Epidemie diagnóz. V jednom známém lékařském vtipu se říká, že zdraví lidé jsou prostě jen ti, kteří ještě neprošli důkladným lékařským vyšetřením. Za zvýšenými náklady ve zdravotnictví, může zbytečný screening.
Přehnaná diagnostická vyšetření, mezi něž patří rentgeny nebo rozbory krve, vždy odhalí něco špatného. Takové prohlídky je možné nazývat různě: jako „defenzivní medicínu“, která má být ochranou před soudními žalobami, nebo jako nepotřebnou proceduru, plnící kapsu lékaře, či pacientem vyžádané vyšetření (protože si dělá starosti). Ale odborníci, jako je např. Peter Orszag, ředitel the Office of Management and Budget, odhadují, že takovýto druh vyšetření představuje významný podíl, odhadovaný až na 700 miliard dolarů, které jsou každoročně vydávány nejenom v USA na zdravotnictví [1].
Nazíráno jiným pohledem tento vtip trefně postihuje povahu nemocí v našem moderním světě. V roce 2006 jeden z harvardských ekonomů a poradce presidenta Obamy, David Cutler zveřejnil propočet [2]. Závěry analýzy rozhodně stojí za pozornost:
- v průběhu posledních 50 let došlo k navýšení celoživotních nákladů zdravotní péče na jednoho Američana zhruba o 70 000 dolarů a průměrný věk se zvýšil o 7 roků.
- prodlužování života je stále nákladnější: v roce 1970 bylo potřeba vynaložit na jeden rok života navíc asi 7 400 dolarů, zatímco v roce 1990 přišel každý další rok až na 36 000 dolarů (i s přihlédnutím k inflaci). To je logické, čím jsou lidé starší, tím nákladnější se stává další prodlužování jejich života.
David Cutler dává zvýšené výdaje do sociálního kontextu, když píše „že i s ohledem na uváděné částky, které nás stojí každý rok života navíc, mívá zpravidla takové utrácení svůj význam.“
Problémy, které dříve zůstávaly skryté
Politici mívají tendence hovořit o zbytečném utrácení peněz. Je zde ještě jeden způsob, jak dát do souvislostí explozi léčebných výdajů: v dnešní době rozeznáváme a léčíme problémy, které dříve zůstávaly skryté, nebo nebyly nikdy diagnostikovány – což je dobře. Vezměme v úvahu pár statistických příkladů, pocházejících od hodnověrných vládních institucí:
- 1 % populace trpí celiakálií, která způsobuje anémii a další problémy
- u dětí se vyskytuje autismus v četnosti 1:150
- 2-5 % dospělých má problémy s příjmem potravy
- 20 % dětí má nadváhu
- každé 22. těhotenství je ohrožováno vrozeným defektem
- 10 % lidí má astma
Tento seznam by mohl pokračovat dále. V minulosti lidé prostě žili s takovými problémy dál a nevyhledávali lékaře. Dnes, ať už je to dobře nebo ne, je neponecháváme jejich osudu a to nás stojí stále více peněz.
Lze tvrdit, že jsou dnešní Američané hypochondři, užívající příliš mnoho léků a zbytečně léčeni kvůli všem možným nemocem, které si jen dokážeme představit. Některé z nich jsou bezpochyby takové. Uvedu jako příklad svou osobní zkušenost – mnoho nemocí zanedbatelných není.
Mnoho nemocí zanedbatelných není
Jako dítě mě ze spánku budil kašel a já musel spávat s hlavou na dvou polštářích; dnes je zřejmé, že jsem už tehdy měl alergické astma. Když jsem v 70.letech min. století vyrůstal v New Jersey, vídával jsem, jak téměř všechny indiánské babičky chodí nahrbené – nyní už víme, že příčinou bývá osteoporóza. Moje žena trpěla jako dítě chronickou únavou, která byla až později diagnostikována jako autoimunitní onemocnění štítné žlázy; když pak déle, než desetiletí trpěla anémií, zjistil u ní jeden všímavý lékař, že má celiakálii.
Když můj starší syn začal mít problémy se zadrháváním řeči, někteří naši starší příbuzní to označovali za maličkost; později syn absolvoval terapii a jeho stav se upravil. Mému tchánovi, který pracoval jako rentgenolog a v důchodu se stal zapomnětlivým, sdělili lékaři, že se u něj začala rozvíjet Alzheimerova choroba. Po jeho smrti jsem požádal o vyšetření jeho mozkové tkáně a zjistilo se, že měl Creutzfeldt–Jakobovu nemoc, která byla zřejmě jednou z forem nemoci šílených krav. Když se u mého mladšího dítěte ve věku batolete rozvinula chronická břišní bolest a začalo ubývat na váze, byla u něj diagnostikována chronická zácpa, způsobovaná alergií na mléko (která se vyskytuje až u 2% batolat) – tyto potíže zmizely díky úpravě stravy.
Historie zdravotních potíží mé rodiny je souhrnem běžných problémů, obohacených i některými vzácnějšími, ale je celkem běžná. Asi žádný z popsaných případů nebýval ještě před několika desetiletími běžně diagnostikován a léčen; místo toho byly ženy ponechávány, aby dál chodily shrbené, děti dál vyrůstaly s problémy s řečí nebo s chronickou zácpou, mladým ženám se tvrdilo, že jsou prostě jen unavené a nemají se tolik stresovat, starší muži byli označování za senilní a mnoho lidí muselo žít v nedostatku spánku nebo s potížemi s dýcháním.
Epidemie diagnóz
Každý bude váhat, než by si vytvořil širší závěry na základě zkušenosti jediného člověka. Najdou se lidé, kteří budou namítat, že existuje odvrácená stránka moderní lékařské péče. Například autor úvahy o „medikalizaci všedního života“ [3] poukazuje na tzv. „epidemii diagnóz“, podporovanou skupinami, které na nich mívají zvláštní zájmy a kterou je potřeba zabrzdit. Typickým řešením pro toto plýtvání (které např. nedávno popsal utilitářský mravouk Peter Singer v článku [4]), má být v racionálnějším utrácení za zdravotní péči.
Jak jsem již dříve dokládal [6], lékaři přehání důležitost některých situací, jako je např. zvýšený cholesterol. Podobně jako mnoho jiných kritiků moderní lékařské péče vidí zbytečnou diagnózu všude, kam pohlédnou a neumí věrohodně oddělovat zrno od plev. Výsměšně poznamenávají, že kašel u dětí bývá až příliš často označován za astmatický; „křeče v nohou“ nebo „doping pro sexuální život“ bývají nevysvětlitelně považovány za medicínské problémy; ti, kteří neumí číst, bývají označováni za dyslektiky; ti kteří mají smutek, bývají označováni za nemocné s depresí; a lidé s bolavými klouby jsou přiřazováni k artróze. Podtextem jejich námitek bývá, že „těmto lidem nic neschází“. Ale přesto dál zůstávají pacienty, kteří mají potíže se spánkem, dýcháním, čtením nebo s uspokojivým sexem. Takoví lidé hledají pomoc a bylo by chybou je ignorovat.
Důležité je, že se nedá přesně určit, kde je možné ušetřit. Cesta k úsporám je ekonomům zřejmá: podle analýzy Davida Cutlera je očividné, že prodlužování života u starých lidí nás stojí mnohem více než u mladých (zhruba 145 000 proti 31 600 dolarům ročně na jednoho pacienta) a četnost výdajů na staré Američany roste nejrychleji.
Pokud chceme seriozně omezovat léčebné náklady, musíme zapomenout na rozlišování mezi významnými a nevýznamnými diagnózami. Namísto toho musíme snížit náklady na léčbu o přestárlé, které navyšují účet na zdravotní péči. To je těžký úkol pro politiky. Nikdo dosud realisticky nepopsal, že ty nejvyšší náklady pochází z péče o nejstarší pacienty, což znamená, že jen odkládáme den našeho konečného zúčtování. Než k tomu dojde, neblamujme veřejnost otázkami dyslexie, erektilních dysfunkcí nebo syndromem neklidných nohou, jen proto, aby v tom byl ještě větší zmatek.
Editace Dr. Dochtor, autor Darshak Sanghavi je přispěvatelem časopisu SLATE a pracuje jako vedoucí dětské kardiologie a profesor asistent pediatrie na the University of Massachusetts Medical School.
[1] http://crr.bc.edu/events/2008_conference_agenda_and_papers.html
[2] http://content.nejm.org/cgi/content/full/355/9/920
[3] http://www.nytimes.com/2007/01/02/health/02essa.html
[4] http://www.nytimes.com/2009/07/19/magazine/19healthcare-t.html
[5] http://www.slate.com/id/2170555/
[6] http://consults.blogs.nytimes.com/2008/07/07/readers-questions-treating-children-for-high-cholesterol/