Instituce a spolky staromilců obhajujících vědecká dogmata jsou brzdou nových objevů. Jenže zejména v oblasti medicíny může být takové zdržování nebo váhavé schvalování nových myšlenek příčinou mnoha zbytečných úmrtí. To platí především o zásadních objevech, které učinil Antoine Béchamp a po něm Royal Raymond Rife a Gaston Naessens, jimž jejich přístroje umožnily doslova „vidět do života věcí“.
Příčinou rakovinových onemocnění jsou mikroby
Téměř po celé devatenácté století se předpokládalo, že příčinou rakovinových onemocnění jsou mikroby. Již v roce 1907 zveřejnil Jakub Ewing seznam celkem 38 podezřelých organismů, včetně baktérií, koků a mykóz zjištěných u lidí nemocných rakovinou. Jenže nikdo nevěděl proč, a jestli všechny tyto organizmy mají společného jmenovatele. Zdálo se, že otázkou není ani tak infekční původ rakoviny, to bylo považováno víceméně za jisté. Šlo spíš o to zjistit, který z mnoha možných cizopasníků skutečně je její kauzální příčinou.
Zčásti kvůli tomuto zmatku, a částečně také kvůli rostoucímu nadšení pro radium a léčbu ozařováním radioaktivními paprsky izotopu kobaltu, výzkum rakovinotvorných mikrobů postupně upadal, až nakonec úplně spadl z lopatky. Mnozí vědci tehdy otočili jako na obrtlíku a od té doby je za velmi špatně vychovaného považován každý, kdo se třeba jen šeptem zmíní o mikrobech v souvislosti s rakovinou. Tento fatální předsudek na dlouhá desetiletí zablokoval cestu k odhalení rakovinotvorných virů.
Pasteur versus Béchamp
V zapomenuté kapitole historie vědy proběhl ve Francii urputný spor mezi proslaveným Louisem Pasteurem a Antoine Béchampem, uznávaným profesorem fyziky, toxikologie, zdravotnické chemie a biochemie. Práce přivedla Béchampa k objevu microzymů — nesmrtelné enzymy. Po dlouholetém bádání dospěl k přesvědčení, že microzymy jsou pro život důležitější než samotné buňky! To ho přivedlo k základní ideji, že příčinu nemocí je třeba hledat uvnitř těla. Pasteurova výmluvnost a bezohlednost ovšem pomohla k vítězství teorii choroboplodných zárodků (nemoci způsobují baktérie napadající tělo zvenčí), která zcela ovládla myšlení lékařů minulého století a panuje dodnes.
Somatidový cyklus
O sto let později objevil Gaston Naessens ultramikroskopickou subcelulární živou formu schopnou reprodukce, již nazval somatid (tělíčko; jiný název pro microzymy). Vypozoroval, že somatidy mají pleomorfní životní cyklus (mění formu), zahrnující šestnáct vývojových stádií.
Výzkum vzorků odebraných nemocným ukázal, že se u nich normálně vyvíjela pouze první tři. Naessens dokázal, že pokud tělesný imunitní systém oslabila nebo dokonce úplně zničila chemoterapie a ozařování, somatidy třináct zbývajících vývojových stádií jednoduše přeskočí.
Oslabení imunního systému může mít mnoho příčin, jako vystavení působení chemického odpadu, ionizující radiaci a elektrickým polím, dále pak špatnou výživu, vliv nehod, stres, šoky, deprese atd. Naessensův výzkum odhalil spojitost mezi degenerativními chorobami, jako revmatická atritida, roztroušená skleróza, rakovina a AIDS, a vývojem různých forem mikroorganizmů v průběhu šestnáctifázového patologického somatidového cyklu. Možnost spojení nemocí se specifickými stádii vývoje somatidů umožnila Naessensovi pre-diagnózu pacientova stavu, dlouho předtím, než se projevily první klinické příznaky nemoci.
Naessens vůbec nepřeháněl, když prohlásil:
„Jsem-li schopen zjistit životní cyklus tělísek (somatidů) v krvi, neznamená to nic jiného než možnost zcela nově pochopit principy základu života. To, o čem zde hovořím, je od základu nová biologie, jejíž praktické využití nabízí nemocným novou naději. Příčina nemoci totiž může být odhalena a léčena už dávno předtím, než se projeví běžné aspekty umožňující klasickou vylučovací diagnózu. Mikrobiologie musí být přepsána.“
Naessens tvrdí, že somatidy lze objevit ve všech biologických roztocích, v rostlinných šťávách, stejně jako v lidské krvi.
Stejně jako všichni jeho předchůdci se Naessens dostal do příkrého rozporu s ortodoxní filozofií současné medicíny, která se z evidentních důvodů zuby nehty snaží udržet při životě Pasteurovu paskvilní teorii choroboplodných zárodků. Naessensovo dílo je naštěstí opakovatelné.
Somatidy jsou živé bytosti
Pod Naessensovým mikroskopem (či kondenzorem) lze pozorovat, že se somatidy navzájem odpuzují. Naessens jednou vložil somatidy pod elektronový mikroskop a zjistil, že mají pozitivně nabité jádro, zatím co tenký obal je nabit záporně. Opravdu, somatidy přitahuje kladný pól magnetu, umístěného na jedné straně podložky. Mimo to — na videozáznamech experimentů lze pozorovat somatidy (i jejich další formy) opouštějící červené krvinky stresované horkem.
Koncentrace somatidů kolísá v závislosti na účinnosti imunitního systému, což lze vidět i naopak! Naessens věří, že buněčné dělení nemůže probíhat bez růstové podpory poskytované somatidy. To je činí naprosto nezbytnými pro existenci jakéhokoliv buněčného života.
Nejlepší hypotézou dosud zůstává Naessensův názor, že somatidy jsou živé bytosti, které mají ohromný význam pro medicínu. Jsou v pravém slova smyslu architekty a současně i prvky nezbytnými pro reprodukci a normální růst buněk.
Bechamp objevil microzymy nejen v lidské krvi, ale našel je na živu dokonce i v pozůstatcích prastarých mrtvol. Dále tvrdil, že bakterie jsou pleomorfní, a že mají schopnost měnit výchozí tvar, například z tyčinkového přes kulový k oválnému a pak znovu zpět k tyčince, a tak dokončit cyklus. Nepřetržité zkoumání mu ukázalo, že se microzymy za jistých podmínek změní na entity vyvolávající nemoci. Zjistil, že když je lidské tělo vyvedeno z chemické rovnováhy, microzymy se manifestují jako choroba.
Mnoho otázek o přesné povaze těchto fascinujících bytostí, jejich vnitřní struktuře (nemají DNA ani DNK) a chemickém složení, stejně jako o mechanizmu jejich spojitosti s rakovinou a jinými chorobami, zůstává otevřeno.
Pro ty, kteří se s tímto tématem setkávají poprvé, zbývá dodat, že se v současných skriptech studentů biologie jako nejmenší jednotka života objevil takzvaný prion. Oficiální věda s obrovským zpožděním konečně objevila microzymy = somatidy = dnes priony.
Zákeřná chemie v lidském těle
Zákeřné je, že si člověk neví, že takové prostředí uvnitř jeho těla existuje. Zpočátku nemá žádné podezření, necítí žádnou bolest nebo cokoli popsatelného. A nemá to žádnou souvislost s hodnotou Ph (zásaditostí) tělních tekutin.
Chemické podmínky vhodné pro vznik chorob se trvale vyskytují v našich tělech, ale jejich zárodky napadá a likviduje imunitní systém, takže se vůbec fyzicky neprojeví. Pokud je imunitní systém z nějaké příčiny méně výkonný, propukne nákaza.
Prostředí uvnitř našeho těla se obecně změnilo. Konzumujeme plodiny ošetřené syntetickými hnojivy a pescitydy, dýcháme znečištěný vzduch, jíme a pijeme z nádob z domněle bezpečných plastů. Pokud dodržujete pravidla správné Ph alkalizce, nic to neznamená, je to jen mýtus. Totiž, pokud dojde ke ztrátě elektrického náboje na povrchu červených krvinek, vznikají shluky, ruloformy, někdy nazývané „lepkavá krev“. → elektrický záporný náboj = prospěšné pro lidské zdraví; článek
Mnozí na svou pleť plácají všelijaké zkrášlovací produkty, přičemž dochází ke vstřebávání různých chemických látek, které obsahují. Kumulací škodlivin se v našich tělech časem vytvoří toxické prostředí, ve kterém žijí microzymy – priony. Ke všemu musíme přičíst účinky emocí. Přemíra trápení, stresu a smutku způsobuje imobilizaci imunitního systému.
Jinými slovy, lidské tělo je samo o sobě chemické povahy; skládá se z mnoha chemických prvků, které vytvářejí příznivé prostředí pro priony, bakterie běžně se vyskytující v našem ústrojí. Sedmdesát procent vašeho imunitního systému se nachází v tenkém střevě kvůli přítomnosti “ přátelských bakterií.“ Pokud se chemické prostředí v lidském těle změní, mění se také priony a mikroby. A bylo dokázáno, že příčinou rakovinových onemocnění jsou mikroby = viry. Přičemž, chemický nesoulad našeho těla, mohou způsobit např. silné emoce, nebo zásadní změna životního stylu.
První pokusy a nadějná léčba
V roce 1914 bakterioložka madam Victor Henri učinila objev, který je jedním z nejdůležitějších objevů v tomto výzkumném oboru za mnoho posledních let. Po vystavení bakterií působení ultrafialových paprsků uspěla ve vytvoření nových odrůd bakterií z již známých. To je první z mnoha důkazů správnosti závěrů Bechampova výzkumu.
Pátrání po účinné léčbě pokračovalo. Georges Lakhovsky, Nikola Tesla a mnozí další výzkumníci zjistili, že všechno v přírodě má vlastní rezonanční frekvenci, včetně všech bakterií, virů, parazitů i plísní na této planetě. Dr. Royal Rife ve třicátých letech devatenáctého století dokázal vyléčit terminální stavy rakoviny použitím specifických silných rezonančních frekvencí jistých unikátních mikroorganizmů, objevujících se u všech typů rakovin. Na Rifeho později navázala Dr. Hulda Clark svým „zapperem“ se stabilní frekvencí. O účinnosti tohoto prostého zařízení v mnoha případech nemůže být pochyb, ale dodnes je nejasné, jak to v těle funguje. Bylo dokázáno, že síla jemných frekvencí podle H. Clark, není vůbec měřitelná na vnitřní straně lidské kůže. Na tento fakt, neměřitelnost žádného významného výkonu, upozorňoval i Dr. Beck.
Mikroproudy a magnetické pulsy
V roce 1990 byl učiněn důležitý objev. Při použití stejnosměrného proudu o nízkém napětí a extrémně slabém proudu 50 – 100 mikroampér (µA) je možné deaktivovat různé viry. Slabý elektrický proud viry sice přímo nezničí, ale zasáhne složky jejich vnějšího proteinového pláště tak, že viry nemohou vytvářet reverzní transkriptázu, enzym nezbytný k napadení lidské buňky. Co proniklo na veřejnost? Kupodivu velmi málo, téměř nic.
V roce 1991 zveřejnil Dr. Beck léčebný protokol, v kterém používal dva přístroje. První nazval „čistič krve“. Jde o nízkofrekvenční generátor, který dokáže pomocí harmonické frekvence, eliminovat škodlivé viry v krvi. Druhý přístroj produkuje magnetické pulsy. Při použití v tandemu mají oba jednoduché léčebné postupy potenciál anulovat většinu virů, v krvi, lymfě či jiné tělesné tkáni a tekutinách. Odezvy z období dvou let používání tohoto neiatrogenního experimentálního řešení přinesly vynikající výsledky. Nejsou známy žádné vedlejší účinky, miliampérové proudy jsou mnohem nižší, než ty, které používají přístroje pro stimulaci svalů a které jsou v každodenním užívání už mnoho let. Žádné vedlejší účinky nemá terapie silných magnetických pulsů, které produkuje přístroj MG 30. Znám příklady lékařů, kteří si jednou za měsíc lehnou pod tunel magnetické resonance — protože ví, že pulsní magnetická energie je prospěšná pro lidský organismus.
„Během ošetření frekvenčním (BG3) a pulsním magnetickým přístrojem (MPG30) nedochází k ničení tkání, pacient necítí žádnou bolest, neslyší žádný zvuk a nezaznamenává žádný pocit. Viry nebo bakterie jsou zničeny a tělo se pak samo, přirozenou cestou, zbaví jejich toxických účinků. Přitom může být současně léčeno několik chorob. Během, nebo po ošetření frekvenčními přístroji, nebylo pozorováno žádné nezvyklé zvýšení tělesné teploty v žádném z případů. Při žádném z těchto klinických zásahů nebyla nařízena dieta, ale upřímně věříme, že správná, individuálně sestavená dieta, by byla užitečná“.
Nebezpečné rentgenové ozáření
Při pátrání po metodě, která by urychlila růst virových kultur, zkoušel Rife použít i rentgenové záření, které se v tomto směru ukázalo jako nejúčinnější. Virová kultura vystavená tomuto záření zvýšila tempo růstu o téměř 50 % nad obvyklý standard. Znepokojen tímto objevem následně zveřejnil varování ohledně zneužívání rentgenového záření. Tehdy, zhruba v roce 1934 bylo ignorováno právě tak, jak jako dnes.
