Expedice časopisu WM magazín a Nový cestovatel.cz
Jiří Matějka
Staré město vysoko na útesu nedaleko Zagrade je jedním z nejtajemnějších míst v Bosně. Dodnes jsou vidět staré schody, terasy a sklepení. Do podzemního města vyzdobeného zlatem existoval vstup z nedaleké vesnice. Dodnes je místo odborně neprozkoumané.
Projíždíme hlubokým kaňonem. Cesta je neudržovaná, mosty přes řeku jsou poskládané z volně položených klád. Ve skále vysekané tunely jsou tak nízké, že jimi stěží projede nákladní auto. Na strmých svazích vidíme malé vesnice. Obloha je blankytně modrá, slunce pálí, je horko. Klimatizace v autě jede naplno, osvěžení hledáme v chladné horské říčce Jasenica.
Zagrade se nachází v centrální Bosně, daleko od moderní civilizace. Elektrifikace vesnic zde probíhala teprve před dvaceti lety. Místní obyvatelé zde žijí a pracují tradičním způsobem. Malá políčka s ovocem a zeleninou, pastviny pro krávy a ovce jsou vidět kolem každé usedlosti.
Klikatou cestou vyjíždíme do vesnice Skomorje. Motor expediční čtyřkolky řve na plné obrátky. Jsou místa, která jen stěží projedete napoprvé. Oblaka prachu a hluk motoru přilákal místní ženy, které přehazovaly seno ve stodole. Ptali jsme se jich na cestu k bájnému městu. Buď nic nevěděli, nebo nechtěli prozradit víc. Ženy byly vstřícné, milé a stále se usmívaly. Ve vesnici jsme nepotkali žádného muže, asi odjíždí jinam za prací, nebo nepracují.
Cestou zpět do údolního kaňonu přemýšlím, jak mohl vzniknout název horské vesničky. Skomorje znamená v překladu „ blízko moře“. K moři je to vzdušnou čarou 130 kilometrů! Skomorje, vesnice „blízko moře“, vzdálená víc jak sto kilometrů od Jadranu, leží v dnešní nadmořské výšce 690 metrů.
Cesta kaňonem Jasenice
Za osadou Mehuriči vjíždíme do soutěsky. Skalní stěny na obou stranách se přibližují až na pár metrů. Cesta pokračuje tmavým tunelem, vyhýbáme se kamenům, které zřejmě občas padají ze stropu. Chvíli přemýšlím, jestli mám tunel projet rychle, nebo pomalu. Podvědomě přidávám plyn. Stísněný pocit mizí každým metrem, který zbývá do jeho konce.
Prašná cesta vede kolem horské říčky Jasenica. Přejet na druhý břeh je velké dobrodružství. Mosty jsou poskládané z volně položených klád, sem tam přitlučených hřebíkem. Některé trámy jsou vyhnilé, otvor je v lepším případě zakryt deskami. Bezpečný přejezd vyžaduje pevné nervy a spolehlivého navigátora, který vám ukazuje jak točit volantem. Při dalším přejezdu mostu jsem odevzdaně stiskl volant, zavřel oči a sešlápl plyn.
Cesta kaňonem končí po třiceti kilometrech na úpatí pohoří Vlašič. Od soutěsky v Mehuriči k náhorním planinám je výškové převýšení 600 metrů.
Zlatonosná řeka
Je horko, vzduch rozpálený skalními stěnami se téměř nepohybuje. Osvěžení jsme našli v chladné vodě Jasenice. Za soutěskou se řeka doširoka rozlévá, tok je rozdělen nánosy písku a štěrku z hor. Chodíme po naplaveninách, přeskakujeme proudící vodu, nakonec skáčeme do chladné vody. Až později jsem si uvědomil divný pocit, který jsem měl při koupání. Štěrkové naplaveniny se pohybovaly, málo, téměř nepostřehnutelně, ale stále. Když jsem vylézal v čele nánosu z hluboké vody, masa písku a kamení se posunovala a táhla nohy dolů. Odhadem se dalo do pohybu téměř 720 tun naplaveného materiálu.
Naplaveniny za soutěskou jsou složeny z hornin, které dravá říčka Jasenica sesbírala z pohoří Vlašiče. Najdete zde různé druhy a barvy kamenů. Štěrk a písek má tisíce odstínů, zaujaly mě blýskavé zrnka. Podle dopadu světla měnily barvu ze zlaté do stříbrné. Nejvíc jich bylo vidět v obloucích vodního toku, kde proudící voda nanesla jemný zlatavý písek.
Řeka Jasenica má mnoho přítoků z horského masívu. Archeologové objevili vysoko v horách desítky prehistorických osad, základy velkých sídlišť a stovky kmenných stél s rytinami kotev. Horský masív Vlašič je bohatý na vzácné kovy, jako je zlato a stříbro. Vedle pravěkých sídlišť byly objeveny staré doly, kde se těžilo zlato a stříbro.
Všechny potoky a říčky, které pramení ve Vlašických horách, jsou zlatonosné. Lašva karaulska, Ugar, Bila, Jasenica, Vrbanja a další. U těchto řek před tisíci lety existovaly štoly, kde se těžily vzácné kovy.
Až dnes si uvědomuji, že jsem s největší pravděpodobností kráčel po zlatonosném písku. Přátelé z Bosny mi později potvrdili, že jsem byl na místech kde se jezdí rýžovat zlaté nugety…
V knize Dr. Fridricha Katzera, “Geologischer Fuehrer durch Bosnien und Herzegowina” z roku 1903 je uvedeno, že obsah zlata v dané lokalitě na jednu tunu naplavenin činí 1,183 gramů. Procházel jsem se po naplaveninách s hmotností 720 tun. Zpracováním těchto naplavenin u soutěsky je možné získat přibližně 859 gramů zlata! Koupali jsme se v místech, kde bylo téměř kilo zlata?
Hledání ztraceného města
Ve starých spisech je vzpomínáno město, které se jmenuje Zagrade. V překladu může znamenat „za hradem“, nebo „předhradí“.
Z údolí řeky Jasenica vyjíždíme klikatou cestou do strmého kopce. Nemáme žádný plán ani cíl. Naše expediční auto s pohonem na čtyři kola a diferenciálem má problém některé úseky zdolat. Ve strmých zákrutách stojí v cestě krávy. Se staženými okýnky pomalu projíždíme kolem nich. Pamatuji si jen velké oči a výhružné rohy.
Cesta končí u posledního domu. Velký statek s ustájením zvířat a políčky kolem. V dálce se pohybují ženy sekající dřevo na špalky. Je jich několik, kolem hromady polínek poskakují děti. Sedím na betonových schodech u posledního domku. Druhá skupina se vydala zjistit nové informace od místních. Kolem procházejí zase ta zvířata s velkýma očima a rohy.
Víc jak 80 % obyvatel Bosny jsou bosenští muslimové. Po historickém vpádu Turků přijali původní obyvatelé Bosny muslimský pohled na svět. Dnešní Bosna je muslimskou zemí bez předsudků, lidé jsou vstřícní a příjemní.
U hromady nasekaného dříví hovoříme s ženami. Kolem vesele poskakují dívky, nevidíme žádného muže.
Z velkého domu s moderní fasádou vyjde muž. Pohostil nás skvělým kafem a rakijí. Pracoval 40 let ve Švýcarsku. Za vydělané peníze si postavil dům v Zagrade, kde se narodil.
První informace o ztraceném městu
Vrbenac je jedním z nejtajemnějších míst v Bosně. Legendy popisují, že obyvatelé Vrbenacu byli velkého vzrůstu – obři. Ztracené město zůstává dodnes tajemné a odborně neprozkoumané.
V nedaleké obci Melitičama se traduje příběh, kdy mniši z Travniku ještě před druhou světovou válkou znali vchod do města. Chodba vedla do podzemí s uloženým zlatem. Vstup se nepodařilo dodnes najít. Údajně existovala kožená mapa s vyznačenými místy vstupů a zlatých pokladů.
Traduje se svědectví pastýře, který náhodou objevil vstup do podzemního města. Viděl údajně spousty zlata, dokonce se mu podařilo něco přinést. Ale zemřel dřív, než mohl někomu popsat cestu do podzemí.
Tajemné město Vrbenac prosperovalo před asi 5.000 lety. Velký počet řeckých hřbitovů v okolí dokazuje pozdější obchodní význam místa. Vrbenac je vzpomínán prvními Římany. Po příchodu křesťanů bylo město opuštěno a zničeno.
Průzkum ztraceného města
Základna ztraceného města se nachází u soutěsky, v nadmořské výšce 690 m. Kolmá skalní stěna je vysoká přibližně 115 metrů od úpatí. Na vrcholu tajemné stavby je kamenná čtvercová plošina (14 x 14 m.) ohraničená hradbami. Skalní hradby vysoké 10 metrů jsou uměle opracované. V rozích jsou vidět vysekané prohlubně, snad vstupy do podzemí, které jsou dnes zavaleny sutí. Ještě před válkou v osmdesátých letech zde byl velký trůn vytesaný z jednoho kusu kamene a několik stolic. Vše bylo zničeno a svrženo do řeky.
Zdá se, že kolmé vystavěné dvojité hradby vedou až na vrcholy hory. Také na protějším svahu kaňonu jsou vidět linie a pozůstatky hradební zdi.
K náhorní plošině vede do kamene vytesané schodiště. Kdysi bylo hladce opracované s pravoúhlými stupni, dnes podléhá erozi a sesuvům štěrků. Výška schodišťových stupňů je nezvykle vysoká. Člověk dnešního vzrůstu musí při výstupu vynaložit velkou námahu. Za vrcholovou plošinou se schodiště mění v pěšinu, která vede směrem k osadě Melitičama.
