Kostarické kamenné koule musí být připsány k nerozluštěným megalitickým záhadám našeho světa. Kamenné koule už po desetiletí vzrušují odborníky na celém světě. Co je na nich tak zajímavého?
První nálezy kamenných koulí
Pravidelné kamenné koule o průměru až dva metry byly poprvé popsány ve třicátých letech. Severoamerická společnost United Fruit Company v Kostarice zřizovala velké banánové plantáže. To znamenalo kácet a vypalovat lesy. Dnes jsou sady u města Palmar Sur označeny na mapách jako Farma 1 – 6. Při kultivaci pozemků bylo nalezeno velké množství kamenných těles, z nichž většina měla tvar dokonalé koule. Jejich velikost se pohybuje od několika centimetrů, až po obří objekty s průměrem téměř dva a půl metru. Většina koulí je žulových s hmotností víc jak šestnáct tun.
První odborný výzkum prováděl ve čtyřicátých letech (1943 – 1948) americký archeolog Dr. Samuel K. Lothrop. Další koule postupně odhaloval v bahně delty řeky Diquís. Jen zde jich nalezl přibližně 300.
Nálezy malých seskupení byly hlášeny u řeky Terraba a v provincie Guanacastle. Koule byly sestaveny do geometrických tvarů, mnohé z nich jako součást hrobů. Řada významných sestav je orientována k magnetickému severu. Dodnes se nepodařilo najít systém, který by je logicky spojoval. Je to výzva pro moderní badatele, kteří disponují vyspělejší technikou, než používal Lothrop.
Mnoho kamenných koulí odvezli tzv. Huaqueros. Období rozsáhlého rozkrádání kulturního dědictví Kostariky se pojí s výstavbou první železnice napříč Atlantským předělem, pod vedením M. C. Keitha. Party dobrodruhů ukradli mnoho starých soch, kamenné koule a jiné artefakty pro soukromé sbírky.
Lothropův pracovní deník
Lothropova práce je prvním obsáhlým popisem kostarických archeologických nálezů. Zachytil přesné pozice původních sestav kamenných koulí, než byly nenávratně zničeny. Viděl jich stovky utopených v bahně, zkoumal desítky hrubě opracovaných kamenů jako nedokončené koule. Po celé zemi musí být stovky, snad tisíce kamenných koulí. Jeho zpráva s náčrtky pozic je jediným dochovaným zdrojem hodnověrných informací.
Archeoložka Doris Z. Stone, ve funkci prezidenta ředitelské rady „Museo Nacionale de Costa Rica“ (MNCR), řídila v letech 1947 až 67 krátké vykopávky v mnoha částech země. Ve své zprávě uvedla: „Kostarické kamenné koule musí být připsány k nerozluštěným megalitickým záhadám našeho světa.“
Následovala podrážděná reakce vědců, tvrdících, že koule vznikly přirozenou cestou, když se pevná jádra kutálela po svazích sopek a postupně nabalovala plastickou lávu.
Kamenné koule na jihozápadním pobřeží v zálivu Golfo Dulce u města Golfito popisuje při svém pátrání Erich von Däniken. Podle jeho slov tvoří koule dokonalou přímku směřující k Velikonočnímu ostrovu. Další viděl na vrcholcích hor, v údolních rovinách, v bahně pralesa a dvě na ostrově Camaronal. Největší z nich se nacházejí nedaleko původních sídel. Místní obyvatelé je nazývají „nebeské koule“.
Kamenné koule na ostrově Mrtvých
Po kamenných koulích pátral bývalý velvyslanec ČSSR v Kostarice, Ing. František Toth. Za pomocí pracovníků MNCR zorganizoval výpravu na „Ostrov mrtvých“ (Isla del Cano), ležící asi 30 kilometrů od ústí řeky Diquís.
Ve své zprávě píše o nálezech pravidelných koulí z vulkanického materiálu o průměru 50 až 60 centimetrů. Objekty byly umístěny na pohřebních mohylách, 200 metrů nad hladinou moře. Podle mínění odborníků přivezli tyto 8 tun těžké koule na ostrov takzvaní „předkolumbovští obyvatelé“.
V Kostarice bylo doposud nalezeno asi 500 koulí. V jejich okolí však odborníci nenalezli žádné artefakty nebo zbytky keramických střepů, podle nichž by šlo určit jejich stáří. Hrstku nalezených střepů určili do doby 800 – 1200 př. n. l. Tento údaj je však zavádějící, protože se nevztahuje k době vzniku koulí. Kamenné koule byly nalezeny poblíž obydlí a na významných kultovních místech. Archeologové se domnívají, že původně jich mohlo být víc jak na tisíc. Mnoho z nich je nenávratně ztraceno. Kostaričané totiž věřili legendám, že koule skrývají poklady, a proto je rozbíjeli. Žádný poklad v nich ovšem nikdo nikdy nenalezl.
Původní sestavy kamenných koulí, zaznamenané v Lothropově deníku, se dochovaly na plantážích Farmy 4,5 a 6 poblíž města Palmar Sur. Dnes zde provádí intenzivní archeologický průzkum Dr. Ifigen Quantanilla z Museo Nacionale de Costa Rica. V banánových sadech je budován systém zavlažovacích kanálů. Výkopy odhalily několik nových koulí a lze s určitostí předpokládat, že mnoho dalších ještě čeká na objevitele.
Museo Nacionale de Costa Rica
Nejvíc kamenných koulí ( 130) vlastní Museo Nacionale de Costa Rica v hlavním městě San José. Vstup do muzea se pyšní koulí zdobenou zajímavými rytinami. Rytiny zkoumal E. Quesada, který tvrdí, že petroglyfy vyryté do koulí představují dávná souhvězdí, tak, jak je viděli předkolumbovští obyvatelé. Koule stejně jako astronomický glóbus znázorňovala noční oblohu. Natáčením koule se hvězdná souhvězdí dostala do přesných pozic. Určit významná data, období dešťů, sklizní a jiných tehdy důležitých událostí pak už, podle jeho názoru, bylo snadné.
Vyrobili kamenné koule lidé?
Kamenné koule byly dopraveny ze vzdálených kamenolomů; po souši i po moři. Místní obyvatelé často tvrdí, že vznikaly díky tekutině změkčující kámen, který pak lze libovolně tvarovat. Je nanejvýš zajímavé, že podle legend stejně postupovali Mayové při stavbě chrámů. Někteří prý našli zapečetěné nádoby s touto tekutinou, jenže se pokaždé nějak ztratila. Nádoba, kterou nerozleptala ani zázračná tekutina, se prý rozbila a kapalina zmizela v zemi.
Kámen na výrobu kamenných koulí u řeky Diquís byl dovážen z hor vzdálených přibližně 50 kilometrů. Aby získali kouli o průměru 2,4 metru museli by kameníci opracovat blok o hraně asi 2,8 metru. Kolik jich na ní muselo pracovat? A kolik lidí se účastnilo „odkutálení“ na patřičné místo? Zodpovězena však není nejzákladnější otázka: Proč to vlastně dělali?
Způsob výroby je neznámý. Archeologové nenalezli žádnou stopu po nástroji, který by kameníkům umožňoval stanovit dokonalý obrys koule. Tvůrci si mohli pomáhat ohněm a vodou. Jsou-li použité druhy žuly vystaveny žáru, pak prudce ochlazeny, kámen nepuká, ale loupe se jako cibule. Domorodci tehdy patrně neznali železo, precizní opracování koulí proto zůstává neobjasněno. Jedna z teorií popisuje obrušování kamene pomocí pruhu kůže a písku, až do hladkého povrchu. Tvar nalezených objektů se od dokonalé koule liší jen 0,2%! Je možné zhotovit dokonalou granitovou kouli pomocí tak prostých pracovních postupů? Domnívám se, že ne.
Někteří archeologové tvrdí, že kamenné koule vyrobili předkolumbovští obyvatelé před asi 10 000 lety. Podle nich měli vysoké matematické znalosti, uměli pracovat s vysokými teplotami, vyráběli zlaté ozdobné předměty a používali dokonalých řezbářských nástrojů. Údajně neznali písmo, proto se o výrobě kamenných koulí nedochovaly žádné záznamy.
John Hoope z kansaské univerzity je přesvědčen o rituálním smyslu výroby koulí. Tvar si vyžádala potřeba snadné manipulace a jejich využití se dobou měnilo.
Byly kamenné koule skutečně vyrobeny dávnými obyvateli Kostariky? Jsem přesvědčen, že kamenné koule vznikly mnohem dřív. Předkolumbovské kultury Střední Ameriky nalezly kamenné koule již hotové a využily je pro své potřeby.
Projekt časopisu WM magazín: Tajemství kamenných koulí
Nic není v životě předem dané. Vše plyne, vše se mění. Náš svět je plný protikladů. Začínáme chápat, že záhady neexistují. Je jen mnoho věcí, kterým ještě nerozumíme a hodně takových, jimž pozemšťan, omezen svými smysly, patrně nikdy neporozumí. Vždyť každým dnem dokazujeme, že vlastně nerozumíme ani sami sobě. Dnes se vydáme po stopách světového mysteria, které si pro dnešek nazveme Tajemství kamenných koulí.
Nové objevy kamenných koulí budeme zveřejňovat na stránkách časopisu WM magazín. Podpořte nás předplatným. Děkujeme.