Výbuch supernovy na staré rytině

Skalní rytina zobrazuje výbuch supernovy

Skalní rytina, nalezená v Arizoně, by mohla znázorňovat výbuch supernovy, jak ho před tisíci lety pozorovali místní domorodci. Pokud by se tento předpoklad potvrdil, znamenalo by to vůbec první záznam z amerického kontinentu o explodující hvězdě z roku 1054. Krabí mlhovina je dnes pozůstatkem exploze supernovy.

První zprávy o zrození hvězdy

Zrození „nové hvězdy“, na jaře roku 1054, v souhvězdí Býka popsala řada pozorovatelů z Asie a Evropy. Hvězda zářila dva roky, v maximu prý mnohonásobně překonala Venuši a blížila se dokonce jasnosti Měsíce v úplňku. Nyní po ní zůstal radiový zdroj vzdálený asi 3000 světelných let.

Zmíněná skalní rytina znázorňuje štíra a hvězdy, přičemž zobrazení zhruba odpovídá poloze supernovy vůči souhvězdí. Petroglyf byl nalezen nedaleko města Phoenix v oblasti White Tanks Regional Park, kterou podle historiků v letech 500 až 1100 n.l. obýval indiánský kmen Hohokam.

„Pokud se tento objev potvrdí, podpoří myšlenku, že prehistoričtí američtí domorodci věděli o změnách na noční obloze a zanášeli je do svých kulturních záznamů,“ prohlásil astronom John Barentine.

Pozorování z kaňonu

Rytina v kameni zobrazují noční oblohu, tak ji viděli lidé v roce 1059.  Na okrajích jsou znázorněny skály na horizontu. Badatelé Gene A. Lucas & Jim Vail překreslili rytinu a srovnali ji s pozicí souhvězdí v roce 1059. Zmapovali celé údolí, kde objevili obrazy měsíce a zajímavou rytinu dvou sluncí. Při pohledu na ni vidíte srážku dvou Sluncí, nebo dvě Slunce vedle sebe. Význam rytiny není znám, možná představuje nějakou kosmickou událost, o které zatím nevíme.

Umění indiánských kmenů

Objev může rovněž archeologům pomoci s datací dalších skalních rytin na americkém Jihozápadě a na dalších místech. Datovat umění vytvářené domorodci v prehistorických dobách je těžké, protože většina těchto skupin neužívala písma a má jen málo společného s kulturou indiánských kmenů, které přišly později.

„Datování radiouhlíkovou metodou a podobné způsoby určování stáří prehistorického umění jsou značně nepřesné, takže jakékoli zobrazení, které může být zasazeno do konkrétního roku, je mimořádně cenné,“ podotkl Barentine.

Zaznamenané výbuchy supernovy

Supernovy jsou hvězdy, které podle současného názoru hlavního vědeckého proudu spalují vodík a mění ho v jaderné fúzi na stále těžší prvky až do vytvoření železa. To je konečným produktem jaderné fúze. Hvězda se poté zhroutí a energie, která při tom vznikne, vede k mohutné explozi, při níž vyvrhne do kosmického prostoru většinu své hmoty a vyšle intenzivní kosmické záření.

Výbuch supernovy byl v posledních pěti stech letech zaznamenám pouze dvakrát, a to v roce 1572 a v roce 1604.

Supernova 1572 nebo Tychonova nova byla supernova v souhvězdí Kasiopea, jedna z mála supernov viditelných pouhým okem. Obecně se říká, že ji jako první objevil Tycho Brahe 11. listopadu 1572. V době objevu byla jasnější než Venuše. Na vrcholu své jasnosti dosáhla -4,1 mag. V březnu 1574 se její jas snížil pod hranici viditelnosti pouhým okem. Byla známá pod názvem „podivná hvězda“ nebo „hvězda poutník“.

SN 1604, přezdívaná též Keplerova supernova, je supernova, která jako poslední vybuchla v Mléčné dráze. Jasnost supernovy se z původně nevýrazné hvězdy náhle zvýšila na −2,5 zdánlivé zdánlivé hvězdné velikosti a tak byla pozorovatelná prostým okem celý rok. Její exploze byla pozorována v říjnu 1604 Janem Keplerem v Praze. Poprvé ji spatřil 8. října, svá pozorování později shrnul do pojednání De Stella nova in pede Serpentarii (O nové hvězdě v Hadonošových nohách).

Regenračné centrum