Klimatické periody roku – červenec

Pranostiky – červenec

Pranostiky bezesporu patří k oněm dokladům lidové slovesné tvorby, ve kterých je obsažena zkušenost a moudrost celých generací.

Zatímco meteorologie velmi pracně a zdlouhavě dokumentovala změny počasí v klimatických obdobích roku, lidové pranostiky o tom již dávno věděly. V mnoha případech dokázaly vydělit jednotlivá přirozená klimatická období daleko přesněji a jemněji, než pozdější meteorologická schémata.

Červenec

Parné léto s mnohdy tropickými teplotami, čas prázdnin a dovolených, to je měsíc červenec. Žádný jiný měsíc v roce nevyvolá tak masové stěhování obyvatelstva. Přesouváme se po silnicích i tratích do lesů nebo k vodě a hodláme si tepla užít co nejvíc. Červenec je také měsíc, v němž dozrává obilí, což mnohdy sledujeme. Přiznejme si, i v lidech z měst, tam někde hluboko v nás dříme venkovský předek, a tak si prohlížíme klasy a znaleckým zrakem odhadujeme, zda jsou obilná zrna zralá. Máme totiž možnost, větší než kdykoliv předtím, být v těsném kontaktu s přírodou, a to je jen dobře.

Červenec je nejteplejší měsíc roku s průměrnou teplotou 19.65 ± 1.52 °C. Vůbec nejteplejší července byly v letech 1994, 1834 a 1983 (24.3, 24.0 a 23.3°C), tedy vesměs v současnosti. Naopak nejstudenější července byly již velmi dávno. Byly zaznamenány v roce 1771, 1844 a 1786 (15.0, 16.1 a 16.3°C). Nejsouvislejší období teplých červenců bylo v desetiletí 1826 – 1835 s průměrnou teplotou 21.01°C. Jen o něco málo nižší průměr mělo desetiletí 1986 – 1997, kdy teploty červenců dosáhly 20.63°C. Možná jde o signál skleníkového efektu, možná ne. Teplotní anomálie prvního desetiletí patří svou odchylkou do extrému řádu, tedy odchylek silně nadnormálních a desetiletí 1986 – 1997 pak do odchylek řádu. Podobně je tomu i u samotných extrémních měsíců. Všechny tři nejteplejší července patří do odchylek řádu.

Podobně jako červen, je stejně mokrý i červenec. Proto nemůže překvapit, že nejvíce povodní bývá mimo jarní měsíce právě v červnu a v červenci. Nakonec i záplavy na Moravě, v roce 1997, byly právě v červenci. Připojená tabulka povodní ukazuje pět největších letních vltavských povodní, které kdy byly zaznamenány v Praze.

Rok    Datum        Průtok v m3/sec-1
1736    19.7.          4462*
1824    26.6.         3044
1954    10.7.          2920
1714    31.7.           2872*
1675    23.6.         2720*
* U těchto povodní byl průtok vypočten na základě zaznamenané výšky hladiny.

Je příznačné, že první z těchto pěti povodní byla v červenci a pouze dvě byly v červnu. Letní povodně byly obzvlášť ničivé, jak se lze přesvědčit ze zprávy v českých letopisech z roku 1432, kdy byla stržena část téměř nového Karlova mostu:

„Toho roku dne 19. července v sobotu se spustil velký déšť a trval až do úterý 22. července. Rozvodnily se všechny řeky a potoky a hned v noci z pondělí na úterý vystoupila Vltava a rozlévala se přes luka a pole a přes vsi. Co bylo v cestě s sebou vzala. Oblouky Pražského mostu se ucpaly velkým nánosem, chalupami, dřívím, senem, obilím – byl čas žní – a jinými věcmi. Pro velkou zástavu se pak voda na obě strany široko rozlila, tak že téměř celé Staré město pražské stálo ve vodě. Na Staroměstském rynku se v lodích vozili a na Ovocném trhu tekla voda jako velká řeka. Pražský most se na třech místech protrhl. Všechny mlýny byly pobořeny a vodou odplaveny; mnoho lidí i dobytka utonulo, protože voda stála velmi vysoko po celý týden. Následovala drahota pro nedostatek chleba, protože i několik mil výše při Vltavě žádný mlýn nestál. Bylo prý pláče lidu stejně všude při řekách a potocích, v Čechách i v Míšni a jiných zemích.“

XXIV. PAVLOVSKÉ LÉTO 28.6. – 6.7.

Období Janských dešťů v posledních dnech měsíce června a počátkem července přerušuje výrazně teplý úsek, který je nazván Pavlovským létem. Frekvence jeho výskytu se pohybuje okolo 60% a značná část pranostik vážících se k tomuto období se vztahuje na počátek žní. Jde pravděpodobně o pranostiky, které byly převzaty z jižnějších oblastí, neboť počátek žní v našich zemích je spojován spíš se svátkem sv. Markéty (13.7.)