Rife ovšem nebyl jediný, kdo uveřejnil toto varování, byl pouze první. Navlas stejnou věc řekl Dr. Masumi, jenže až v roce 1980: „Viry nelze zabít léky ani zářením. Naopak, ve skutečnosti je to posílí. Rakovinu nelze vyléčit žádnou formou operace. Čím víc tkáně operatér vyřízne, tím větší oblast s oslabenou rezistencí vytvoří, a následkem toho rakovinové viry způsobí ještě větší zpustošení. Když jsou rakovinové buňky spalovány radiací, pacient inklinuje k zlepšení, trvajícímu zhruba jeden měsíc, protože rakovinové buňky byly dočasně zničeny. Jenže ne viry. Když buňky začnou umírat, viry je opustí, aby zajistily přežití svých progenů. Druhý karcinom bude mít vyvinutou rezistenci a radiaci už víckrát nepodlehne. Na konci třetího měsíce se viry reprodukují rapidně a na záření se doslova těší. Když k tomu dojde, nepomůže už žádné léčení. Radiace současně zničí zdroje imunity.“
V protikladu k odkázanému léčebnému postupu se moderní medicína pokouší vypořádat s chorobou drogami cílícími na specifické buňky tkáně, která údajně zešílela. Zatím co pokroky v molekulární biologii zlepšily přesnost míření a novější druhy léků jsou vůči zbytku těla o něco méně toxické, stále ještě zůstává faktem, že ani takovéto magické kulky v žádném případě nejsou řešením, které by přineslo vykořenění příčiny nemoci. Naprostá většina osob zalidňujících nemocnice je toho výmluvným svědectvím.
V tomto bodě je nutné uvést, že bez ohledu na metodu použitou k likvidaci choroby, včetně frekvenčních přístrojů, zůstává finální závěr, že si my, lidé, vyvoláváme všechny své nemoci zevnitř.
Můj lékař by mi o tom musel něco říct
Když nemocní poprvé slyší o Naessensově nebo Beckově pozoruhodné práci, říkají: „Pokud je to pravda, můj lékař by mi o tom přece musel něco říct!“ A vědci se zase ptají: „Jak to, že právě on, a nikdo jiný, neviděl jakési somatidy-priony v lidské krvi?“
Skutečností je, že mnozí výzkumníci měli po celá léta části této hádanky před sebou, a často tato různě nazývaná, ale totožná tělíska dávali do souvislosti s rakovinou. Ale ze složitých důvodů se lékařský establishment celá dlouhá léta velmi pečlivě staral o to, aby se tyto informace nikdy nedonesly k uším a očím lékařů, působících v terénu.
Faktem zůstane, že dnešní svět je technologický. To znamená, že znečištění a různé další zmíněné faktory nás neustále obklopují a dopadí na nás. V konečném důsledku budeme vždy vykazovat nějakou formu onemocnění. Připustíme-li tuto skutečnost, stává se příkazem, aby terapie navržená k eliminaci chorob byla účinná a rychlá. To je přesně to, čeho docílila frekvenční a magnetická technologie. Okolnost, že se ji přesto dosud dařilo udržet prakticky neznámou ve světě, svědčí o mocenských zájmech, vědeckého paradigmatu, a ryze osobních názorů kapacit na to, co je a co není možné.
Závěrem?
Na domnělý výzkum rakoviny jsou vynakládány MILIARDY, ale pod čarou zbývá NULA. To, čeho zdánlivě nemohou dosáhnout tisíce a tisíce výzkumníků, už dva muži dávno vlastnoručně udělali. Zdá se, že dnešní lékaři léčbu vlastně vůbec nechtějí.
—redakce—
Zdroje
„History Of The Development Of a Successful Treatment For Cancer and Other Virus, Bacteria and Fungi“; Royal R. Rife, San Diego, 1953.
„The Third Element Of The Blood“; Prof Antoine Bechamp, Ziggurat, Collingwood, Australia, 1994.
„Exploding The Germ Theory“; Stanford Claunch, Pacific Grove, California, 1960.
„Radionics, A Patients Guide To Instrumented Distant Diagnosis And Healing“; David V.Tansley, Element Books, Longmead, Dorset, 1985.
„Rife’s Microscope“; The Smithsonian Report, 1944.
„Cancer“; Arthur Yale, Pacific Coast Journal Of Homeopathy, July 1940.
„Cancer Has Been Conquered“; Kiichiro Hasumi, Maruzen Co, Ltd, Tokyo, 1980.
„Beyond The Magic Bullet“; Bernard Dixon, Allen & Unwin, London, 1978.
„The Cancer Cure That Worked“; Barry Lynes; www.becktechnology.cz