Megalitický kalendář v Beskydech

Megalitický kalendář v Moravských Karpatech

Jiří Matějka

Pohyb slunce byl přesně zakotven ve starém megalitickém kalendáři v Moravských Karpatech. Dnes jsou osy východu a západu slunce posunuty o 15°. Příčina byla katastrofická událost před pár tisíci lety.

Hostýnské vrchy jsou hornaté území, je tvořeno členitými hřbety oddělenými hlubokými sedly a rychle se zařezávajícími vodními toky v údolích. Oblast Hostýnských vrchů má zajímavý reliéf, tvořený soustavou souběžných hřbetů SV–JZ směru.

Plošiny na vrcholcích hor

Na hřbetech hor jsou zarovnané plošiny, které jsou typické pouze pro tento region (v Radhošťské hornatině, Vsetínských vrších, Javornících, Bílých Karpatech a hornatém pruhu Vizovické vrchoviny).

Podobné ploché, téměř vodorovné vrcholy, nenajdete nikde jinde. Geologové je vysvětlují tektonickou aktivitou, kdy se plochý reliéf zvedl do dnešních výšek. Tuto horotvornou událost datují do období třetihor, ačkoliv pro to nemají žádné důkazy. Dodnes se odborníci dohadují o tom, jak Hostýnské vrchy vnikly. „Problematika zarovnaných povrchů Vnějších Západních Karpat není jednoznačně pojata a prochází v současné době názorovou revizí.“

Třetihory představují velký časový úsek od 66 do 2,88 milionů let. V tak velkém časovém rozpětí můžete datovat cokoliv, bez akademických výtek a zahanbení. Třetihory, jako geologické období, byly popsány až v 19. století. Od té doby se tento pojem vyučuje a používá dodnes. Jsou to jen pohádky milionu a jedné noci. Je na čase oficiální výklad geologických dějin naší planety změnit.

Stopy dávné minulosti

Hostýnské vrchy byly obydleny od pravěku. Existují nálezy z doby bronzové před 4000 lety (cca 2000 př. n. l.). Tyto nepohodlné nálezy jsou uloženy v uzamčených archivech, protože nezapadají do oficiálního výkladu dějin světa a Evropy.

Snad na každém vrchu s plošinou existovaly podivuhodné stavby, o kterých se nemluví, nebo moc neví. Nejznámější je Hostýn, kde dnes stojí moderní kostel. Většina lidí si Hostýn spojuje s křesťanskými poutěmi a svátky. Je méně známé, že se na Hostýnu, dlouho před křesťany, nacházelo významné pravěké hradiště. Odborníci datují jeho vznik do období 1300 př. n. l. Vybudovali ho lidé Lužické kultury (lidé popelnicových polí). Je to složitý až úsměvný název, ale respektujme ho. Lužická kultura byli Slované. Aby v tom byl ještě větší zmatek, bylo staré hradiště na posvátném Hostýně nově přejmenované jako Keltské oppidium, které údajně založili Keltové. Vyznáte se v tom?

Megality na vrcholcích hor

Snad každý kopec v Hostýnských horách je zakončen skalisky s vyvrácenými balvany. Většina kamenů má pravidelný tvar, najdeme je na vrcholcích, rozházené po svazích, nebo v údolích. Připomenu nejznámější Kelčský Javorník, Jehelník, Slovanské oltáře, Čerňava, Smrdutá, Bludný, Křibec, Hlavná a další. Odborníci na geologii pojmenovali tyto pravidelné formy jako „pískovec s vyšší odolností, proto po tektonické aktivitě zůstaly celkem neporušené.“ To je pro nás důležitý poznatek – kdo by stavěl před mnoha tisíci lety megality v Moravských Karpatech z nekvalitního materiálu?

Megalitický kalendář

Moji cestu na vrchol jednoho z Hostýnských kopců doprovázely podivné náhody a setkání. Původní cíl byla kamenná krychle uprostřed lesů nedaleko Rajnochovic a megalitické schodiště na nedalekém vrcholu. Krychli dobře znal Ing. Petr Kovář (20 let studuje nejstarší písma) a kamenné schodiště já, které jsem mu chtěl ukázat. V půli kopce nás zastavil místní hajný a plán výzkumné expedice se brzy změnil. Dlouhý rozhovor o podivných kamenech v horách, o původních názvech dnes již bezejmenných kopců, vyústil v další společný průzkum.

Náš cíl byla bezejmenná hora (727 m) nedaleko Rajnochovic, která se od nepaměti nazývá „kalendr – kalender – kalendar – calendar“. Tento název je archaického původu a v překladu znamená kalendář. Toto slovo lze považovat za univerzální, protože mu dodnes rozumějí lidé na celém světě.

Vrchol hory je obkroužený mnohatunovými pískovcovými bloky. Na první pohled je zřejmé, že kruhový půdorys byl porušen pohybem země, tektonickou aktivitou či zemětřesením. Východní část kruhu se zhroutila do údolí a zmizela pod vrstvami hlíny. Domnívám se, že výkopy mohou odhalit chybějící megalitické bloky.

Megalitický kalendář v Moravských Karpatech jsem později navštívil několikrát, o jarní rovnodennosti, v létě i v zimě. Dokonalému výhledu na východ a západ Slunce brání vysoké stromy. V dávném šerověku zde stromy nerostly, kopce byly menší, pevnina bažinatá. Dnes stojí na vrcholu kopce, v nadmořské výšce 727 metrů, zbytky 12 (původně 13) kamenných megalitů, ke kterým se od jihozápadu přistupovalo po schodišti.

Ve významné dny slunovratů a rovnodenností osvítily první a poslední paprsky slunce velké nádvoří uprostřed megalitického kalendáře v Moravských Karpatech. Souřadnice pro další badatele jsou zde (49°22´58.4´´S / 17°47´31.7´´W).

Schodiště na vrcholu hor

Na jihozápadním okraji megalitického kalendáře jsou vidět původní schody! Mohutná deska s dokonale provedenými schody je převrácena. Představte si, jak se může převrátit například betonové schodiště v panelovém domě. Schodišťové rameno spadne pouze v případě kolapsu budovy. Stejný scénář se odehrál na Hostýnských kopcích. Přibližně před 5000 lety se megalitický kalendář v Moravských Karpatech zhroutil důsledkem tektonických změn, kdy byl kopec vyzdvižen. Části stavby se skutálely do údolí a schodiště se převrátilo.

Božská odchylka

Božskou odchylku (cca 15°) v orientaci mají stavby: Teotihuacan, Tula, Machu Picchu, Cuzko, chrámové komplexy v egyptském Karnaku, kyklopské stavby ve středomoří, Daorseon v Bosně, pyramidy v severní Itálii, záhadné mohyly v Srbsku, Falassárna v Řecku a mnoho dalších. Znamená to, že nejstarší stavby byly postaveny v době, kdy byl sever jinde než dnes. Na těchto původních místech byla původní orientace posvátných míst k významným bodům rovnodennosti později nahrazena snadnější orientací k bodům slunovratu.

Orientace megalitického kalendáře

Vytvořil jsem přehledný graf megalitického kalendáře a zakreslil do něj orientace k významným bodům rovnodenností, slunovratům a k Hostýnským vrcholům. Například, v den letního slunovratu 2017 zapadá Slunce za Kelčským Javorníkem, při zimním slunovratu za kopcem Bludný. Za Smrdutou zapadá Slunce 31. ledna, nebo vychází za kopcem Háje 1. srpna. Na grafu jsem označil Slovanský a Keltský nový rok.

Slované oslavují příchod nového roku v den podzimní rovnodennosti (azimut 270°). Jedenkrát za 16 let se datum upravuje o 4 dny (21. – 24. 9.). Podle původního slovanského kalendáře se dnes píše rok 7529. Slovanský kalendář – Koladův Dar, byl dán Slovanům po uzavření Míru v hvězdném chrámu. Tehdy se vinou „hvězdné války (nebo geologické změny)?“ změnily na Zemi pevniny, klima a Slunce s hvězdami začalo vycházet jinde než dřív. Lidé, kteří přežili poslední katastrofu, potřebovali nový návod, jak během roku sladit svůj každodenní život s novými cykly přírody a principy vesmíru. Slovanský kalendář se používal do roku 1700, kdy ho zrušil Petr Veliký.

Keltský nový rok je zřejmě nejvýznamnější keltský svátek. Samain připadá na 1. listopad (azimut 292°), kdy v noci před tímto svátkem končí starý rok. Do dnešních dob se nám zachoval jako Halloween, u nás pak na tradici Samainu navazují Dušičky.

Z astronomického hlediska nemá tento keltský svátek žádný význam, nevztahuje se k významným bodům na obloze, nebo dnům jako jsou rovnodennost a slunovrat. Zůstává otázka, proč Keltové počítali nový rok od 1. listopadu? Mohla nám uniknout nějaká skrytá souvislost?

Slované a Keltové

Historické zdroje uvádějí, že Slované a praslovanské (proto-slovanské) písmo existovalo již v době 2000 př. n. l., Slované obývali Eurasii až do 6. století našeho letopočtu, kdy byli potlačeni útočnými kmeny. Keltové, Římané a nově vznikající křesťanský kult převzal Slovanský způsob života, jejich astronomické znalosti a svátky.

Keltové věděli, že v nejstarších slovanských stavbách je zakotven pohyb oblohy o rovnodennosti, kdy slunce vychází přesně na východě a zapadá na západě. Znali příchod nového roku, kdy sluneční paprsky rozzářily temné chodby megalitických chrámů. Pozorováním staveb a pohybu slunce zjistili, že tento okamžik dnes nastává 1. listopadu. Tak jednoduše vznikl Keltský nový rok.

Domnívám se, že Keltský kalendář je kopií mnohem staršího Slovanského kalendáře z doby před poslední změnou povrchu Země, kdy Slunce o rovnodennosti původně vycházelo za obzorem s azimutem 292°.

Důkaz vychýlení zemské osy

Pohyb slunce byl kdysi přesně zakotven ve starém megalitickém kalendáři v Moravských Karpatech. Dnes jsou osy východu a západu Slunce posunuty o cca 15° důsledkem vychýlení zemské osy.

Keltové dnes slaví nový rok 1. listopadu, což představuje na kruhu azimut 292°. Slovanský nový rok začíná 21. září s azimutem 270°. Jednou za 16 let se datum upravuje o 4 dny. Při výpočtech orientace megalitického kalendáře jsem si uvědomil, že například 2 dny představují ve skutečnosti 2°. Počet dní v roce je 365, proto se všechny dny nevejdou do kruhu 360°. To znamená další nepřesnost 5°. Součet odchylek je 7°!

Rozdíl zjištěných odchylek je 15° (292° – 270° – odchylka). Pohyb slunce byl skutečně zakotven ve starém megalitickém kalendáři. Dnes jsou osy východu a západu slunce posunuty o 15°. Svědectví posledního posunu zemské osy můžeme najít u nejstarších staveb světa a u megalitického kalendáře v Moravských Karpatech.

Poslední rekonstrukce pevnin proběhla před asi 5000 lety důsledkem smršťování Země (tektonická deprese). Zemská osa naklonila se všemi katastrofickými jevy a následky. Prastaré civilizace se hroutily, bájná města zmizela v hlubinách moří, vznikaly nové ostrovy a pohoří, slunce začalo vycházet jinde než dřív. Ti šťastní, co katastrofu přežili, předávali své znalosti a písmo novým lidem a nově vznikajícím národům.

Kamenná kostka s nápisy

Poslední cíl naší expedice byla kamenná krychle ukrytá v lesích u Rajnochovic (kóta 567 m). Kamenný obelisk, který se od nepaměti jmenuje kostka, má rozměry 4 x 2 x 4 metry.

Na horní ploše kamenné krychle jsem hledal staré nápisy, které se mohly zachovat. Ikdyž jde o poměrně odolný pískovec, rytiny jsou sotva znatelné, erodované dešti a ukryty pod mechem. Na vrchol kostky nevedou schody, a je těžké se tam dostat. Jako první jsem uviděl rytinu připomínající obrácené velké písmeno P.

Další objevy následovaly. Na severní hraně kostky je rytina připomínající symbol, který jsem viděl před lety v Údolí bohů v severní Itálii (Val Camonica). Osa rytiny na Hostýnské kostce nevede přesně k severu, ale vykazuje odchylku 15°. Na pravé straně je stejný znak doplněný symbolem. Tato značka ukazuje směrem na východ. To nemůže být pouhá náhoda!

Překlad znaků na kostce

Kostka se nachází asi kilometr na východ od megalitického kalendáře. Předpokládejme, že znaky na kostce budou tisíce let staré. Pro překlad jsem použil princip překladu praslovanského písma, podle Antonína Horáka a praslovanský slovník, který zpracoval Ing. Petr Kovář. Symboly jsou označil čísly 1 až 3.

Symbol číslo 1 připomíná obrácené písmeno P. Tento znak najdeme v moha praslovanských textech. Překlad znaku P znamená (p, po) POJĎ, nebo JDI.

Symbol č. 2 má dva různé znaky. První znak představuje polokouli, který můžeme číst jako temeno (titě; těme). Překlad pak bude znít takto: temeno hlavy, hory, nebo temeno Země. Druhý znak je složen ze tří svislých čar připomínající písmena IJI. Znaky můžeme číst jako jejich (jí, ji, ijich). Překlad symbolu č. 2 zní: JE-JÍ(CH) TEMENO (VRCHOL, SMĚR, PÓL). Vzhledem ke skutečnosti, že symbol ukazuje na sever, vzkazuje nám dávný pisatel, že právě tím směrem půjdeš na sever.

Symbol č. 3 je stejný jako symbol č.2. Navíc je zde znak, který připomíná velké písmeno V. Znak V je doplněn malým, dnes již sotva viditelným bodem. Písmeno V znamená zalomený loket a můžeme ho číst jako PRAVÝ ÚHEL (ra, ravne…rovný). Vzhledem ke skutečnosti, že symbol doplněný znakem V ukazuje na východ, vzkazuje nám dávný pisatel, že tím směrem půjdeš na východ. Východ je 90° napravo od severu.

Je zřejmé, že podivná kamenná kostka na vrcholu kopce nedaleko Rajnochovic sloužila v šerém dávnověku k zakotvení světových stran. Bylo to technické zařízení, nebo kvádr sloužil k magickým účelům? Nevíme. Jedno je však jisté: Znaky ukazují na čtyři světové strany s odchylkou 15°. To znamená, že kamenná kostka vznikla a byla používána před velkými změnami povrchu naší planety.

Povrch země byl kdysi více plochý

Povrch země byl dřív spíše plochý, pokrytý jezery a bažinami. Suchá půda byla zaplavována mořskými vlnami s čerstvou vodou. Existovalo mnohem méně hor a kopce nebyly tak vysoké. Na konci 4. a začátkem 3. tisíciletí před naším letopočtem se stalo něco, nad čím si vědci lámou hlavu dodnes. Reliéf Země se náhle změnil. Tyto změny jsou dobře známy, ale dosud nebyly vysvětleny. Tehdy došlo k rychlému skoku v rozvoji lidské rasy. Bylo to doba šerého dávnověku, kdy se zničehonic objevila první vyspělá centra civilizací a hotové první písmo. Byl to začátek naší nové historie.

Tato událost, pojmenujme ji jako poslední rekonstrukce povrchu Země, se odehrávala poměrně rychle. Mořské dno se během dní, měsíců až sta let zvedlo, nebo propadlo. Andy, Alpy a jiná pohoří se tektonickou depresí v několika etapách rychle vyzdvihla do dnešní výšky i s původními stavbami. Stejně tak Hostýnské vrchy. Kameny z náhorních plošin padaly po svazích do údolí s rychle se zařezávajícími vodními toky. Lidé byli přitom, viděli to a museli se přizpůsobit novým podmínkám. Jaký to byl národ, jehož písmo umíme číst a rozumíme mu po deseti tisíci letech dodnes? Mohli to být Slované, jejichž sláva dotýká se hvězd?

Keltové, Římané a nově vznikající křesťanský kult, ti všichni převzali Slovanský způsob života, jejich astronomické znalosti a svátky.

Poznámka: Vědci zjistili, že planeta Země byla po dobu 1 miliardy let spíše plochá, bažinatá, bez velkých hor a kopců. To je oficiální prohlášení z roku 2020.  Jak na to přišli a jak to datovali, sami asi netuší – ale asi tuší, že něco není v tom datování v pořádku.

Ukázka z knihy Naše fantastická minulost:

Naše fantastická minulost

Pokud vám téma a články líbí, podpořte časopis předplatným →. Děkuji. Jiří Matějka, šéfredaktor.

Regenračné centrum