Klimatické periody roku – červen

Pranostiky – červen

Pranostiky bezesporu patří k oněm dokladům lidové slovesné tvorby, ve kterých je obsažena zkušenost a moudrost celých generací.

Zatímco meteorologie velmi pracně a zdlouhavě dokumentovala změny počasí v klimatických obdobích roku, lidové pranostiky o tom již dávno věděly. V mnoha případech dokázaly vydělit jednotlivá přirozená klimatická období daleko přesněji a jemněji, než pozdější meteorologická schémata.

Červen

Všichni jsme rádi, když se kalendář přehoupne přes měsíc květen a nastoupí červen. To je již léto se sluníčkem a pohodou. Příroda na nás dýchá neopakovatelnou atmosféru poklidu a tepla. Děti se těší na prázdniny a školní povinnosti jim už mnoho neříkají, protože lákadel je daleko více mimo školu než v ní. V závěru měsíce již panují letní teploty, čas od času přerušené náhlou letní bouřkou.

Průměrná teplota června je 17.91 ± 1.44 °C. Nejteplejší červny byly v Praze – Klementinu zaznamenány v letech 1811, 1917 a 1930 (22.5, 21.1, 20.9°C) a nejstudenější v letech 1923, 1871 a 1884 (13.2, 14.7 a 14.8 °C). Červen je také měsícem s nejvyšším srážkovým úhrnem v roce s hodnotou 65.68 mm. Rekordní nejdeštivěší červny byly zaregistrovány v letech 1926, 1951 a 1815 (174.5, 171.0 a 161.4 mm).

Již jednou jsme narazili na problém vulkanického materiálu, který se dostává do vysoké atmosféry po mimořádně silné sopečné erupci. Protože jsou prachové částice vysoko, jsou tím pádem i silně podchlazené. To má za následek, že se na nich sráží atmosférická vlhkost a začínají padat prudce k zemi. Jsou-li opravdu vysoko, stává se velmi často, že se dostávají na zem v podobě krup a zemi pustoší náhlá krupobití. To pravděpodobně bylo i příčinou silné srážkové činnosti v roce 1815, k níž došlo v důsledku rozptylu prachového mračna po erupci indonézské sopky Tambora v témže roce. Stejně velká pravděpodobnost platí rovněž i pro deštivý květen roku 1951, kdy v roce 1947 nastala sopečná erupce islandského vulkánu Hekla. Je možno rovněž uvažovat o erupci sopky Ambrym v souostroví Vanuatu roku 1951, avšak dostali bychom se tak do příliš odborných spekulací.

Pro nás stačí, když si uvědomíme, že vzdálené sopky mohou způsobovat vydatné lijáky v oblastech ležící tisíce kilometrů od nich.

XX. FORTUNÁTSKÉ JARO 28.5. – 5.6.

Závěr měsíce května a část první červnové dekády je již ve znamení citelného oteplení, jemuž se říká Fortunátské jaro. To se dostavuje s pravděpodobností výskytu až 70%, což znamená, že v průběhu deseti let sedmkrát nastoupí oteplení. Jedná se období spíše sušší, kdy denní teploty stoupají až k letním hodnotám a noční jsou naopak velmi chladné. Vláhové zajištění budoucí úrody bylo proto napjatě očekáváno a tyto obavy se pak vtiskly do celé řady pranostik.

– O SV. FORTUNÁTU, KAPKA DEŠTĚ MÁ CENU DUKÁTU. 1.6.
– O SV. NORBERTU CHLADNA JDOU K ČERTU. 5.6.

XXI. VÍTSKÉ DEŠTĚ 6.6. – 18.6.

Po suchém období Fortunátského jara, které často provázela procesí za déšť, především na další pohyblivý svátek Božího Těla, se dostavuje s velkou pravděpodobností (až 70%) delší období, kdy do Evropy začíná pronikat vlhčí mořský vzduch, přinášející tolik očekávanou vláhu. V pranostikách se tento fenomén objevuje velmi charakteristicky.

– KDYŽ LIDI O BOŽÍM TĚLE UTÍKAJÍ OD OLTÁŘŮ, BUDOU TAKY UTÍKAT OD MANDELŮ.
– KDYŽ O BOŽÍM TĚLE ZMOKNOU NA OLTÁŘÍCH VĚNEČKY ZMOKNOU NA LUKÁCH DĚVEČKY.

Protože si lidé všímali v tento den počasí více než kdy jindy, neboť církevní procesí za déšť se konala pod širým nebem av přírodě byla sloužena i mše, stávalo se velmi často, že obřady přerušil dešť ohlašující nástup vlhčího počasí. V tomto okamžiku vstupuje do pranostik jedna z nejznámějších, která je věnována Medardovi.

– MEDARDOVA KÁPĚ, ČTYŘICET DNÍ KAPE. 8.6.
– JAKÉ POČASÍ NA MEDARDA BÝVÁ, ŠEST NEDĚL TRVÁNÍ MÍVÁ.
– PRŠÍ-LI NA MEDARDA A PROKOPA, SHNIJE MANDEL I KOPA. 4.7.
– MEDARD NEMÁ MRAZŮ VÍCE, BY NEZMRZLY NÁM VINICE.

