítit zápach po šňupavém tabáku, nebo po shnilých bramborách, je to znamení, že byla slivovice rozmnožována pomocí lihu buď kukuřičného anebo bramborového.

Pravá, čistá, stará slivovice jest lahůdka velmi vzácná a dnes možno ji najíti jedině ve sklepích srbských, pravoslavných klášterů anebo jen u samého patriarchy v Karlovcích. Rolníci svoji slivovici hned po vypálení prodávají obchodníkům židům, kteří ji pak zmíněným nahoře způsobem rektifikují, sesilují, rozmnožují a barvějí, aby ji mohli jako staré vylěželé zboží draho nám sem prodati.

Číška pravé staré slivovice je nejen lahůdkou, ale ona je i znamenitým prostředkem pro povzbuzení nervů, žaludeční činnosti. Ona vzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Proto by čistá slivovice mohla býti od lékařů předepisována všude tam, kde dnes předpisují a odporučují kognac, který bývá ostatně ještě více padělán než slivovice a je mimo to i několikráte dražší.

Slivovice v Česku

U nás v Čechách a na Moravě pálívala se slivovice ze švestek, velmi hojně ještě na počátku tohoto století. Laciný líh bramborový a z něho vyráběné moderní rosolky a likéry zatlačili výrobu slivovice u nás takřka úplně a na Moravě z větší části. Vykřikovalo se o rozmanitých těch kořalkách, že jsou nápoje zdravotní – hygienik, stomašik, žaludeční atd., ale přes všechnu tu reklamu ostaly kořalky ty otravující jedem a způsobili, protože byl jed ten laciný otravu našeho národa – v širokých vrstvách lidu rozmohl se kařalečný mor, proti němuž nelze bojovati jinak, než když se lidu na místo nápoje jedovatého dá opět píti nějaký nápoj jiný, lepší a zdravější.

V Čechách se kdysi pálívala dobrá slivovice v Heřmanovém Městci, v Sopce pod Mělníkem, ve Vysokém Mýtě. V první české továrně na zužitkování ovoce v Třebenicích u Lovosic se zpracovávalo až 100 vagonů švestek. Na Moravě jest výroba skvělé slivovice ve velkém rozsahu.

Slivovice vyrábí se ze švestek, ze sliv, z mirabelek, ringlí, blum a mohla by se vyráběti i z trnek, kdyby to dovoloval způsob zdanění, t.j., kdyby výroba lihových nápojů pálených nepodléhala tak vysoké dani. U nás v Čechách nelze na výrobu pravé slivovice pomýšleti než jenom ze švestek. Předně švestek máme v Čechách a na Moravě ohromné množství a za druhé švestky naše české jsou znehodnoceny konkurencí, již nám dělají bratří Srbové z Bosny. Dříve jsme švestky své sušili a vyráběli z nich povidla. Švestky naše nebyly nejlepší, ale kde nebylo lepších, tam museli spokojeni býti s takovými, jaké jsme jim poskytli. Mezi slepými je jednooký králem. Tak naše sušené švestky opanovaly světové trhy. My jsme si však sami zavinili, že nyní trhy ztrácíme. Předně my neučinili dosud žádného pokroku v sušení. My na trh posílali neustále zboží přičmoudlé, vyteklé a připálené. Francouzové v tomto daleko vynikli nad nás. Oni posílali na anglické trhy výtečné své zboží znamenitě usušené a velkozrnné.  Štěstí naše bylo až dosud, že Francie nám nemohla škoditi proto, že nebyla sto svého výborného zboží takové množství na trh dodati, aby naše zboží horší, stalo se zbytečným.

Naše vláda se rozhodla zaplatit ohromné miliony a naučit bosenské lidi, jak sušit jejich švestky a nám je sem posílali. Dnes nás Bosenské švestky vytlačili z trhu s našimi švestkami. Ke všem tomu ještě švestkového trhu zmocnili se v Budapešti bursovní spekulanti a ti dovedou ve svůj prospěch stlačiti cenu nejlepšího zboží, jak jim libo, natož teprve zboží horší, jako je to naše dosud.

