Krize slunečního kyslíku

Vesmír může vypadat úplně jinak

Vědci publikovali nový důkaz podporující nedávné zjištění, že na Slunci je asi dvakrát méně kyslíku, než si dosud mysleli. Tomuto problému někteří vědci začali říkat „krize slunečního kyslíku“. Je to potenciálně obrovský vědecký problém, protože vědci dosud užívali předchozích specifických měření jako východiska k pochopení skryté činnosti uvnitř hvězd.

Kyslík, třetí nejhojnější atom ve vesmíru, nejčastěji vzniká v „nukleárních pecích“ hvězd. V mnoha astrofyzických situacích existuje ve spojení se spoustou uhlíku, dusíku a neonu. Jestliže množství kyslíku v slunci je jen poloviční množství, než vědci dosud zvažovali, mohou být množství ostatních jmenovaných prvků také jen poloviční.

„Množství slunečního kyslíku slouží jako klíčová reference pro chemické složení ostatních hvězd,“ uvedl Hektor Socas- Navarro z Národního střediska pro atmosférický výzkum. „Od osmdesátých let jsme si mysleli, že údaje, které o jeho množství máme k dispozici jsou velmi solidní, ale poslední důkazy ukazují, že odhad byl příliš vysoký, téměř dvojnásobný. Důsledky této chyby jsou neuvěřitelně závažné.“

V internetovém vydání Astrophysical Journal z 19. dubna 2007, objasňují Socas Navarro a jeho kolegyně Aimee Norton, solární fyzička z Národní sluneční observatoře, že nový důkaz krize slunečního kyslíku získali za použití zařízení k analýze světla, jímž prováděli měření infračerveného a viditelného světla vyzařujícího ze sluneční skvrny.

Zařízení známé jako Spectro – Polarimeter pro infračervené a optické regiony (SPINOR), bylo v tomto případě připojeno ke slunečnímu teleskopu Richard Dunn v Sunspot, New Mexico. Teleskopem jímané světlo vstupuje do SPINOR, který analyzuje jeho vlastnosti. Protože atomy na Slunci vyzařují světlo s velmi specifickými vlnovými délkami, mohou výzkumníci vypočíst množství různých elementů měřením vlnové délky přicházející světelných paprsků.

Analýza dat SPINOR vykázala u množství kyslíku hodnotu, shodující se s kalkulacemi dalších výzkumných skupin, studujících krizi slunečního kyslíku. Měření vykázala větší než předpokládanou neurčitost.

„Tento druh měření je mnohem nespolehlivější, než jsme mysleli, což je jeden ze zajímavých závěrů této specifické práce,“ řekl Socas- Navarro a dodal, že nižší množství kyslíku má ještě jednu podstatnou stinnou stránku. Modely slunečného nitra předpokládaly, že zvukové vlny na Slunci se pohybují jistou rychlostí, souhlasící s měřenou. Protože tato rychlost závisí na složení prostředí, je to další možnost, jak se vědci mohou dozvědět něco víc o procesech probíhajících uvnitř Slunce, z jakých prvků sestává, v jakých tam jsou množstvích a poměru. Ovšem teď, v případě Slunce, které má dvakrát méně kyslíku, uhlíku, dusíku a neonu, neodpovídá rychlost zvuku odvozená z modelů měřené.

„Dosud není jasné, co to přesně znamená, ale vnáší to pochybnosti o správnosti nebo přinejmenším přesnosti modelů nitra hvězd, a to je základní kámen moderní astrofyziky,“ řekl.

Citováno z: H. Socas – Navarro a A.A. Norton, „The solar oxygen crisis: Probably not the last word“; The Astrophysical Journal,

Vědci by asi urychleně měli nechat naivních počítačových her a konečně věřit tomu, co opravdu měří a pozorují. Napřed jim chybí „předpokládaná“ neutrina, teď zase „předpokládaný“ kyslík… Slunce je zkrátka Slunce, bez ohledu na jejich „modely“. Tento problém se ostatně notoricky prolíná celou „moderní vědou“.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář