Planetofyzikální stav Země a pozemského života – III.

3.0 NÁSTUP NOVÝCH KLIMATICKÝCH PODMÍNEK A KONSEKVENCE

S ohledem na celkové a následné souvislosti pozadí přechodu a nově se formující procesy, které s sebou nese uvedená kosmogonická a antropogenezní planetofyzikální transformace, včetně změny našeho počasí a klimatických systémů, bude rozumné rozdělit tyto záležitosti podle jejich manifestačního (explicitního) a skrytého (implicitního) vlivu na pozemské prostředí.

3.1 Zjevné nebo explicitní důsledky

Třídy nebo kategorie účinků způsobených současným stupněm reorganizace planety Země jsou velmi rozdílné. Nejčastěji se však vztahují na přechodné vysoce energetické události. Na základě závěrů Jokohamské konference (1994) je lze nazývat „signifikantními (významnými) katastrofami“. Podle toho rozeznáváme devět typů signifikantních katastrof:

Mimo to musíme poukázat na prudký růst počtu povětrnostních katastrof v posledních letech. Jen v atlantické oblasti se v roce 1994 utvořilo 19 cyklón – a 11 z nich zrodilo hurikán. To byl stoletý rekord [60]. Letošní rok (1996) je obzvlášť obtěžkán zprávami o záplavách a jiných druzích meteo-katastrof. Dynamický nárůst významných katastrof ukazuje důležitý vzestup rychlosti jejich tvorby od roku 1973. Generelně vzrostl počet katastrof mezi lety 1963 a 1993 o 410%. Zvláštní pozornost musíme věnovat rostoucímu počtu a rozmanitosti těchto pohrom a jejich následkům.

Škody >1% při ztrátách na životech >1%
poměr národního produktu k populaci > 100 úmrtí

Nesmíme zapomenout, že rostoucí složitost klimatických a povětrnostních modelů signalizuje transformaci směřující k novému stavu, nebo, jak říká akademik Kondratijev: „Údaje indikují, že jdeme vstříc klimatickému chaosu.“

Tento přechodný stav našeho klimatického stroje klade nové požadavky na celou zemskou biosféru, do níž patří i lidský druh.

Z Antarktidy přicházejí hlášení o dramatických reakcích vegetace na nedávné změny podnebí; zatímco v roce 1960 rostlo v Antarktidě 700 odrůd, v roce 1990 už jich bylo17 500 [61]. Zmnožení vegetační pokrývky Země je důkazem reakce biosféry na proces klimatické přeměny.

Také celkový model tvorby a pohybu cyklón se změnil. Například počet cyklón pohybujících se k Rusku od západu se v průběhu posledních deseti let zvýšil 2,5 × . Zvýšení oceánské hladiny, zapříčiněné snášením a táním ledu v polárních oblastech povede ke značným změnám pobřežních linií, redistribuci vztahů mezi pevninou a mořem a k aktivaci významných geodynamických procesů. Toto je hlavní charakteristika procesů, směřujících k novému uspořádání klimatu a biosféry .

3.2 Skryté či implicitní důsledky

Mezi implicitní lze zahrnout zejména procesy, jejichž projevy leží pod prahem běžného lidského vnímání, a proto neupoutávají veřejnou pozornost. Záznamy přístrojů nebo přímá pozorování skrytých fenoménů v zemském elektromagnetickém poli dokazují, že probíhá obrovská transformace pozemského životního prostředí. Tuto situaci ještě zostřuje fakt, že naše roční produkce a spotřeba energie v devadesátých letech dosáhla (1-9)E+26 ergů, což znamená, že hladina uměle vyrobené energie dosáhla hodnoty klidové energetické produkce  a spotřeby, produkované naší planetou.

Pro srovnání: roční energetické „výdaje“ Země zahrnují (1-9)E+26 ergů za zemětřesení, (1-9)E+24 za geomagnetickou bouři a (1-9)E+28 vyzářeného tepla [54].

Registrovány a zaznamenány byly dokonce už i technogenní účinky přesahující funkční stav zemského elektromagnetického skeletu. V roce 1985 byl odhalen sedmidenní technogenní cyklus vyvolávající variace dynamických parametrů geomagnetického pole [62, 63]. Tento cyklus ovlivnil mnoho krátkodobých cyklů ve vztahu Země – Slunce. Více než 30% magnetosférických poruch středního rozsahu bylo a je způsobeno naší produkcí, přenosem a spotřebou elektrické energie. Van Allenův radiační pás se nad východním pobřežím Spojených států prudce snížil (ze 300 na 10 km). Tento proces je úzce spojen s přenosem elektřiny z Great Lakes podél magnetického poledníku směrem na jih, za použití ionosférické rezonanční frekvence (60Hz) užívané v energetickém rozvodu Spojených států [63]. Existuje rovněž registrovaná souvislost mezi „odtokovými“ vlastnostmi Brazilské magnetické anomálie a elektrárnami „Hydro-Quebec“. Velmi komplexní kombinace techno – naturálních elektromagnetických procesů v supermetropolích rovněž dosud nikdo neprostudoval. Studie úmrtnosti na choroby srdce, provedená v roce 1996 v St. Petersburgu, obnažila přímé spojení mezi úmrtností a městskou spotřebou elektrického proudu.

Mimoto bychom se měli konečně probrat a začít si všímat rostoucí frekvence a rozsahu výskytu přirozených světélkujících formací v atmosféře a těsném okolí Země [64, 65, 66]. Procesy generující a „živící“ tyto formace, rozprostřené nad celou Zemí, představují pozoruhodný fyzikální fenomén. Na těchto světélkujících formacích je nanejvýš neobvyklé, že zatímco napohled vykazují rysy známých fyzikálních procesů, jde o naprosto neobvyklé kombinace provázené procesními rysy, které nelze objasnit na základě našich stávajících fyzikálních znalostí. Tyto neobvyklé rysy intenzivních elektromagnetických procesů byly pozorovány uvnitř a poblíž těchto přirozených samostatně světélkujících objektů.

Tyto rysy zahrnují:

3.2.1. Intenzivní elektromagnetické emise v rozsahu od pásma milimetrových vln, přes viditelné světlo, až po televizní a rozhlasové vlnové délky.
3.2.2. Změny elektrického a magnetického pole, vyvolávající například elektrické poruchy, magnetizaci skal i technických objektů.
3.2.3. Ničivé elektrické výboje
3.2.4. Gravitační účinky, jako například levitaci
3.2.5. Ostatní projevy

Všechny vlastnosti úkazů tohoto druhu přímo volají po založení nového odvětví moderní fyziky, zejména po vytvoření “ fyzikálního modelu nehomogenního vakua“ [67]. Rozvoj vědy v tomto směru by nám dovolil odhalit skutečnou povahu těchto objektů, které, jak se zdá, skrytě působí na naše geologicko – geofyzikální a biosférické prostředí i na lidský život [68].

Ze uvedených důvodů tedy nejprve musíme vzít v úvahu všechny procesy a stavy, nově rozvinuté v našem geologicko-geofyzikálním prostředí, které se většinou manifestují v obtížně registrovatelné a pozorovatelné kvalitě v zemském elektromagnetickém skeletu. Údaje o nich se rovněž úzce dotýkají geofyzikálního a klimatického významu solárně – pozemských a planetárně – pozemských interakcí. Obzvlášť to platí o Jupiteru, s nímž je naše planeta v magnetické konjugaci. Tyto planetárně- transformační procesy se jako celek vyvíjejí spontánně, všudypřítomně a mnohotvárně. Proto je kriticky nutné, aby státníci byli informováni a naučili se chápat globální souvislosti jako součet přírodní a lidské činnosti, podstatu jejich příčin a následků [69].

Je zde závažná potřeba zahájit vědeckou studii, která by plasticky zobrazila problematiku sdruženou se současnými pozemskými transformačními procesy a jejich následnými důsledky na globální demografickou dynamiku [70]. Po prudkém vzepětí zhoubných sil našeho technogenního systému na planetární i kosmické úrovni je zde otevřený prostor k řešení otázky dalšího přežití naší technokratické civilizace [33, 7].
Skutečnost, že základní princip svrchovanosti přírody [72] stojí vysoko nad lidstvem i se všemi jeho současnými techno- a psychogenními aktivitami a jejich plody, je stále zjevnější.

ZÁVĚRY

Situace uvnitř naší heliosféry má externí, interstelární, kosmický původ a lze předpokládat, že její základní příčinou je elementární autooscilace prostorově – fyzikálních procesů nepřetržitého tvoření, které se profilují a pokračují tak ve vývoji našeho Vesmíru. Současný podrážděný stav naší heliosféry pulzuje uvnitř veškerých „organizmů“ tvořících sluneční soustavu – Slunce, planety, Měsíc, komety a asteroidy, plazma i elektromagnetická média a struktury v meziplanetárním prostoru. Reakce na příliv mezihvězdné energie a hmoty vstříknuté do naší heliosféry se projevila a nadále intenzivně projevuje řadou v současnosti pozorovaných energetických procesů a útvarů na všech planetách, mezi planetami a jejich měsíci i mezi planetami a Sluncem.

Schopnost Země přizpůsobit se této externí činnosti a energetickým transferům podstatně ztížily technogenní změny, jimiž jsme omezili přirozené vlastnosti nebo stavy našeho geologicko- geofyzikálního prostředí. Planeta Země se nyní nachází v procesu dramatických přeměn; od úprav elektromagnetického skeletu přes změnu osy geomagnetického pole až po změny kompozic ozónových a vodíkových saturačních úrovní svého plynoplazmového obalu (atmosféry).

Tyto změny fyzikálního stavu Země nutně provázejí z nich rezultující klimaticko- atmosférické a biosférické přizpůsobovací procesy. Tyto procesy nabývají na intenzitě a hojnosti, důkazem je reálný nárůst „neperiodických přechodných událostí“, jinak řečeno katastrof.

Je zde oprávněný důvod uvést, nebo přímo vypíchnout fakt, že zvýšení etických či duchovních kvalit lidstva by výrazně snížilo dopad počtu i intenzity komplexních katastrof. Může totiž být životně důležité, aby na mapě světa byly předem vytýčeny zvýhodněné, ohrožené a katastrofické oblasti Země, přičemž rozhodující bude kvalita geologicko- geofyzikálního prostředí, rozmanitost a intenzita kosmických vlivů a reálná úroveň duchovně- etického vývoje lidí, obývajících oba typy oblastí.

Je rozumné poukázat na to, že naše planeta brzy zakusí nové podmínky a že přibývající energie naznačuje přechod do nového stavu a kvality vztahů mezi kosmem a Zemí. Živé organizmy, zejména v těch oblastech Země, kde existují důležitější „přístupy“ nebo přitažlivost pro kosmické vlivy, budou udávat tón v rozvoji vhodných životních reakcí nebo způsobů, jak se přizpůsobit novým poměrům. Tyto zóny vertikální výměny a přenosu energie již mají jakási svá „srdce“ nebo „ohniska pátrání“ po nových systémech adaptace a vlastní přeměny. Základní seznam těchto zón zahrnuje polární oblasti, východní kontinentální výběžky rovníkových oblastí (karibskou, Madagaskar, Filipíny, Žluté moře, atd.) a vnitřní kontinentální zóny se sklonem k vrásnění a zdvihům (Himálaj, Pamír – Hindukúš, Altaj – Sajanská soustava, atd.).

Nevýznamnější z těchto oblasti jsou heliosenzitivní zóny, které intenzivně reagují na projevy geoefektivní sluneční činnosti [pozn. 1]; reakce zahrnují velmi dramatické a pozoruhodné manifestace nehomogenního vakua nebo typicky nemechanických éterických sférických struktur. Tyto struktury či objekty v interakci s heliosenzitivními zónami mnohdy vyvíjejí dalekosáhlý a silný vliv na prostředí, jako například změnami seizmické činnosti nebo chemických kompozicí. Poněvadž se tyto nehomogenní vakuové sférické objekty nezobrazují „na tomto fyzikálním světě“ a bývají charakterizovány například jako „tekuté světlo“ nebo „ne-newtonský pohyb“, je obtížné nelíčit jejich manifestace jako „zjevení z onoho světa“. Přitom je důležité si povšimnout, že heliosenzitivní oblasti, kde se tyto jevy projevují ve středním až velkém rozsahu, jsou často zaměňovány se „záhrobními jevy“, produkovanými ve fyzikálních vakuo- homogenních poruchách.

Takové poruchy vyvolávají a vytvářejí energii a procesy přemisťující hmotu mezi éterickými médii a naším trojrozměrným světem. Počet těchto úkazů, bohatých na kvalitu i rozmanitost, neustále roste. Statisíce přirozených světélkující útvarů uplatňuje rostoucí vliv na geofyzikální pole a biosféru Země. Myslíme, že výskyt těchto útvarů indikuje hlavní proud předcházející transformaci Země, která se stává stále poddajnější vůči přechodným fyzikálním procesům probíhajícím na pomezí fyzikálního vakua a našeho hmotného světa.

To vše staví lidstvo a každého z nás před opravdu velmi obtížný aktuální problém revolučních posunů znalostí, nutných pro transformací našeho myšlení, abychom  byli schopni vyrovnat se s dosud neviděnými fenomény, které se nyní prezentují v našem světě. Není jiné cesty do budoucnosti než hluboké vnitřní vnímání, založené na zkušenostech a znalostech událostí, které podstupuje přírodní prostředí kolem nás. Pouze s tímto porozuměním a znalostmi bude lidstvo schopno docílit rovnováhy v obnoveném toku geofyzikálních stavů a procesů.

POZNÁMKY

1. Protože Země je velký, vysoce organizovaný organizmus, má každá její strukturální jednotka nebo území, jako například pohoří, řeky, tektonické zlomy, rudné depozity, naftová pole atd., jistou funkční roli v jejím životě a vztazích s okolním vesmírným prostředím. Zásoby železné rudy například udržují klimatickou stabilitu, protože zastávají funkci spojovacího článku mezi elektrickými aktivitami v atmosféře a elektrickou aktivitou pod zemským povrchem.

2. Dnes už všichni známe práce Čiževského, který ve dvacátých letech 20. stol. zjistil a prokázal, že mezi sluneční aktivitou a různými životními procesy existuje hluboký mnohostranný vztah. S využitím rozsáhlého historického a statistického materiálu ukázal, že sluneční aktivita působí jako akcelerátor a moderátor celé biosféry, což se manifestuje i ve frekvenci a kvantitě narození, úmrtí, sklizní, epidemií, náhlých srdečních slabostí (infarktů), mimořádných stavů, bankovních úpadků, katastrof, sebevražd, populačního růstu a poklesu, atd., atd.

3. Protože různé zóny plní v zemském organizmu odlišné funkce, liší se i jejich odezva na sluneční činnost. Například polární oblasti jsou první, které reagují na sluneční poruchy nám dobře známými formami magnetických bouří, polárních září a v současné době stoupající teplotou oceánu nad 75 stupněm severní zeměpisné šířky. Známe i jiná místa, na nichž se projevují intenzivní reakce v závislosti na druhu sluneční aktivity; jsou to ta, jimž říkáme heliosenzitivní zóny. Mezi tyto reakce patří i lokální elektromagnetické poruchy, polární záře (aurory) v nižších zeměpisných šířkách a specifické změny v modelu variací magnetického pole na krátkodobé stupnici. Jsou zde ale také dlouhodobé reakce na úrovni biosféry. Jeden z našich kolegů, Ildar Mingazov, vypozoroval v rámci studie o šíření a opakování různých druhů nemocí v různých oblastech, že intenzita frekvence nákaz kolísá ve vztahu k sluneční činnosti mezi jednotlivými oblastmi, přičemž maxima dosahuje v heliosenzitivních zónách (například u kardiovaskulárních chorob).
(Poznámky: Andrej Tetenov)


Obsah zprávy Planetofyzikální stav Země a pozemského života
1.0 Transformace sluneční soustavy →
1.1 Série velkých geofyzikálních transformací
1.2 Změny kvality meziplanetárního prostoru vzhledem ke schopnostem přenosových vlastností prostoru mezi planetami navzájem a Sluncem
1.3 Výskyt nových stavů a aktivních oblastí na Slunci
2.0 Reorganizační klimatické procesy na Zemi →
2.1 Inverze geomagnetického pole
2.2 Transformace klimatu
2.3 Vertikální a horizontální redistribuce obsahu atmosférického ozónu
3.0 Nástup nových klimatických podmínek a konsekvence
3.1 Zjevné nebo explicitní důsledky
3.2 Skryté či implicitní důsledky
Závěr
Poznámky
Reference


REFERENCE

1. Vasil’yeva G. Ya., Kuznetsov D. A., Shpitalnaya A. A. On the question of galactic factors‘ influence upon Solar activity. „Solar Data“, 1972, , N9, p. 99-106 (rusky).
2. Kurt V. G. Interstellar medium and it’s interaction with stars. Zemlya i Vselennaya ( Earth and Universe), 1994, N5, – p. 3-10. (rusky).
3. Parker E. Space magnetic fields (their formation and manifestations). 2, 1982, 469.
4. Zakoldaev Yu. A., Shpitalnaya A. A., Efimov A. A. Cyclic pattern and evolution of geology processes as a consequence of Sun’s circulation in anisotropy interstellar space. // New ideas in interaction of sciences on Earth and Universe (Internat. conference transactions). Sanct-Peterburg., 1996, – p. 23-24.
5. Kruzhevskii B. M., Petrov V. M, Shestopalov I. P. On radiation conditions forecasting in interstellar space. / Kosmicheskiye Issledovaniya (Space research), v. 31, no. 6, – 1993. – p. 89-103.
6. Dmitriev A. N. Mahatmas and the Science of new quality of Solar System. Tomsk. Human Sciences Institute, „Natural Sciences“ series, 1995.
7. Science News, 1994. 144. 334.
8. Science News, 1955. vol. 148, N 21.
9. Dolginov Sh. Sh. Magnetic fields of Uranus and Neptune: a look from the Earth. // Geomagnetism and aeronomy. 33, N 2, 1993, 1-22.
10. New Scientist, 1994. 144. 18.
11. Space flight. – 1992, v. 34, N 3, p. 75.
12. Fortov V.E., Gnedin Yu. I., Ivanov A. V., Ivlev A. V., Klumov B. A. The collision of Shoemaker-Levy comet with Jupiter / Sov. Phys. Uspehi, v. 166, N 4, – 1996. – p. 391-422.
13. Churyumov K. I. Once more about comet’s collision with Jupiter. – Zemlya i Vselennaya ( Earth and Universe) – 1994, No.1. – p. 83-85.
14. Dmitriev A. N. Earth responses to high-energy processes in Jovian system // Novosibirsk, IICA Transactions, vol. 1, 1994. – p. 16-21.
15. Haynes P. L., Balogh A., Douoherty H. K., et. Null fields in the outer Jovian magnetosphere: Ulysses observations // Geophys. Res. Zett. – 1994, – 21, N 6. – p. 405-408.
16. Wireless File, 24, 3. – 1995.
17. „Popular Science“, N 4, 1995.
18. Shestopalov I. P., Bengin V. V., Kolesov G. Ya. et al. SCR Flashes and large-scale structures in interplanetary environment. A forecast of proton Solar events. / Space Research. v. 30. – Moscow: Nauka publishers., publ#6, 1992. p. 816-825.
19. Ishkov V. N. Solar activity in 1991-1992 . (22-th cycle) Astronomy calendar for 1994 . – Moscow: 1993, p. 190-197.
20. Ishkov V. N. 22-th cycle of Solar Activity: Main characteristics and evolution / Astronomy calendar for 1993 . – Moscow: 1992, p. 215-229.
21. Preliminary Report and Forecast of Solar-Geophysical Date / Space Environment Services Center, Boulder, Colorado USA: 1992, N 2.
22. Crocker N. U. Geoeffective space storms: Abstr. Spring Meet. Baltimore, Md, May 23-28, 1994 // EDS. – 1994. – 75, N 16, Suppl. – p. 312-313.
23. Ivanov K. G. The Earth magnetosphere/Electromagnetic and plasma processes from Sun to Earth core . – Moscow: Nauka publishers,1989. – p. 62-75.
24. Kovalevskii I. V. Some aspects of Solar-Terrestrial interactions energetics/ Interplanetary Environment and Earth Magnetosphere – Moscow: Nauka publishers, 1982. – p. 25-63.
25. The Van-Allen radiation belts – two newly observed populations: Abstr. Spring Meet. Baltimore. Md. May 23-28, 1994 / Blake J.R. // EOS. – 1994. -75. N 16.
26. Drobzhev V. I., Kazakov V. V. , Chepurchenko L. V. Foundations of external helio- and geo- physical control of seismicity./ Vestnik of Kazakh SSR Acad. of Sci. , No. 3, – 1988. – p. 12-18.
27. Sytinsky A. D. On geoeffectivity of Solar wind streams. USSR Acad. Sci. Doklady, 1988, v. 298, N 6. – p. 1355-1357.
28. Solar cycles and Solar output: Abstr. AGU Fol Meet. San Francisco Calif. Dec. 7-11, 1992 / Mclntosh P.S. // EOS. – 1992 – 73, N 43. Suppl. – p. 436.
29. „Geophysical Research Letters“. vol. 21, 1994.
30. Mogilevsky E. I. Sun coronal holes energy and recurrent geomagnetic distributions . // Geomagnetism and aeronomy. 1995,. 35, N 6. – 11-19.
31. Kazimirovsky E. S., Kokourov V. D. Meteorology effects in ionosphere (a survey) // Geomagnetism and aeronomy. 1995, 35, N 3. – p. 3-23.
32. New Scientist. 1995.- 147. 11.
33. Dmitriev A. N. Technogeneous impact upon Geospace (the problems of global ecology). – Novosibirsk, Novosibirsk State University, 1993. – p. 68.
34. Zanetti J., Potoma A., Anderson B. J. et set. Correlation’s of satellite observed auroral currents induced in a power generating system: Abstr. AGU West. Pacif. Geophys. Meet., Hong-Kong, July 25-29, 1994.
35. Space Rays physics: the research continues in SNG. Russian Acad.Sci. Vestnik, v. 63, N 7, 1993. – p. 650-654.
36. Nesmenovich E. I. Resonance’s in Solar System // Space physics problems. Kiev, 1984, N 19. – p. 84-93.
37. Rodionov B.U. Possible geophysics manifestations of magnetic monopoles. Preprint of Moscow Eng. Phys. Institute – 1995 – N 021 – 95. – p. 1-24.
38. Sumaruk Yu. P., Sumaruk P. V. Secular variations of geomagnetic field in middle latitudes and their relation to geomagnetic and solar activity. / Geophysics Journal N 6, 1995, – v. 17. – p. 59-62.
39. Zhidkov M. P., Lihacheva N. A. Anomalous field influence upon placement and growth of cities. / Russian Acad. Sci. Izvestiya, geography series. N 1, 1996. – p. 71-84.
40. Fedorova N. V. The research of long-wave large-scale anomalies above northern Eurasia / Doklady RAN, 1996, vol 347, N 5, p. 681-684.
41. Kopytenko A. Yu., Pochtarev V. I. On dynamics of Earth magnetic poles./Geomagnetism and aeronomy.. v. 32, 1992, N 5 – p. 201-202.
42. Kuznetsov V. V. The position of North magnetic pole in 1994 (forecast and detection) /Doklady RAN, 1996, vol 348, No.3, p. 397-399.
43. Milanovsky E. E. On phase correlation of geomagnetic field inversions frequencing, World ocean level decrease and Earth crust folding deformations strengthening phases in Mesozoic and Cainozoic. / Geotectonics, 1996, N 1. – p. 3-11.
44. Ryskunov A.L. The comparison of large scale characteristics of gephysic fields./ USSR Acad.Sci. Doklady, v. 267, N 6, 1982. – p. 1336-1340.
45. Kondratyev K. Ya. Modern stage of research of global change: US program //Investigation of Earth from space N 2, 1995. – p. 98-105.
46. Wilson N. Global temperatures approach record values // J. Meteorol. – 1995. – 20, N 200. – p. 194-196.
47. „Science News“, 1994. 146.13.
48. New Scientist, 1995. 146. 18.
49. „Geophysical Research Letters“, 1994, v. 21.
50. „New Scientist“, 1995, vol. 145, N 1962.
51. New Scientist, 1995, vol. 145, N 1967.
52. Netreba S. N. On relation of short-periodic thermodynamic pulsation’s of atmosphere boundary layer with Solar X-Ray emission.// Meteorology and hydrology, N 4, – 1996. – p. 95-101.
53. New Scientist, 1995, vol. 147, N 1993.
54. Dmitriev A. N. Belyaev G. K. Technogeneous causes of total ozone content decrease. (USSR Ac. Sci. Siberian Branch Institute of Geology and Geophysics preprint No. 15) Novosibirsk, 1991.
55. Claude H., Schnenborn F., Stethbrecht W. New evidence for ozone depletion in the upper stratosphere // Geophys. Res. Lett. – 1994. – 21, N 22. – p. 2409-2412.
56. Wemberg P. O., Hanisco T. F., Stimphl R. M., Japson L. B., Anderson J. G. In situ measurements of andin the upper troposphere and stratosphere // J. Athmos. Sci. – 1995, – 52, N 19. – p. 1413-1420.
57. Karol‘ M. L. , Klyatina L. P., Romashkina K. I., Shalaminskii A. M. Extremely low ozone content above Russia in 1995 winter . // Meteorology and hydrology, N 6, – 1995. – p. 115-116.
58. Vozhkov R. D., Fioletov V. E., Kadygrova T. V. et al. Ozone decrease estimate for Eurasia in 1973-1993 on a base of filter ozonometer registrations correlated data. // Meteorology and hydrology, N 9, – 1995. – p. 30-40.
59. „Global Change Newsletter“, 1994, N 19.
60. Science News. vol. 148. N 25, 1995.
61. Science News. vol. 146. N 334, 1994.
62. Tsirs G. P., Loginov G. A. The characteristics of weekly moves of geomagnetic oscillations 1985, v. 25, N 2. – p. 153-154.
63. Biryukov A. S., Grigoryan S. R., Garkusha V. I. et al. Low frequency radiation sources. Their action upon Earth radiation belts. (a survey) – Moscow: VINITI # 5204-88, 1988. – 1236.
64. Plasma generation in energy active zones./ Dmitriev A. N., Poholkov Yu. P.,Protasyevic‘ E. T., Skavinskii V. P. / USSR Ac. Sci. Siberian Branch Institute of Geology and Geophysics – Novosibirsk, 1992.
65. Non-periodic transient phenomena in environment: II interdisciplinary workshop transactions-Tomsk, Tomsk Polytech. Inst., 1990.
66. Dmitriev A. N. Correcting dfunction of heliocentered unusual atmospheric phenomena./ Izvestiya Vis’shih Uch. Zaved.,Physics, Tomsk, v. 35, 1992, N 3, p. 105-110.
67. Dmitriev A. N., Dyatlov V. L. A model of non-homogeneous physical vacuum and natural self-luminous formations. /IICA Transactions Novosibirsk, 1996, v.3 – p. 65-76.
68. Environment monitoring and problems of solar-terrestrial physics. / Theses of international symposium June 18-21 1996 – Tomsk, Tomsk Univ., Sib. Phys.-Tech. Inst., 1996.
69. Natek K. The necessity of future politicians learning global relations between natural processes and antropogeneous activity. // Global Changes and Geogr.: IGU Conf. Moscow. Aug. 14-18, 1995: Abstr. – Moscow, 1995, – 251.
70. Kondratyev K. Ya. Global change and Demography dynamics. Rus. Acad. Sc. Vestnik, 1996, v. 66, N 4. – p. 364-375.
71. Dmitriev A. N.. Tecnogeneous challenge to the planet Earth. / Vestnik Vys’shei Shkoly, 1989, N 7. – p. 38-44.
72. Kosygin J. A. The highway of synthesis. / Pacific Geology, 1995, v. 14, N 6. – p. 8-15.

Regenračné centrum