My máme švestek v zemi ohromný nadbytek. V surovém stavu vyvésti jich nelze. Ze sušení nekouká nám zcela žádný aneb jenom nepatrný užitek. Co s nimi? Bylo by snad moudré, švestkové sady vyhubiti a sázeti stromy jiné? Chraň Bůh!

Budeme z nich vyráběti slivovici, výborný a zdravý nápoj a vedle toho budeme se starati ještě o záležitosti ovocnické.

  1. Kde nám vyhynou stářím nebo z jiných příčin švestkové stromy, tam nebudeme více sázeti naši obyčejnou švestku domácí proto, že je drobná, proto, že má velkou pecku a proto, že někdy náležitě nevyzraje a stává se málo sladká.
  2. Na místo švestek obecných budeme sázeti tam, kde chceme vyráběti slivovici, ranněji uzrávající kadlata, modré slívy, mirabelky a bělice, které ranněji zrají, jsou velmi úrodné, velmi sladké a mají malou pecku. Také vlašskou švestku sem zařadíme.
  3. Kde máme sušírny, tam budeme sady svoje doplňovati dolanskými švestkami a mirabelkami, které se hodí k sušení.

Vlastnosti švestek

A nyní o vlastnostech, jaké mají míti švestky a peckové ovoce ku pálení slivovice.

Nepřekonatelné pravidlo je, že z nejlepšího a nejsladšího ovoce docílíme nejlepší slivovici největší výrobu. Avšak slivovici páliti lze i ze švestek a sliv vadných, které jsou červivé, raněné, rozmačkané, se stromů setřásané a které se ani k sušení, ani na povidla, ani na trh nehodí.

Proto švestky na slivovici necháme na stromech viseti, až dokonale změknou a vyzrají. Ku sklizni jich přikročíme teprve tehdy, až budou dokonale modré, dužina uvnitř měkká, pěkně žlutá a dokonale sladká. Jelikož švestky najednou neuzrávají, nebudeme jich sklízet nejednou. Zralá švestky snadno ze stromu padá a nezralá pevně ještě na větvi sedí. Budeme je tedy na vícekráte setřásati. Setřesené švestky pod stromy nabereme čistě bez stopek do košů a odvezeme v koších do místnosti, kde mají být rozmačkány do kádí na břečku. Tam je necháme 4–6 dnů v koších státi, aby se ještě zapotily a došly. Ony při tom ještě zesládnou. Nesmějí se však nechati tak dlouho, aby rozbředly a plesnivěly, proto že by pak zápach plesniviny byl výrobku na újmu jakosti slivovice. Zapáchala by také plesnivinou. Jakmile zpozorujeme na švestkách, že jsou měkké, sypeme je z košů do nádržky na mlýnek a rozmačkáme mezi dubovými válci na břečku, ale tak, aby se pecky nerozmačkaly.

Slivovice jedině bez drcených pecek

Že by to bylo pro výrobu slivovice a její jakost k užitku, když se pecky smačkaly, jak mnozí udávají, pravda není. O tom mám své zkušenosti a od těch neustoupím, protože mne nikdo nedovede o lepším přesvědčiti. Tvrdí se totiž, že prý z jader dostane se do slivovice silice hořkomandlová. Ano, dostane se, ale ještě více přiboudliny se dostane do slivovice z jader a tu pak slivovice nepříjemně zapáchá a což nejhoršího jest, slivovice taková není pak zdravá, neboť my víme, že přiboudlina jest jedovatá a ústrojí lidskému škodlivá.

Ty příjemně vonící silice, které slivovici dělají, ty jemné éterické látky tvoří se v břečce švestkové za doby lihového kvašení i tehdy, když švestkové pecky z břečky úplně odstraníme třeba hned před kvašením. Jaké podstaty tyto silice jsou, jak se tvoří a ze kterých součástek švestkové dužniny, pozůstávají to je dosud věcí neznámou. Otázka toto jest však velmi důležitá a zajisté že by si páni lučebníci získali veliký vděk vyrábitelů slivovice, kdyby jí zaslouženou pozornost věnovali.

