Chůze po žhavém uhlí?

Chůze po žhavém uhlí není žádné umění …

O jedincích nadaných mimořádnými, až nadpřirozenými schopnostmi se zmiňuje historie lidstva odnepaměti, počínaje sumerským Gilgamešem, který létal vzduchem v bájném voze a konče soudobými siláky, kteří lanem zdrženým v zubech posunují železničními vagóny.

Při bližším rozboru zjistíme, že tyto mimořádné výkony jsou dány tréninkem, schopností dokonalého soustředění a mnohdy i podvodem nebo ne zcela pravdivou informací dávných kronikářů. My bychom se chtěli zabývat převážně schopnostmi, které jsou dány každému člověku či zvířeti, i když jich jen málokdo dokáže dokonale a plně využít.

Každý může chodit po žhavém uhlí bez poranění zcela bezpečně

Chůze po žhavém uhlí je velmi rozšířeným obřadem různých etnik snad na všech kontinentech. Skutečnost, že se provozovala v Bulharsku, v Africe i v Jižní Americe právě tak jako v Indonésii, je velmi zajímavá z hlediska etnografického. Chůze po žhavém uhlí se stala součástí obřadů některých moderních sekt, a dokonce i turistickou atrakcí nejdříve v USA, později evropských státech a dnes i u nás.

Obřad se provádí tak, že se na pásu dlouhém několik metrů a širokém přibližně jeden metr založí oheň výlučně z dřevěného paliva. Když oheň dohoří, zbylé uhlíky se rozhrabou a po určité době, když ještě slabě žhnou, účastníci přejdou bosýma nohama celý několikametrový pás. Tvrdí se, že teplota při tomto obřadu přesahuje 1000 stupňů Celsia. To ale není pravda. Podle barvy žhavých uhlíků se dá odhadnout, že teplota nepřesahuje 600 stupňů Celsia. Je to však teplota stále schopná způsobit velmi závažné popáleniny. Přesto, až na několik málo výjimek, přečká chůzi každý účastník bez jakéhokoliv poranění.

Vysvětlení je poměrně jednoduché. Aby došlo k popálení pokožky, je třeba do daného místa povrchu těla přenést určité množství energie, tedy tepla. Dřevěné uhlí, vzniklé hořením dřeva, je porézní materiál, který teplo velmi špatně vede. Při kontaktu pokožky se žhavým uhlím se sice přenese malé množství tepla z povrchu žhavého uhlíku na kůži, ale díky malé tepelné vodivosti nepřechází další teplo na pokožku zvnitřku uhlíku dostatečně rychle, aby mohlo dojít k popálení. Mezitím při kroku se pokožka ochladí a při dalším kroku se vše opakuje. Kdyby člověk zůstal stát na místě, aby umožnil převod dalšího tepla z vnitřku uhlíku na chodidlo, nebo kdyby uhlíky byl rozžhavený materiál s lepší tepelnou vodivostí než je dřevěné uhlí, např. kamínky nebo kov, k popálení by určitě došlo. Přítomností kamínků v ohništi se dá také vysvětlit těch několik úrazů, vzniklých při obřadu v moderní době. Šamani to ovšem vysvětlili nedostatečným soustředěním.

Iva Hédlová podle Olgy Krumlovské a Jiřího Alexe, www.zdravi.cz

Regenračné centrum