Měsíc je umělý vesmírný objekt starší o 800.000 let než Země.
Vědci prohlásili, že Měsíc je umělý vesmírný objekt starší o 800.000 let než Země. A to je problém.
Myšlenka, že Měsíc je uvnitř dutý, není nová. HG Wells (1866—1946), uznávaný jako „otec sci-fi tt , psal o epické cestě na Měsíc ve svém románu „První muži na Měsíci” z roku 1901. Postavy románu jsou zaskočeny, když zjistí, že Měsíc není tím, čím se zdá být ze Země. Ve skutečnosti je dutý a domovem podivné mimozemské kultury. Na dílo vydané v roce 1901 byly takové fantazie docela odvážné. Hypotéza dutého Měsíce byla dále upřesněna poté, co lidé viděli Měsíc o více než 60 let později. Co způsobilo, že se to stalo? Během přistání na Měsíci astronauti umístili na měsíční povrch několik seismografů. Tato zařízení se používají k záznamu vibrací a pohybů. Seismografy byly ponechány na měsíčním povrchu pro sběr dat o aktivitě Měsíce. Senzory používané na misích Apollo 11, 12, 14, 15 a 16 přenášely data na Zemi prostřednictvím rádiového kanálu až do roku 1977, kdy byly kvůli finančním omezením vypnuty.
Měsíc není tak pevný, jak tvrdí hlavní proud vědy
Kosmonauti dostali zařízení ALSEP (Apollo Lunar Surface Experiment Packages), aby nastavili akcelerometry a iniciovali na povrchu Měsíce detonace. NASA přistála s modulem Apollo 12 a iniciovala „otřes“ ekvivalentní silou přibližně 12 tunám TNT. Tato zjištění odhalila mnoho o vnitřní struktuře Měsíce. Konkrétně zmínili přítomnost měsíčních otřesů. Tyto události byly kategorizovány do čtyř skupin: Hluboké měsíční otřesy (700 kilometrů pod povrchem); Vibrace (z dopadů meteoritů); Termální měsíční otřesy; Malé měsíční otřesy (20-30 km pod povrchem).
Posledních několik menších měsíčních otřesů vedlo k teorii dutého měsíce. Podle popisů Měsíc během těchto událostí „zazvonil jako zvon”. Po misi Apollo 12 bylo toto tvrzení často používáno. Při jeho realizaci byl 2,5tunový vzletový stupeň záměrně shozen na měsíční povrch. Seismologové byli překvapeni délkou a závažností seismické poruchy způsobené otřesem. Slyšeli silné signály, které trvaly více než hodinu a půl po nehodě, a slabší signály, které byly zachyceny méně než hodinu poté. Mnozí pracovníci NASA na základě těchto informací dospěli ke správnému závěru. Věří, že Měsíc není tak pevný, jak tvrdí hlavní proud vědy.
Měsíc je umělý vesmírný objekt
Někteří z nejvýznamnějších vědců 20 století tvrdili, že Měsíc je mimozemská vesmírná loď. Říká se tomu Vasin-Shcherbakovova teorie.
V práci Michaila Vasina a Alexandra Ščerbakova z roku 1970 byl Měsíc navržen jako umělá dutá družice Země, kterou mimozemšťané umístili na oběžnou dráhu v blízkosti Země. Vasin a Shcherbakov byli členy Akademie věd Sovětského svazu. Článek však nebyl publikován ve vědeckém časopis ale spíše v publikaci Sputnik.
Vědci ve svém článku neuvedli, kdo nebo co umělou družici vypustilo na oběžnou dráhu Země. V podstatě podrobně popsal složky, které tvoří Měsíc. Musely být schopny přežít vysoké teplo a chlad a být dostatečně odolné, aby vydržely zásahy meteoritů. Kromě toho předložili další otázky týkající se stvoření Měsíce, které bylo pro ostatní vědce obtížné řešit.
Pro a proti
Podle Suniti Karunatillake z Cornell University existují alespoň dvě metody pro určení rozložení hmoty v těle. První zahrnuje parametry momentu setrvačnosti, zatímco druhý zahrnuje seismické údaje. „Jedno takové měření, tzv. normalizovaný polární moment setrvačnosti, což je docela blízko hodnotě pro pevný objekt s radiálně konstantní hustotou (0,4; pro srovnání, hodnota Země je 0,33),“ řekl Karunatillake. Pokud jde o druhé, poukazuje na to, že kromě Země je Měsíc jediným planetárním tělesem, na kterém byly provedeny podstatné seismické studie.
Tyto nálezy omezily tloušťku měsíční kůry, pláště a jádra, což naznačuje, že není dutý. Karen Masters z University of Portsmouth věří, že můžeme stanovit hmotnost Měsíce na základě chování věcí interagujících s jeho gravitačním polem. Hustotu Měsíce můžeme určit na základě jeho pozorovatelné velikosti, což silně vyvrací myšlenku, že je dutý.
Podle Ščerbakova a Vasina byly k roztavení horniny a vybudování dlouhých jeskyní na Měsíci použity masivní stroje. Říkali, že Měsíc byl chráněn vnitřním pláštěm podobným trupu a rekonstruovaným vnějším pláštěm z kovového kamenitého odpadu. Toto masivní plavidlo bylo nakonec manévrováno vesmírem a umístěno na oběžnou dráhu kolem naší planety.
Oba vědci poskytli vědecké důkazy na podporu svých tvrzení. Některé měsíční horniny obsahují zpracované kovy, jako je mosaz a prvky Uran 236 a Neptunium 237. Překvapivě, žádný z nich nelze nalézt v přírodě.
Podle Zuluů a dalších původních afrických příběhů byl Měsíc umístěn daleko, aby hlídal lidstvo a jako prostředek k putování vesmírem. Říká se, že Měsíc je „Obří mateřská loď‘ a právě tam unikli kataklyzmatům „Velké potopy“, kterou způsobila manipulace Měsíce a další kosmickými událostmi.
Měsíc je starší o 800.000 let než Země. A to je problém.
Dříve měla být zeměkoule zabalena do závoje vodní mlhy, která začala na Zemi pršet poté, co Měsíc vstoupil na oběžnou dráhu. ”Zdá se snazší vysvětlit neexistenci Měsíce než jeho existenci,” poznamenal bývalý vědec NASA Robin Brett, který byl jedním z prvních, kdo zkoumal a řídil studie měsíčních hornin. Kromě toho vědci odhadují, že Měsíc je asi o 800 000 let starší než Země, což přináší několik problémů.