Kvasné nádrže

Rozmačkané švestky padají z mlýnku, nebo li mačkadla do nastavených kádí aneb kvasných nádržek, které mají býti co možná velké. Čím větší, tím lepší, neboť kvašení je tím rychlejší a dokonalejší. Kvasné kádě a nádržky mají se nalézati v prostoře chráněné před změnami teploty a lze-li místnosti ty vytápěti a udržovati při teplotě mezi 20–25 stupni, tím lépe. Bouřlivé kvašení může švestková břečka v nádobách otevřených a je toho dbáti, aby se kvašení to ukončilo zcela v době 5–7 týdnů nejdéle.

Příprava před pálením

Jakmile je kvašení ukončeno, možno hned přikročiti ku pálení slivovice, ale nemusí se hned pálit. Lépe jest, když s pálením ještě počkáme. Avšak je nutno, aby se kádě a kvasné nádoby uzavřely vzduchotěsně neprodyšnými poklopy a omazaly hlínou mastnou, aby vzduch neměl přístup, aby se líh do vzduchu nevypařoval a v břečce nenastaly jiné způsoby kvašení, zejména ne další octové. Dobře naplněné a uzavřené nádoby mohou ostati třebas do jara i déle, než přikročíme ku výrobě slivovice z břečky na kotlích destilačních.

Pecky jsou nám nepotřebnýma obtížným balastem. Zaujímají v břečce mnoho místa, líh se z nich žádný netvoří a vytvořit nemůže. Musíme počítati, že zaujímají 12–15 % objemu ve břečce a v náplni kotlů. Proto je dobré nechat břečku do kádí técti přes dírkovaná sýta a budeme pecky odstraňovati.

Ještě na něco jest nám upozorniti, mluvíme-li o peckách. Pecky jsou těžké, padnou v kotlu ke dnu a jestliže jsme při topení nepozorní, mohou se ke dnu velmi snadno přichytiti, připečou se a slivovice zapáchá velmi nepříjemně připáleninou a zápachu toho nelze odstraniti. Slivovice pak smrdí a je neprodejnou.

Samovolné a řízené kvašení

Mluvili jsme o kvašení ovoce peckového na výrobu slivovice a sice výhradně o kvašení samovolném, tj. o kvašení břečky způsobené kvasinkami, jež na ovoci samém lpí a ze vzduchu do kvasící bečky se dodávají. Nyní ještě dovolíme si upozorniti tuto na kvašení tzv. umělém, kde se staráme o to, abychom kvasinky na ovoci lpícím praním v čisté vodě odstranili a kde do rozmačkané ovocné břečky přidáváme kvasnic čistých, obsahujících jenom čisté kvasinky vinné, zvláště vypěstované. Kvasíme-li břečku ovocnou za přidání značného množství kvasinek (15 litrů na 100 Hl břečky), způsobíme kvašení velmi bouřlivé, velmi rychlé, kde cukr se ve 4–5 dnech zcela úplně přemění v líh a je možno tudíž v čase velmi krátkém přistoupiti již ku výrobě slivovice.

Vedle ovoce na výrobu slivovice dobře uzrálého a cukernatého i dobře vykvašeného má na množství a hodnotu výrobku neméně vliv i kotel, na kterém se slivovice pálí, na kterém se lihový nápoj odděluje od ostatních hmot, tvořící podstatu ovoce – nyní nazývaných – výpalky.

Skladování slivovice

Slivovice, kterou uchováváme pro prodej a spotřebu, má vážiti 50–60 stupňů lihových čili má obsahovat 50–70 % lihu. Chceme-li slivovici uschovávati, aby ležela a zestárla, nutno jest, abychom uschovávali slivovici silnější 60–70 %, jelikož během let ovšem nabude na jakosti, ale ztratí mnoho procent lihu.

Stává se obyčejně, že na 1 hl. sudu ztrácí se ze slivovice do roka 3 litry tekutiny a na síle 1,5–1,8 %. Čím jsou nádoby větší, tím je ztráta poměrně menší, a proto mohu jenom zazlívati těm hospodářům, kteří si kupují na uschovávání slivovice soudky malé a domnívají se, že v takových soudkách slivovice prý jim dříve uzraje. Ano, vyschne a zeslábne. Slivovice v sudech dolívati není třeba jako vína, ale rozumný hospodář tak bude vždycky činit proto, že ochrání slivovici před ještě většími ztrátami lihu, má-li sudy zcela až ku zátce plné.

Pálení slivovice

Pálení slivovice děje se tím způsobem, že kotel naplníme břečkou a rozděláme pod kotlem oheň. Oheň se udržuje stále v mírném stavu a nesmí se rozdmychovati do největšího žáru, ježto by se i při míchadle mohlo státi, že kotel zahoří anebo že z počátku přijde do plného varu a než se srazí všechny bílkoviny dokonale přeteče, a tu pak můžeme sobě celý hotový destilát pokaziti.

Jak dlouho se má pod kotlem topiti, kdy je pálení břečky u konce, to nám ukáže na výtoku umístěný lihoměr. Jakmile lihoměr vystoupne do výšky a ukazuje, že vytéká destilát slabší než 5 %, tu přestaneme s pálením. Uhasíme oheň, kotel rychle vyprázdníme. Pálení slivovice, počítaje od té doby. Kdy naplněný kotel přišel do varu, tvá obyčejně 3 hodiny. Za tu dobu lze veškeren líh zcela bezpečně přenésti z kotle v podobě par do nádob nastavených, ovšem že ve stavu par zhuštěných ve chladiči.

Vyrobená slivovice jest tekutina bezbarvá, slabě opalizující, chuti silně palčivé, lihovité, a velmi slabě vyznačeným charakterem slivovicovým. Slivovice uložená v sudech dubových po delší dobu rozpouští něco barviva, v dubovém dřevě obsaženého a žloutne po čase. Tuto žlutou barvu padělávají obchodníci, obarvujíce bílou slivovici mladou buď žlutou barvou kurkumovou, řešetákovou anebo páleným cukrem – karamelem. Kdo zná slivovici pravou zcela dobře, ten pozná i tuto barvu uměle způsobenou, neboť přirozená žlutá barvy slivovice zahrává trochu do zelena, čehož žádný z kořalečník napodobiti nedovede.

Slivovice jako lék

Někteří odborníci zastávají názor, že alkohol je starší než samotné lidstvo. Příznivý vliv malého množství alkoholu uznávají dnešní lékaři. Dochází totiž k roztažení cév, zlepšuje se spalování tuků a zpomaluje se proces sklerotizace cév a také postup ischemické choroby srdeční. Jako lék je využíván výhradně pravý destilát a to nejlépe několik let uskladněný. Takováto slivovice, když ukápne na talířek a je zapálená, musí hořet. Jestliže zapálená slivovice nehoří, tak se jedná o pančovanou směs. Pravá slivovice je výborným přírodním prostředkem, který je vyráběný z ušlechtilého destilátu.

Přestože slivovici znají v každém koutě Česka i Slovenska, osobité postavení měla odjakživa na Moravě. V těchto končinách se totiž s lidmi spojovala již krátce po příchodu na svět. Potírala se jí pupečníková šňůra, ale i dásně dětí, když se jim prořezávaly zoubky. Pokud pobolívaly uši nebo oči, slivovice se nakapala přímo do nich. Působila také jako univerzální přírodní medicína i při nachlazení, bolestech v krku či dokonce břicha. Při téměř každém neduhu bylo potřeba jediné – vypálit červa za pomoci štamprlky. Na zdravotní a preventivní účely starší ročníky slivovici využívají dodnes. “Každé ráno vypiju puldeci kvalitní domácí švestky. Dělá mi to dobře na trávení a čistí krev. A když mě zuby rozbolí, hned si ústa vypláchnu právě slivovicí,” chlubí se Moravák František.

Slivovice je:

Ideální prostředí pro luhování bylinek–kapky, mastičky
Zlepšuje myšlení
Desinfikuje
Zamezí stresu, přepracovanosti a depresím
Rozšiřuje cévy a ředí krev
Spaluje tuky
Příznivě působí na oči
Desinfekce proti vším
Detoxikuje

Slivovice umí uklidnit oči. Pokud nás trápí unavené oči, můžeme vyzkoušet následující aromaterapeutickou praktiku. Na obě dlaně nakapeme pár kapek slivovice a dlaně třeme o sebe, aby se slivovice odpařila. Poté přiložíme dlaně na oči a představujeme si černočernou tmu. Tato jednoduchá praktika pomáhá oživit unavené oči a při opakovaném provádění můžeme snížit nitrolební tlak a působíme léčebně hlavně při zeleném zákalu.

Slivovice proti vším. Věděli jste ale, že může pomoci i v boji proti vším? Dva panáky slivovice stačí vetřít do vlasů, zabalit na hodinu do igelitu, poté omýt běžným šamponem a vši z vlasů budou padat jedna báseň. Hnidy to samozřejmě nezabije, ale pro tu první vlnu opatření to velmi pomůže. Můžeme doporučit, slivovice vši zabíjí – ovšem, stejně je nejlepší na vnitřní zahřátí a vypálení červa.

Kvalita je rozhodující

Ptáte se, jak odlišíte kvalitní destilát od těch, které řadíme do kategorie “patoky”? Dobrá slivovice je čirá, bez zákalu a už na první přiložení k nosu příjemně voní – cítit je z ní především ovoce. Když skleničku převrátíte do sebe, slivovice by měla hladce projít dolů hrdlem aniž by vás pálila. Pokud se po polknutí nemusí otřepat, tehdy se můžete spolehnout, že pijete vypálený “lék”. Obecně platí, že čím je slivovice starší, tím je lepší. Největší hodnotu mají proto lahve, které jsou odleželé i pět a více let. Největší požitek z jejího pití dosáhnete, pokud si ji dopřejete vychlazenou na 16 – 18 °C.

Detoxikace: Slivovice „upravená“ kapkou moči je doporučována pro vlastní detoxikaci těla. K těmto účelům se používá kapka tzv. středního proudu moč, kterou aplikujeme použitím kapátka. Je nutné dodat, že moč se stává léčebnou až po 10 dnech veganské stravy. Také je nutno vynechat všechny živočišné bílkoviny z masných a mléčných výrobků. Ve 20–25 ml slivovice se tato úprava ani nepozná, takže nemusíte mít strach, že vám slivovice nebude chutnat.

Kdy je nejlepší slivovici pít?

Podle odborníků je ideální konzumovat slivovici ráno, naopak večerní užívání se vůbec nedoporučuje. Ideální množství je pouhá jedna „štamprlička”. Ta ovšem dokáže divy. Po probuzení vám dodá jednak energii do nového dne, ale také podpoří trávení a metabolické procesy. Samozřejmostí je desinfekce ústní dutiny a v podstatě celého organismu.

Redakce časopisu WM magazín Skryté skutečnosti má sídlo na Zlínsku, na Moravě. S kvalitními destiláty, jako je slivovice, hruškovice, meruňkovice, špendlíkovice, malinovice, nebo mirabelkovice apod., máme dobré mnohaleté zkušenosti😊. Proto na našich cestách za nejstarší historií lidstva s Novým cestovatelem.cz, nikdy nesmí chybět – jako účinná desinfekce. Nakonec, roky jezdíme s našimi čtenáři a přáteli Bosny a Srbska nejenom na pyramidy, ale také poznat původ tohoto nápoje bohů…

Jiří Matějka

 

 

Regenračné centrum