– SV. PETR SENA SKLÍZÍ, SV. PAVEL K ŽITŮM VZHLÍŽÍ. 29.6.

XXV.    PROKOPSKÉ DEŠTĚ 7.7. – 12.7.

Monzunové vlny dešťů samozřejmě po uplynutí oněch 40 dní po Medardovi nekončí, ale mají svou vlastní periodicitu s různým stupněm intenzity a různou délkou trvání. Druhá vlna evropského monzunu se projevuje (s pravděpodobností asi 60%) právě v úseku, který dostal název Prokopské deště, podle nejvýznačnějšího svátku tohoto období. Nástup deštivého počasí byl různý, avšak pranostiky zachovaly významné datum, které se váže ke svátku Navštívení P. Marie (2.7.). Je nesporně pozoruhodné, že i v exaktně zpracované klementinské řadě, je mezi 2.- 3.7. výrazný teplotní pokles v jinak teplém období.

– PRŠÍ-LI NA DEN P. MARIE NAVŠTÍVENÍ 2.7. PO ČTYŘICET DNÍ BEZ DEŠTĚ NENÍ.
– NA SV. PROKOPA, VENKU ČASTÁ KÁPOTA. 4.7.
– O SV. PROKOPU, PRŠÍVÁ NA KOPU.
– SV. PROKOP A TEPLÉ NOCI, HUB SÁZENÍ.

XXVI.    MARKÉTSKÉ LÉTO 13.7. – 17.7.

Jde o výrazně teplé a suché období mezi jednotlivými vlnami Medardovských dešťů. Často se shoduje se započetím žňových prací, a proto je na tuto činnost vázáno i množství pranostik. Tomu odpovídá i četnost jeho výskytu, která se pohybuje až k 75%. Nejznámější z pranostik je o sv. Markétě a jejím srpu (13.7.).

– SV. MARKYTA HODILA SRP DO ŽITA. 13.7.
– SV. MARKYTA VEDE ŽENCE DO ŽITA.
– NA MARKÉTU OBYČEJNĚ TĚŽKÉ BOUŘKY BÝVAJÍ.

Poslední jmenovaná pranostika registruje teplé počasí s možností výskytu letních bouřek z horka. Pravděpodobnost objevení se tohoto období je až 70%, což je relativně vysoká frekvence.

– NA SV. KAMILU SLUNCE MÁ NEJVĚTŠÍ SÍLU. 18.7.

Poslední citovaná pranostika věrně odráží teplotní vývoj roku, kdy koncem druhé a po celou třetí dekádu července kulminují teploty vzduchu.

XXVII. MAGDALENSKÉ DEŠTĚ 18.7. – 23.7.

Teplý úsek markétského léta bývá přerušen (s pravděpodobností výskytu asi 65%) srážkově bohatým obdobím Magdalénských dešťů, pojmenovaných podle svátku Máří Magdaleny (22.7.). Jedná se o další vlnu monzunových dešťů, které postupují do oblastí střední Evropy. Je proto pochopitelné, že jsou již předem avizovány snížením teplot a prvními příznaky blížícího se podzimu.

– SV. ELIÁŠ PŘICHÁZÍ S DEŠTĚM NEBO S BOUŘKOU. 20.7.
– NA PROROKA DANIELE NALIJE TÉŽ DO MANDELE. 21.7.
– NA SV. PRAXEDA MLHA ZRÁNA K ZEMI USEDÁ. 21.7.
– V DEN SV. MAGDALENY RÁDO PRCHÁVÁ, NEBOŤ MÁŘÍ MAGDALENA SVÉHO PÁNA OPLAKÁVÁ. 22.7.

Jiří Svoboda pro časopis WM magazín Skryté skutečnosti

Jiří Svoboda – matematik, dlouhodobě se zabývá historií klimatu. V letech 1969-1975 pracoval v Hydrobiologické laboratoři ČSAV v sekci modelování přírodních procesů. Působil rovněž jako vedoucí matematik ve výpočetním středisku a jako vedoucí inspektor České inspekce životního prostředí.

Regenračné centrum