Je ovšem pozoruhodné, že doklad o 40 dnech je již ukryt v pranostikách věnovaných svátku Božího Těla. Pokud budeme souhlasit s tím, že tento svátek se vyskytuje někdy v první červnové dekádě, kdy podle uvedené pranostiky může zastihnout procesí deštivé počasí, je pak předpověď celkem shodná i s naším Medardem. Naznačení toho, že lidé budou utíkat i od mandelů, navozuje představu delšího srážkového úseku, trvajícího až do zahájení žní. (sv. Markyta hodila srp do žita 13.7.). Kalendářně vzato, třebaže není přesně stanoven začátek ani konec období v citované pranostice (obě hranice mohou být celkem libovolně posunuty s tolerancí asi 3 dnů), je možné prostým výpočtem dospět skutečně asi ke 40 dnům.

– O SV. BARNABÁŠI, BOUŘKY ČASTO STRAŠÍ. 11.6.
– SV. TONIČKA MÍVÁ ČASTO UPLAKANÁ OČIČKA. 12.6.
– SV. VÍT DÁVÁ TRÁVĚ PÍT. 15.6.
– NA SV. VÍTA VE DNE V NOCI SVÍTÁ.
– NA SV. VÍTA HLAVA JEŠTĚ NELEŽÍ A U ZADNICE SVÍTÁ.

Humorný obsah poslední pranostiky je však velmi výstižný. V týdnu mezi 13. až 19. červnem je opravdu nejrannější východ slunce a nejpozdější západ. V tyto dny je východ slunce kolem 3:50 a západ kolem 20:13. Připočteme-li k těmto časovým hodnotám ještě dobu svítání a soumraku dostaneme délku noci kolem 4 hodin.

XXII. ALOISSKÉ SUCHO 19.6. – 23.6.

Ačkoliv medardovské pranostiky předpovídají téměř nepřetržité srážky po dobu 40 dní, není nutné to brát doslovně. Zdůrazňují totiž pouze vlhčí charakter jmenovaného období, ve kterém se mohou vyskytovat pochopitelně i sušší úseky. Jedním z nich je i Aloisské sucho. Jedná se o výraznou singularitu, která je doložena pranostikami a s výskytem kolem 65%.

– NA SV. ALOISE, POSEČ LOUKU NEBOJ SE. 21.6.

Se zahájením lučních prací je spojena i další pranostika, která má podobný charakter.

– SVATÍ GERVÁZI A POTÁZI PO LUKÁCH SENO ROZHÁZÍ. 19.6.

Obsah pranostiky, jakoby navozoval atmosféru větrného počasí, avšak při bližším zkoumání jde spíše o přirovnání vrcholící senoseče, kdy se na loukách objevuje množství kupek sena. Tomuto stavu by odpovídala i další pranostika, která zdůrazňuje klidný a teplý průběh počasí.

– NA SV. AGRIPINU, ODPOČÍVEJ JENOM VE STÍNU. 23.6.

XXIII. SVATOJANSKÉ DEŠTĚ 24.6. – 27.6.
Druhá vlna monzunových dešťů, které zasahují i do našich zeměpisných šířek je obdobím Janských dešťů. Pranostiky
vztahující se k tomuto období mají několikerý charakter. Převážně jde o popis převládajícího klimatického stavu
jmenovaného období.

– SV. JAN KŘTITEL DEŠŤŮ JE CTITEL. 24.6.
– SV. JAN KŘTITEL KŘTÍ DEŠTĚM ÚRODU.
– SV. IVAN BÝVÁ PLAČTIVÝ PÁN.
– PŘED SV. JANEM MODLI SE O DÉŠŤ, PO NĚM PŘIJDE BEZ ŘÍKÁNÍ
– KDYŽ PRŠÍ NA JANA KŘTITELE, PRŠÍ PAK ČTYŘI NEDĚLE.

V dalších případech se v pranostikách objevuje vazba na astronomický obsah, který má bezpochyby souvislost se dnem 21.6., tedy s letním slunovratem. Jde ostatně o svátek prastarý o čemž svědčí jeho tajuplný charakter, kdy se o svatojanské noci setkávají lidé s duchy, otevírají se skály a konají se jiné magické divy. Významnost tohoto svátku se může například projevit i v tom, že mu věnoval svou pozornost v jedné ze svých her i W. Shakespeare. I naši předkové si byli vědomi , že jde o kalendářní polovinu roku a tento fakt zachytili v pranostikách.

– O SV. JANU KŘTITELI OBRACÍ SE SLUNCE K LÉTU A ZIMA K MRAZŮM. (24.6.)
– NA SV. JANA, OTVÍRÁ SE LÉTU BRÁNA.
– NA SV. JANA NEBÝVÁ NOC ŽÁDNÁ.
– O SV. JANU KŘTITELI, NOC SE NA PRAHU PROSEDÍ.
– NA SV. JANA, JAHODY DO DŽBÁNA.

Podobnost astronomických janských pranostik s vítskými je velmi značná a ukazuje na to, že spíše vítská pranostika podobného obsahu byla převzata z jiné kulturní oblasti, nicméně pravděpodobnost výskytu tohoto jevu je poněkud menší a pohybuje se kolem 60 %.

Jiří Svoboda pro časopis WM magazín Skryté skutečnosti

Jiří Svoboda – matematik, dlouhodobě se zabývá historií klimatu. V letech 1969-1975 pracoval v Hydrobiologické laboratoři ČSAV v sekci modelování přírodních procesů. Působil rovněž jako vedoucí matematik ve výpočetním středisku a jako vedoucí inspektor České inspekce životního prostředí.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář