Syntetický kámen před 4000 lety

Syntetický kámen se vyráběl už před 4000 lety

Archeologové objevili důkaz, že lidé, kteří žili v Mesopotamii před 4000 lety byli schopní vyrábět syntetický kámen.

Umělý kámen

Archeologové objevili důkaz, že lidé, kteří žili v Mesopotamii před 4000 lety byli schopní vyrábět syntetický kámen. Pro jeho výrobu potřebovali kamenivo stejné frakce (velikost zrna), avšak v oblasti se žádné skály, které by mohly zpracovávat drcením, nevyskytovaly. Skutečně, stavební kámen jakéhokoliv druhu byl mimořádně vzácný.

Úrodné bahno plání kolem řeky Eufrat a Tigris v Mesopotamii, dnes na území Iráku, napomohlo vzniku jedné z velkých civilizací starověku.

Říční bahno (naplaveniny) bylo ideální pro růst plodin, zejména když se v půdě nevyskytovaly žádné skály-kameny. Ale jen s bahna nemohla vzniknout civilizace, která vynalezla pivo a chléb. Z tohoto materiálu vyráběli v Mesopotamii keramické nádoby, psací tabulky a umělecké předměty. Nicméně, pro stavební konstrukce potřebovali něco pevnějšího – kámen.

Kameny mohly být dovezeny z Íránu nebo Turecka, ale to by vyžadovalo přepravovat je ze vzdálenosti 1000 kilometrů. Proto začali v Mesopotámii vyrábět vlastní umělý kámen, tvrdostí připomínajíc sopečnou horninu čedič.

Říční bahno stačí jen zahřát

Archeologové objevili velké, obdélníkové desky z umělého čediče poblíž pozůstatků hlavního chrámu Mashkan-Shapir ve městě postaveném  kdysi na břehu řeky Tigris, asi 80 kilometrů na jih od Bagdádu. Dnes zde můžete vidět asi 100 m3 takového materiálu. Desky jsou hladce opracovány, stejně silné a mají jinou vnitřní strukturu než přírodní materiál.

Umělý kámen byl vyráběn z bahna řeky, které bylo zahřáto na teplotu 1200 stupňů. K tomu bylo zapotřebí vybudovat „vysoké pece“, mnohem větší než které používali pro metalurgické účely. Postupným ochlazováním vznikaly v materiálu krystaly, které daly materiálu vysokou tvrdost. Další odborníci tvrdí, že k výrobě geopolymeru postačuje teplota 400 stupňů (teplota plamene z běžného ohně).

Když předpokládáme, že v tu dobu neměli mikroskopy pro sledování krystalů, musela tato znalost výroby umělého kamene vznikat buďto postupně, nebo ji odněkud převzali.

Odkud, nebo od koho převzali naši předchůdci obdivuhodné takové dovednosti. Podle nové teorie byly i pyramidy v Egyptské Gíze postaveny z umělého vápenného betonu.

Znali Sumerové metodu geopolymerizace?

Všimněme si blíže sumerských staveb – zikkuratů. Šlo o vysoké stupňovité věže, které sloužily ke kultovním účelům a astronomickým pozorováním. Nejznámější zikkurat je v Uru, starověkém centru jižní Mezopotámie.

Cihly zhotovené chemickou cestou

Ke stavbě urského zikkuratu byly použity cihly, jejichž životnost je v porovnání s dnešními cihlami obdivuhodná. Vnitřní části jsou zhotoveny z cihel pouze sušených, obvodové zdivo však z cihel, které vypadají jako pálené (těch bylo na obvodové zdi potřeba 7–8 milionů, čemuž by odpovídalo 10–12 milionů dnešních, normalizovaných). Jestliže se cihly vypalovaly, muselo se na jejich výrobě podílet značné množství lidí, kteří těžili a zpracovávali potřebné palivo, tj. dřevo. Všechny cihly se vyráběly ručně, byť s pomůckami. Tyto cihly mají všechny charakteristiky běžné keramiky, ale jejich odolnost je naprosto mimořádná.

Vzhledem k obrovskému množství cihel spotřebovaných na obvodové zdivo se přímo nabízí otázka, jestli nebyla použita jiná, jednodušší technologie, která nevyžaduje tak velké množství paliva, a tudíž ani pracovních sil. Jakým způsobem byly cihly zpevněny tak dobře, že přetrvaly věky? Vedle pálení přichází v úvahu chemický proces – nahromaděním jílových částic nízkoteplotní chemickou syntézou.

O ovládání chemických technik v Mezopotámii nelze pochybovat. Širokou znalost řady chemických procesů dokazují například sumerské hliněné tabulky. Sumerové dokonce vytvořili první logicky propracované chemické názvosloví. Při takovém příklonu k chemickým technikám mohli dojít k významnému objevu. Nahromaděním jílových částic chemickou cestou mohly pevné keramické střepy vzniknout bez pálení.

Ze všech uvedených faktů vyplývá, že cihly a stavební materiál zikkuratů nejsou klasickou keramikou, tedy nejsou páleným keramickým střepem, ale že byly nahromaděny cestou polymerace, chemickou syntézou za studena. Vše nasvědčuje tomu, že staří Sumerové znali princip geopolymerizace a uměli ho při výrobě cihel využívat tak dovedně, že zdivo přetrvalo věky.

Jiří Matějka

 

 

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář