Podivné setkání s volnou energií

Po letech, snad na základě současných událostí v muničním skladu ve Vrběticích,  jsem se rozhodl napsat pár slov o podivném setkání …

Někdy v letech 2004–2006 (?) mě navštívil dobře oblečený pán. Představil se, ale jeho jméno si již nepamatuji, ale vím že začínalo na A. Setkali jsme se na hotelu v Otrokovicích. Přesné datum si nepamatuji, bylo to pár let po vydání prvního čísla časopisu WM magazín (první číslo vyšlo 6.12.2001).

Vytápění budovy bez koupené energie

Představil se jako majitel, nebo možná jako nějaký šéf (?) Zbrojovky Slavičín (Vlárské strojírny). Pochválil nový časopis WM magazín, zejména ho zajímaly články o volné energii. Povídal: „snad ani netušíte, jak blízko jste se dostali k pravdě. Co píšete v časopise je reálné a já princip volné energie využívám v několika budovách ve zbrojovce k vytápění. Mám problém s dodavateli energií, kteří mě podezírají z podvodů a černého odběru. Ale to není všechno pane Matějka…“

Trochu jsem znejistěl, v duchu mi blesklo hlavou, že je to asi nějaký podivín. Objednal mi dobré preso se sodou a chvíli jsme si povídali. Vyptával se na moje zkušenosti z pokusů, které jsou popsané v časopise.

„Věděl, a nebylo to nic tajného, psal jsem o tom v časopise, že se pár lidí z republiky setkáváme jednou za rok v lesích na samotě u Vlachovic (Vlachovice-Vrbětice), kde testujeme platnost fyzikálních zákonů. Nadšeně jsem mu vysvětloval, že mnohé fyzikální zákony neplatí, a tam kde není možné nic naměřit se objevují hodnoty, které nelze vysvětlit. Nebo, že dodaný výkon je na výstupu dvakrát vyšší, což není přece možné. Nejsem fyzik, jsem stavební odborník, a co jsem viděl umím popsat pouze jako laik. Z našich podivných pokusů byl závěr ten, že volná energie musí fungovat, ale v našem případě jen v nepatrném výkonu navíc, který nelze využít pro vytápění, nebo jiné účely. Něco zásadního, a přitom jednoduchého, nám asi uniká.“

Voda jako palivo

Diskutovali jsme na téma auto na vodu. „Auta poháněná obyčejnou vodou by znamenal kolaps a velký zásah do ropného průmyslu. Producenti ropy by přišli o zisky, ale také mnoho lidí o práci, a to by znamenalo ekonomický chaos. Nikdo z majitelů ropných vrtů, uhlí, nebo chemiček, to nedovolí a bude se bránit všemožnými způsoby“ povídá pan A.

To je určitě pravda, nikdo nemá zájem o zdroj volné energie, který by bezplatně využívali lidé. Vzpomněl jsem náš ojedinělý pokus v jednom Slovenském vědeckém ústavu: Do místnosti jsme umístili plastovou láhev s vodou, ze které hořel plamen několik dní. Všichni vědci chodili kolem, nahlédli, ale na nic se nikoho nezeptali, co to má znamenat. Plamen o teplotě asi tisíc stupňů byl z láhve vyveden keramickou injekční jehlou, napájen byl pomocí jednoduché autonabíječky (příp.svářecí agregát). To znamená, že byl dodaný minimální výkon, ale zisk byl mnohonásobně vyšší. Přeměna vody na horký plamen probíhala pomocí speciálních elektrod, které rychle „mizely“, proto pokus trval pár dní.

MEG a rychlá kulka

MEG představuje revoluční přístup k výrobě energie. V činnosti tohoto zařízení hraje důležitou roli pět základních věcí. Jsou to: proudění (tok energie), efektivita, kapacita, magnetické pole a řízené odstínění.

Pan A mi popisoval, jak vyrobil kulku do pistole, která se po výstřelu sama zrychluje. K její výrobě ho inspirovaly články v časopisu. Výroba nábojů je složitý, technický, kontrolovaný, registrační proces. Stroj na výrobu je specifický, každý náboj je evidovaný a nelze vyrobit ani kus navíc. Nábojů do pistole, které se po výstřelu sami urychlují, vyrobil jen několik kusů. A tento náboj vystřelený z obyčejné pistole dokáže prorazit tankový pancíř. Zdá se to neuvěřitelné? Ne, je to skutečnost. Důkazem byla reportáž , kde byl (asi o rok později) úspěšný pokus s takovou kulkou zveřejněný a odvysílaný v TV.

Reportáž o české kulce … ten pán ve videu není ten, se kterým jsem se kdysi setkal …

 

Po asi dvouhodinové diskuzi jsme se rozešli a pana A jsem nikdo víc neviděl. Na závěr mi povídá: „Když jsme jednoho rána přišel do kanceláře, tak byla převrácená vzhůru nohama, dokumenty rozházené po zemi … asi někdo hledal kulky co prostředí tank, nebo technologii na volnou energii. Stávalo se to docela často. Ve slavičínské zbrojovce se vymýšlelo a vyrábělo všechno možné…“

Dodnes netuším, kdo to byl a proč se chtěl setkat.

Poznámka: O volné energii, vynálezech a pokusech, jsme psali v časopise WM magazín – ročník 2002-2004. Z našich pokusů a zjištění byl závěr ten, že volná energie musí fungovat, ale něco zásadního, a přitom jednoduchého, nám asi uniká … Výzkumu volné energie se dnes již nevěnujeme.

Všem novým výzkumníkům a badatelům přeji hodně štěstí a trpělivosti při hledání volné energie.

Jiří Matějka

Připravím pro vás výtah článků o volné energii, které vyšly v časopise WM magazín v letech 2001 – 2010. Sledujte informace na našem webu.

Pokud vám časopis WM magazín líbí, podpořte časopis předplatným →. Děkuji. Jiří Matějka.

Regenračné centrum

2 Comments

  1. Dobrý dem. Váš popis munice, včetně data vydání zmiňované reportáže mi připomíná příběh p. Libry. Schopného vynálezce v oblasti vývoje střeliva a munice, držitele řady patentů. Nevím, možná jde o nějakou shodu. Pan Libra měl/má vlastní firmu, která funguje dodnes (http://www.libraas.com/cs/). Reportáže ze zmiňované doby 2004 o této munici jsou i na youtube (https://www.youtube.com/watch?v=Uyw0o33D_gs a druhá https://www.youtube.com/watch?v=vsKgAopfzXs )

Komentáře nejsou povoleny.