Vzdušné vitamíny 6 – Sloupsko-šošůvské jeskyně

Vzdušné vitamíny v Česko-slovenském podzemí – VI.

Jiří Matějka

Nový seriál časopisu WM magazín. Dva roky měřím tzv. „vzdušné vitamíny“ v Česko-slovenském podzemí. Dnes uvidíte výsledky měření v Sloupsko-šošůvských jeskyních.

Záporné ionty jsou ve vzduchu, který dýcháme, stejně jako v našem těle. Záporné ionty neutralizují volné radikály, podporují metabolismus buněk a zlepšují imunitní systém. Kromě toho, že čistí krev, udržují rovnováhu autonomního nervového systému, podporují také hluboký spánek a zdravé trávení. Negativní ionty chrání tělo a mozek před škodlivými vlivy životního prostředí, jako jsou například elektromagnetická pole.

Pokud chcete zůstat zdraví a v pohodě, musíte se obklopit dostatečným množstvím záporných iontů. Víc o účincích tzv. vzdušných vitamínů (tak jsem nazval prospěšné vzdušné záporné ionty) najdete na webu časopisu WM magazín → Zdravotní výhody záporných iontů, včetně tabulky s hodnotami doma, na pracovišti, ve městech, v supermarketech, v přírodě …

Sloupsko-šošůvské jeskyně (49° 24′ 40.100“N; 16° 44′ 17.300“E)

Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou rozsáhlým komplexem dómů, chodeb a obrovských podzemních propastí vytvořených ve dvou patrech. Nejznámější Eliščina jeskyně má vynikající akustiku, a proto je příležitostně využívána pro koncerty komorní hudby.

Vstupním portálem a chodbou se návštěvník dostane do jeskyně Nicové, jejíž název je odvozen od nickamínkové výzdoby na stěnách. Odtud trasa pokračuje do Eliščiny jeskyně s překrásnou krápníkovou, sintrovou a nickamínkovou výzdobou. Vynikající akustika Eliščiny jeskyně je návštěvníkům předvedena ukázkou reprodukované hudby.

Cesta podzemím vede prokopanou chodbou do nejrozsáhlejší části Sloupsko-šošůvských jeskyní – Starých skal. Staré skály začínají mohutnou Gotickou chodbou, na jejímž konci je 65 metrů hluboká Stupňovitá propast.

Dalším zastavením je Kolmá propast, z níž se vystupuje do prostor objevených prof. Karlem Absolonem v roce 1900. Klenotem těchto partií a celých Sloupsko-šošůvských jeskyní je Nagelova propast. V současně době je zpřístupněna dvěma můstky. Od stropu na hladinu Sloupského potoka ve spodních patrech je hluboká přibližně 90 metrů, ale její půdorysné rozměry ji řadí mezi nejmohutnější podzemní propasti v České republice.

Od Nagelovy propasti vede trasa k Trámové chodbě, která přechází ve 260 metrů dlouhou Stříbrnou chodbu. Ze Stříbrné chodby byla prokopána spojka do prostor Šošůvských jeskyní, které nejsou tak rozměrné jako Sloupské, mají však bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobu. Trasa vede přes Brouškovu pohádkovou síň s unikátním stalagmitovým útvarem „Svícen“ do Riegrovy síně. Vyvrcholením prohlídky Šošůvských jeskyní je Černá propast, která ústí k hladině Sloupského potoka v hloubce 70 metrů.

Měření vzdušných vitamínů

Při průzkumu jeskyní jsem měřil koncentraci záporných iontů (vzdušných vitamínů) na mnoha místech. Výsledky z dnešního měření vidíte v tabulce.

Z neměřených hodnot je patrné, že pokud došlo k lidskému zásahu, bourání, odstřel, nebo úpravy betonem apod., pak je koncentrace vzdušných vitamínů nulová, mnohdy jsou chodby plné kladných iontů. Kladné ionty jsou při dlouhodobém pobytu zdraví nebezpečné.

Kuriózní situace je v místě speleoterapie, určené zejména pro nemocné děti astmatiky. Dýchání prospívá vysoká vlhkost vzduchu, ale poměr kladných a záporných iontů je velmi nepříznivý.

Jak vznikají vzdušné vitamíny?

Věda tvrdí, že záporné ionty v podzemí způsobuje ionizační záření z radioaktivního podloží. V Sloupsko-šošůvských jeskyních jsem naměřil téměř nulovou radiaci. To znamená, že vzdušné vitamíny vznikají jinak. Ze zkušenosti v jiných lokalitách vím, že vysoká koncentrace vzdušných vitamínů může vznikat z cirkulující vody a přítomnosti velkého podzemního jezera. Podzemní jezero v Moravském krasu není, ale předpokládá se, že skutečně existuje. To je nová indicie pro nové objevitele. Další indicií jsou vápence, zejména čisté, což v Moravském krasu jsou.