Kamenné schodiště je nezvykle položené. Schody začínají na hraně stěny ve výšce cca 100 metrů od základny města. V dolní části schodiště jsou skalní terasy zavezené zeminou. Možná kdysi sloužily pro pěstování plodin, nebo jako okrasný park. Na terasách dnes roste pouze náletový porost. Růstu velkých stromů brání kamenné dláždění teras. Našly se obdélníkové kameny, které mohly tvořit klenuté brány vstupu do města ze spodní části. To je zajímavá informace, kterou si ještě jednou připomeneme.
Kamenné schodiště končí na hraně útesu ve výšce 100 metrů. Na opačném konci schodiště jsou brány, terasy a vrcholová plošina s kamenným trůnem ve výšce 115 metrů. Proč začíná schodiště v prázdnotě?
Tajemný Vrbenac je prehistorické vodní dílo
Při vjezdu do Mehuriči jsme projížděli prvním tunelem vysekaným v dvojité kamenné hradbě. Údolí kdysi pravděpodobně přetínala hráz – kamenná stěna. Na protější straně jsou vidět její základy. Kamenná hráz vysoká víc jak 90 metrů přehradila řeku Jasenica. U tunelu jsou patrné uměle opracované kamenné bloky.
Úpatí ztraceného města Vrbenac je v nadmořské výšce 690 metrů, o osmdesát metrů výš než původní pravěká přehrada. Soutěska byla kdysi přehrazena další hrází.
Za soutěskou byla vodní hladina o dalších 90–100 metrů výš. Kamenné schodiště a terasy ztraceného města Vrbenac byly kdysi přístavem. Staré město Vrbenac nejsou jen schody a terasy. Staré město Vrbenac bylo kdysi velkým vodním dílem s přehradami.
V pohoří Vlašič byly nalezeny staré zlatonosné doly. Všechny osady a doly leží vysoko v horách, nad hladinou hypotetické druhé přehrady. Přístup do ztraceného města po souši byl možný ve směru osady Melitičana. Plošina s kamenným trůnem, schody a terasy sloužily jako vstupní koridor do podzemního města ukrytého hluboko ve skalním masívu. V podzemí je ukryto zlato, které se zde po tisíciletí těžilo.
Pravděpodobně při zemětřesení, nebo cíleně, byly přehrady strženy, město opuštěno a zničeno. Místo něj vzniklo dnešní nové město Travnik.
Kdo vybudoval ztracené město Vrbenac?
Nejodvážnější historici tvrdí, že Vrbenac prosperoval před 5.000 lety. Toto období je spojováno se Slovany, později s Ilyrskou kulturou. Město bylo zničeno s příchodem křesťanů. Dnes není zájem ztracené město archeologicky prozkoumat. Staré město Vrbenac nevybudovali Antici, Římané, křesťané ani muslimové. Tajemný Vrbovac nezapadá do oficiální historie.
V ztraceném městě se našly podivné artefakty ze zlata, stříbra a pozinkované tenké plechy s nápisy. Původní nápisy byly přepsány do arabštiny. Další nálezy tvoří tenké zlaté destičky (6×6=36 cm2). Na jiných jsou vyobrazeny postavy ve třech směrech s celkovým počtem 111, nebo číselné symboly v součtu 666, což je počet duchů a démonů… Odvážní historici předpokládají, že Vrbenac byl místem neznámého náboženství. Tehdejší obyvatelé měli naprosto odlišné duchovní potřeby, než máme dnes.
Nedaleko města je 7 mohyl ve tvaru pyramidy. Jsou vysoké 2 metry, se základnami 5 až 6 metrů. Místní lidé mohyly nikdy neprozkoumali, obávají se prokletí.
Zlatonosný Vrbovac
Horský masív Vlašič je bohatý na vzácné kovy, jako je zlato a stříbro. Vedle pravěkých sídlišť byly objeveny staré doly, kde se těžilo zlato a stříbro. Všechny potoky a říčky, které pramení ve Vlašických horách, jsou zlatonosné. Lašva karaulska, Ugar, Bila, Jasenica, Vrbanja a další. U těchto řek před tisíci lety existovaly doly, kde se těžily vzácné kovy.
Průzkum ztraceného města Vrbenac bude pokračovat
První expedice časopisu WM magazín splnila očekávání. Zjistili jsme základní fakta o ztraceném městě, viděli horské vesnice a poznávali obyvatele.
Druhá expedice bude mnohem náročnější, pokusíme se najít cestu do ztraceného města Vrbenac, která je dnes zarostlá a nepřístupná.
Cesty a expedice s časopisem WM magazín pořádá Nový cestovatel, z.s. (www.novycestovatel.cz)
Pojeďte s námi. Nové cesty a expedice najdete zde. Pro informace a objednávky pište, nebo volejte: info@novycestovatel.cz, Tel: +420 777 770 609 (608)
Pokud vám téma a články líbí, podpořte časopis předplatným →. Děkuji. Jiří Matějka, šéfredaktor.
