Svědectví doby – o Slovanech úplně jinak

V předchozích  číslech časopisu WM magazín jsem vás seznámil, jak číst nejstarší písmo. Teď si ukážeme na příkladu, proč textu rozumí pouze lidé slovanské národnosti.

Neznámý jazyk?

Pátrání po autorech nejstarších textů nás vede dějinami zpět o tisíce let. Je to napínavý, přímo detektivní příběh, historické drama skrývající černá tajemství a neproniknutelné taje. Avšak neproniknutelné jen zdánlivě, jak ukážou následující díly a kapitoly našeho seriálu. Pravdu pod nánosem polopravd a dogmat se pokoušela odhalit řada badatelů už v minulých stoletích. Mozaika znázorňující dávnou společnost se rodí obtížně, kousek po kousku a za cenu četných omylů.

Také práce pana Horáka, jeho pokračovatele pana Kováře, a v neposlední řadě i snahy šéfredaktora časopisu WM magazín, byla plná obtíží. Díky moderní počítačové technice a internetu dnes máme daleko větší možnosti než předchozí neúspěšní luštitelé. Možný obraz dávné společnosti, který zde chceme předložit, bude asi pro mnohé čtenáře nezvyklý a překvapující, protože se značně liší od líčení událostí dávných časů, jak nám je předkládá oficiální věda.

Mnozí představitelé vědy, kteří si studiem historických pramenů o minulosti vytvořili „vyhraněné představy“ (což skutečnému vědci nepřísluší), považují každý jiný výsledek, vycházející z lidových pramenů a popírající jejich „závěry“, za nepřijatelné kacířství. Pro ně a jejich krevní oběh bude možná lépe, když tento seriál o „praslovanském písmu“ ani nebudou číst. Naproti tomu, nepředpojatým čtenářům dychtivým po nových poznatcích jej můžeme jen vřele doporučit.

Slova, která dávají smysl

Zpočátku vůbec nešlo o Slovany, nejvíc nás zajímalo samotné písmo. Jak je možné, že pár obrázků umí promlouvat lidskou řečí? Princip čtení těchto prastarých znaků a nápisů je jednoduchý. Vychází z lidových pramenů. Pro lepší pochopení si uveďme prostý a srozumitelný příklad: znak představující čárku a pod ní rozkročené nohy. To znamená krok, a proto je to písmeno K. Ruka zalomená v lokti je L, jako např. lakeť po staru, nebo O, to je oko. Z uvedených znaků vznikne slovo KOLO. Tento princip je snadno pochopitelný.

Tímto způsobem můžeme číst například staré slovanské a etruské nápisy. Pro jejich správné čtení potřebujeme znát zvukovou podobu každého znaku a musíme rozumět i slovům ze znaků složených. Dosavadní luštitelé se proto ocitli v bezvýchodné situaci. Je to podobné, jako kdybyste měli přečíst azbukou psaný řecký text a obojí neznali. Ale pokud umíte číst text na stránkách časopisu WM magazínu, jste v jiné situaci, jste potomky Slovanů a při správném čtení rozumíte znakům i obsahu!

Důvod, že slovanské (etruské) písmo dosud nebylo rozluštěno, tkví v tom, že jde o průběžné záznamy bez oddělených slov. Takový nápis tvoří řada znaků, které si každý rozdělil do slov dle vlastní úvahy. Získaný text pak ovšem nedává žádný smysl v žádném jazyce. Ale pokud víme, že jde o jazyk slovanský, začne text rozdělený do známých slov dávat smysl.

Obyčejné kolo

Uveďme si příklad nápisu objeveném na řeckém ostrově, kdy nápis překládají tři různí badatelé. Česky, německy nebo anglicky hovořící luštitel lehce pochopí princip akrofonie a ve shodě s ní dokonce vytvoří tabulku se znaky. Výsledek pokusu o překlad dopadl takto:

Vznikla nám tři různá slova ve třech různých jazycích. Nápis čteme česky jako KOLO, německy SAEA, anglicky SECE. Když se podíváte do slovníku, zjistíte, že poslední dvě slova (saea a sece) nemají vůbec žádný význam pro nikoho, ani pro samotné luštitele. Anglo – němečtí experti pak arogantně prohlásí, že to vlastně ani není žádný nápis, nebo že text ještě nebyl rozluštěn, nebo že jde pouze o jakési primitivní pohanské symboly.

Nápisu porozumí a umí ho přečíst jen luštitel slovanské národnosti. Jak je to možné, když přece jde o nápis starý tisíce let, navíc na řeckém ostrově? Existuje jediné možné vysvětlení: napsali ho naši předchůdci – Praslované. To je také důvod, proč toto první písmo nazýváme „praslovanské“.

Nezájem evropské vědecké komunity

Když Antonín Horák v roce 1991 publikoval teorii o praslovanském písmu, setkal se s nesouhlasem a odporem vědců, protože to nebylo dosud známé. Neprávem jej označili za podvodníka a falsifikátora. Pan Horák ovšem žádné texty nefalšoval, pouze uměl přečíst originály textů, které jsou uložené a veřejně přístupné v mnoha evropských muzeích.

Pokud jde o falšování etruských překladů, uvedu jeden příklad za mnohé. Italské Ministerstvo pro kulturní dědictví a Archeologický ústav v Toskánsku tvrdí, že nápis na hrobce „Avele Sipana“ (Etruscan Necropolis at Crocifisso del Tufo, Orvieto, Italy) je jméno pohřbeného majitele hrobky. Zmíněná nekropole podle odborníků vznikla v roce 900 př. n l. Jenže italští archeologové při výkladu nápisu jako jména prostě vynechali čtyři písmena, aniž by to nějak odůvodnili (dvě první písmena „NI“, osmé a patnácté „S“).

Nápisy ovšem nereprezentují (pouze) jména zemřelých či majitelů hrobek, jak uvádějí italští odborníci, ale jde o různé krátké věty. Podobné nápisy najdeme i na našich náhrobcích, a podle uvedené logiky by pak každý třetí nebožtík náležel do rodiny „Odpočívej v pokoji.“ Tento omyl dává historii jiný význam.

Zvukové hodnoty znaků

Již v minulém století se došlo k poznatku, že znaky hláskové abecedy jsou vytvořeny na principu akrofonie. Písmo má schopnost promlouvat lidskou řečí. Podle starých mýtů zjevili tajemství písma kněžím sami bohové z nebes: v Sumeru bohyně věštby Nisaba, v Egyptě bůh modrosti v podobě ptáka Ibise Thowt, v Řecku posel bohů Hermés, v Číně čtyřhlavý bůh Chang.e, jinde sám Alláh, Odin apod.

Příkladem mohou být podle historiků vůbec nejstarší znaky v Orientě zobrazující předměty denní spotřeby, většinou zemědělské a řemeslnické, ale žádné náboženské a kněžské. Je zřejmé, že znaky musejí pocházet z řad prostého lidu. Tito se později stávali písaři svých pánů, kteří písmu nerozuměli a vyžadovali sdělení v podobě obrázků – ideogramů, nebo hieroglyfů.

Základní princip fonetického písma spočívá v tom, že obrázky předmětu se čtou začátečními slabikami (později hláskami) jejich názvů v jazyce pisatelů. Tento jednoduchý princip byl v průběhu dějin zapomenut a nově vznikající národy jen písmo napodobovaly.

Můžu vám potvrdit, že jiné písmo než původní písmo akrofonické, na celé naší planetě není. Potíž je v tom, že názvy předmětů v zobrazených znacích jsou dnes skoro 4.000 let staré. Dále předměty jsou ve znacích dlouhodobým užíváním tohoto písma často natolik zjednodušeny a stylizovány, těžko poznáme, o jaký předmět jde. Je to však zvuková hodnota znaku, která určitý předmět navodí a staré názvy předmětů najdeme dodnes zachovalé především v srbochorvatštině nebo ve staročeštině. U nich je dnes koncovka poněkud jiná, ale začátek názvu potřebný pro akrofonii zůstává stejný.

První praslovanský slovník

Díky panu Kovářovi, který se 30 let věnuje nejstaršímu písmu, vznikl první Praslovanský slovník. Nově objevené znaky a jejich překlady stále doplňujeme. Slovník obsahuje 1600 znaků a 2600 přeložených slov a souvětí. Znaky jsou z různých historických epoch, a přesto jim rozumíme dodnes. Pomocí tohoto slovníku je možné překládat prastaré rytiny a nápisy nalezené nejenom v Evropě. V tomto roce jsem se pokusil přeložit znaky, které jsem objevil na podivném kameni připomínající obří čelist se zuby.

Rozpoznání a překlad zašlých znaků trval delší dobu a zní takto:

NA BŘEHU MOŘE – DĚS A HRŮZA – MI – ZAJISTÉ – (je to) JEJÍ HLAVA …

Tento podivný kámen s ještě podivnějším nápisem jsem objevil v roce 2019. Z textu vyplývá, že pisatel žil na břehu moře, které v oblasti dnešní Moravy údajně existovalo před miliony let? Je to velmi zajímavá oblast a brzy vás seznámím s tímto objevem.

Stopy Slovanů

Slovy Antonína Horáka: „Inteligentní lidé princip akrofonního písma pochopí. Ti, kteří mají historii naučenou z jiných pramenů, od jiných panovníků, to nemohou uznat, protože ti se o Slovanech nezmiňovali. Vládcové psali jen o sobě, ne o nějakých svých otrocích. Historii ovládají jenom ti mocní, válečníci.

Například antičtí Římané, kteří získali veškerou kulturu a znalost písma od domácích Slovanů, je pak nazývali „Pecus vocale“ (mluvící dobytek). To je nespravedlivé. Zamlčuje se právě to nejdůležitější, kdo vlastně realizoval výstavbu všech civilizací. To se bude muset v dějinách nějak opravit. Všechny nové kultury vznikly symbiózou dvou různých etnik. Jednak toho vládnoucího, loveckého, a pak toho výrobního zemědělského. A to je těmi nápisy doloženo – že to vlastně byli Slované. Tento fakt je potřeba brát v úvahu. Musíme si uvědomit, že prvky v jazycích celého světa, dokonce i v indiánských jazycích jsou prvky slovanské.

V dějinách historie musí zvítězit spravedlnost. Jde o to, aby tito Praslované nebyli považováni za méněcenný a zaostalý národ neznající písmo. Praslované naopak měli značné vědomosti a vyspělou kulturu, kterou roznášeli dál po světě. Současní vědci si budou muset zvyknout na tento fakt. Zpočátku se každý nový objev setkává s nepochopením, chce to jen čas, než se stane samozřejmostí. V našem případě není až tak důležité, kdo staré písmo rozluštil, důležité je to, co je tam napsáno.“

Jiří Matějka

Pokud vám článek líbí, podpořte časopis předplatným →. Děkuji.

Regenračné centrum