Kombinací podzemních jezer, cirkulující vody, a čistých vápenců mohou vznikat zdraví prospěšné vzdušné vitamíny. Další výzkumy a měření budou pokračovat.

Oficiální geologie – stoupání a klesání moře

Každý pohyb zemské kůry je doprovázen různým stupněm deformace hornin. Podle geologů se pevniny na Zemi formovaly stovky milionů let. Vědci zjistili, že v Moravském krasu probíhaly deformace ve třech etapách, kdy došlo k výzdvihu hornin o několik set metrů. Pak byl podle nich Moravský kras včetně jeskynních systémů zaplaven mořem do výšky cca 500 m. To by znamenalo, že na kdysi mořském pobřeží u dnešního Sloupu (470 m. n m.) byly vysoké vápencové útesy.

Nová geologie – stupání a klesání pevnin

Všechno ale mohlo být úplně jinak, mořská hladina nikdy nestoupala (kde by se vzalo tolik vody?). Geologické změny netrvaly tak dlouho a místo moře vystoupaly kopce a vrchoviny. Vše se mohlo odehrát poměrně nedávno, přibližně před 5.000 lety.

Moravský kras je součástí Brněnské vrchoviny, která spadá do Drahanské vrchoviny s nejvyšším bodem Skalky (735 m. n m.). Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou dnes v nadmořské výšce cca 470 metrů. Ve stejné výšce (lom Mokrá) byl proveden zatím nejhlubší geologický vrt SV1 do hloubky 536 metrů. Spodních 20 metrů je z pískovce, dalších 300 metrů jsou vilémovské vápence, pak různé druhy hlíznatých vápenců, od 319 metrů opět různorodé vápencové vrstvy jinak zabarvené a zpevněné (břidlice). Výsledek geologického vrtu je chaotický a dnešní věda považuje Moravský kras za velmi komplikovaný geologický útvar.

Pevniny a moře před 5.000 lety

Povrch země byl dřív spíše plochý, pokrytý jezery a bažinami. Suchá půda byla zaplavována mořskými vlnami s čerstvou vodou. Existovalo mnohem méně hor a kopce nebyly tak vysoké. Na konci 4. a začátkem 3. tisíciletí př. n. l. se stalo něco, nad čím si vědci lámou hlavu dodnes. Reliéf Země se náhle změnil.

Předpokládejme, že dnešní Sloup byl kdysi mořským pobřežím, mořský příboj narážel na vápencový útes, sladká voda pomalu pronikala puklinami až vyhloubila dnešní Sloupsko-šošůvské jeskyně. Vápenec se snadno rozpouští vodou, víc, když voda obsahuje oxid uhličitý (CO2). Uvnitř vápencových masívů vznikají propasti a rozsáhlé jeskynní systémy, které se často pyšní krásnou krápníkovou výzdobou. Zatím je to hezká představa, mít vlastní moře a povalovat se na pláži. Problém nastane, když si představíte, že pláže u Sloupu byly o 500 níž než dnes. Moře nestoupalo, ale rychle stoupaly kopce a pevniny. Vše se odehrálo ve třech etapách během pár tisíc let. Geologické vrty to dokazují.

Vápencový masív Moravského krasu, který se tvořil nad a pod hladinou tehdejšího sladkovodního moře, byl rychle vyzdvižen do dnešních výšek (např. Sloup 470, Šošůvka 575. Lipovec 555, Mokrá 460 m. n m). Výškové údaje jsou dnešní, ale některé vrcholy kopců byly ještě o sto metrů vyšší, než je snížila eroze a sesuvy. Sesuvy bahna pak zaplavily jeskyně, které dnes pracně objevujeme.

Důkazy o nedávné rekonstrukci pevnin existuje mnoho, jedním z nich může být Moravský kras.

Nedávná změna pevnin a moří je nová teorie, kterou podporují skuteční odborníci. V dalších číslech časopisu WM magazín se dočtete o dalších důkazech. Zřetelné důkazy je možné hledat u nejstarších staveb světa. Mé první poznatky o této nebývalé události nejdete v Knize Naše fantastická minulost.

V dalších číslech časopisu WM magazín Skryté skutečnosti zveřejním další jeskyně a podzemí, kde jsem prováděl měření vzdušných vitamínů. Určitě se máte na co těšit, měřil jsem také v nejznámějších jeskyních.

Článek vyšel v časopise WM magazín č. 218

WM Skryté skutečnosti š. 218

Měření vzdušných vitamínů v jeskyních nejdete zde → http://www.wmmagazin.cz/category/vzdusne-vitaminy/

Regenračné centrum