Domy, radon, záporné ionty a technický ionizér
Veškeré lidstvo trpí nedostatkem kyslíku. Jak je to možné, když se nijak viditelně nedusíme? No, nedusíme, máme kyslíku na přežití do druhého dne, ale dusí se naše buňky, ty mají málo kyslíku. Jinak by nemohl dvojnásobný držitel ceny Alberta Nobela dr. Otto Warburg prohlásit „Rozvoj rakoviny je podmíněn kyslíkovou nedostatečností na úrovni buňky“. Jaký kyslík a v jakém množství tedy potřebujeme a jak to, že nám dnes tak chybí?
Po statisíc let žil člověk 24 hodin denně ve vzduchu ionizovaném v poměru kladných a záporných iontů 1,15 – 1,25, zatímco dnes žije v takovém prostředí cca. 1-2 hodiny denně (výhradně při pobytu v mimoměstském exteriéru), zbytek dne se pohybuje ve vzduchu s poměrem až 4,0 – 6,0. Tedy s fatálním nedostatkem záporných iontů… Takový vzduch není schopen nám dlouhodobě zabezpečit ani duševní pohodu ani tělesné zdraví.
Přírodní záporné ionty potřebujeme
Přesvědčit se o zdravotních účincích vzduchu s velkým poměrem záporných iontů je jednoduché – každý dnes už ví, jak pomáhá našim alergických či astmatickým dětem léčebný pobyt v jeskyni. s vysokým obsahem záporných iontů. Zde je hlavním léčebným činitelem právě vysoká ionizace zápornými ionty, ne vlhkost prostředí, jak je tomu v mnohých jeskynních léčebnách.
Jak záporný iont kyslíku vznikne? Aby k ionizaci došlo, je zapotřebí určitého kvanta tzv. ionizační energie. V přírodě jsou základní zdroje této energie: kosmické záření (orgonová energie, č-chi…), ultrafialová složka slunečního záření, přirozené záření radioaktivních látek, zejména radonu a thoronu v zemské kůře (ze zemského povrchu se uvolňuje půdní plyn, jehož rozpad provází uvolnění kvanta energie). Díky této energii vzniká kladný iont dusíku a volný elektron se spojí s molekulou kyslíku a vzniká tak záporný iont kyslíku.
Škodlivý radon je pouhý vědecký mýtus
Že jste už 100 x slyšeli o tom, že je nám radon nebezpečný? Kde vám to říkali, co vám to nalhali. Zatím existuje jen teorie. Ještě nikdo neměl v úmrtním listu či zdravotní dokumentaci „leukémie z důvodu dlouhodobého vdechování radonu“. Jde o jeden z největších vědeckých mýtů! Kdyby byl pravdivý, mělo by platit:
- za posledních 50, 60 či dokonce 100 let se naše ochrana proti „zlotřilému“ radonu zlepšila asi tak o 250%, de fakto odstraněním tohoto závažného činitele došlo k výraznému snížení počtu leukémií a rakoviny (děje se pravý opak)
- přírodní národy, dodnes žijící a spící na hlíně a tudíž celodenně vdechující radon po 30-40 letech takového počínání houfně vymírají na rakovinu (což se neděje)
- v oblastech se zvýšeným vyvěráním radonu je také vyšší výskyt rakoviny a leukémie, např. v Ramsaru v Iránu kde je dávka radonu celoročně až 200 násobkem naší dávky. Lidé o desítky procent více vymírají na uvedené nemoci (což se taky neděje, nemocnost je tam úplně stejná jako všude jinde, vědci zkoumají „záhadnou“ imunitu zdejších lidí, dle mne zkoumají něco, co neexistuje, pověst o škodlivosti radonu je jen chiméra)
Tak a kde je tedy „zakopaný pes“? Člověk, jako jediný živočišný druh, žije v uměle stavěných interiérech. Dokud tím interiérem byla chatrč s hliněnou podlahou, hlínou vymazanými zdmi měl dostatečně ionizovaný vzduch i v interiérech. Jenže u toho nezůstalo. Zeptejte se na stavebním úřadě, proč je nutné izolovat domy s drahou vodorovnou izolací proti radonu a povinný radonový posudek. Odkážou vás na jakousi normu a sami nic o tom nevědí…
Syndrom nemocných budov
Dnes žijeme v interiérech, kdy je ionizace vzduchu umělými materiály znemožněna a tak nám nezbývá než záporné ionty nalákat dovnitř okny.
Jenže ouha, dostatek záporných iontů se vám nedostane dovnitř ani při pečlivém větrání kvůli efektu Faradayovy klece. A právě typ budovy na principu Faradayovy klece se po 2. světové válce staví čím dál tím častěji (paneláky, továrny, administrativní budovy, dnes dokonce už i rodinné domy) a ejhle máme tady „z ničeho nic“ Syndrom nemocných budov. Lidé v těchto interiérech jsou podráždění, nervózní, vznikají hádky a konflikty, trpí migrénami, nepohodou, po čase se může objevit alergie či astma, v konečném důsledku rakovina.
Technický ionizér nic neřeší, nefunguje
Dnešní již tak zoufalou situaci, co se kvality vzduchu v interiérech týče, dovršují poslední dobou dva aspekty:
Zateplování budov – nejenže nevětráme, ale ještě si ucpeme i poslední skulinky kudy by mohly z naší domácnosti alespoň unikat rozličné technické smrady a plynné látky které se uvolňují zejména z umělých hmot, elektropřístrojů a chemických sloučenin zakoupených v drogerii či parfumerii. Tak si je pěkně „konzervujeme“ doma, ušetřené korunky za teplo odkládejme bokem, budeme je potřebovat v lékárně. Dnešní hektické zateplování domů je naprostý nesmysl.
Klimatizace a rekuperace – jestliže doteď člověk alespoň od jara do podzimu větral, kde se používá klimatizace, přestává se i v tomto období větrat. Vzduch prošlý vzduchotechnickou soustavou, rekuperací či klimatizací je prost jakéhokoliv záporného iontu, je to přímo jedovatý vzduch. Tento jedovatý vzduch dýcháme jak doma tak v práci, při nákupech či v restauraci ale i v autě či autobuse, de fakto cca. 22-23 hodin z každého pracovního dne, o víkendech je to jen o fous lepší (ionizér nic neřeší, potřebujeme originál!) Nelze očekávat nic jiného než co se v dnešní době už děje – další nárůst počtu civilizačních onemocnění.
Časopis WM magazín Skryté skutečnosti provede měření v nových pasivních domech v nejbližším období. Čtěte časopis WM magazín. Navštívím také několik zdravotní pojišťovnou preferovaných léčebných jeskyní…
S. Kunc; článek k novému projektu časopisu WM magazín: Vzdušné vitamíny v Česko-slovenském podzemí a jinde…