Zánik pravěkého města a tornádo

Pranostiky – březen Pranostiky bezesporu patří k oněm dokladům lidové slovesné tvorby, ve kterých je obsažena zkušenost a moudrost celých generací. Zatímco meteorologie velmi pracně a zdlouhavě dokumentovala změny počasí v klimatických obdobích roku, lidové pranostiky o tom již dávno věděly. V mnoha případech dokázaly vydělit jednotlivá přirozená klimatická období daleko přesněji a jemněji, než pozdější meteorologická schémata. Březen Patří sice mezi jarní měsíce, ale že by se v něm jaro nějak projevovalo se říci nedá. Spíše jde o měsíc studený a mokrý, protože začíná jarní tání. Někdy ovšem také ne a březen se najednou ukáže jako velmi teplý. Pozoruhodné na teplých březnech je to, že vůbec nejteplejšími za celé instrumentální měření 220–leté klementinské řady, byly březny v letech 1990, 1989 a 1981 s teplotami 9.1, 8.7 a 8.6 °C. Dlouhodobý teplotní průměr března je 4.08 ± 2.3 °C. Zatímco nejteplejší březny byly zcela nedávno, nejstudenější proběhly v letech 1785, 1845 a 1853 (–5.5, –3.1 a –2.1 °C). Naznačuje snad tento trend teplých březnů tolik proklamovaný efekt globálního oteplení? Možná ano, možná ne, jednoznačné to není. Pokud pomineme normální jarní tání, byl březen měsícem, ve kterém postihla Prahu jedna z mimořádně ničivých povodní. Bylo to roku 1845, kdy 29. března […]

Fukušima 8 let po výbuchu Do Japonska se s Novým cestovatelem zatím nechystáme, ale připomenout si to o čem někdo možná ani neslyšel, jiný zapomněl a další úspěšně vytěsnil je potřeba! Je to událost, kterou můžeme parafrázovat: I když my nenavštívíme Fukušimu, ona navštíví nás! Pravda je mnohem děsivější, než si dokážete představit. Film z produkce časopisu WM magazín – dokumenty FaktaX.tv

Vitální energie Již od středověku jsou zprávy o tom, že existuje elementární, vše prostupující životní síla, která živé organismy uschopňuje k výkonům, které mohou být až za hranicemi jejich základních možností (Farkas 1993). Nebyla však blíže popsaná. Koncem osmnáctého století popsal vyzařování neznámém energie vídeňský lékař Franz Mesmer a nazval jej „živočišný magnetismus“ (Inglis 1992). Vypracoval léčebnou metodu a pacienty léčil téměř se zázračným úspěchem. Ta podle jeho teorie spočívala v přelévání vyzařovaného tzv. magnetismu z lékaře na pacienta a byla v jeho době pojmenována „mesmerismus“. U nás konstatoval vyzařování takovéhoto fluida Břetislav Kafka v prvé polovině dvacátého století, za pomoci media v hypnotickém spánku (Kafka 1999). Pozorované energetické pole existovalo nejen u živých, ale i u zemřelých jedinců a ulpívalo i na předmětech, kterých se dotyční dotýkali. Bylo pozorováno i nad starými hroby. Dotyčná energie byla nazvaná „aurou“. S pomocí svých subjektů (medií) byl B. Kafka schopen najít zloděje, vystopovat vraha, nalézt nezvěstného utopence na rozsáhlé vodní ploše a ztracené předměty v lese. O auře, oblasti kolem lidského těla podobné fosforeskujícímu okolí mořských živočichů, kterou také vyzařují i rostliny, pojednává publikace Sheily Ostranderové a Lynn Schroederové z r. 1970: Psychic Discoveries Behind the Iron Curtain (Objevy z oblasti psychiky […]