Bylo první písmo Slovanské?
Bylo první písmo „praslovanské“? To bude mnohým čtenářům připadat jako zcela nemožné a holý nesmysl. Je přece „dobře známo“, že Slované přišli do Evropy až v 5. – 6. století našeho letopočtu a písmo vůbec neznali. Navíc to podle dnešních představ byli nevzdělaní barbaři a analfabeti. Že by mohli obývat egejskou oblast už před Řeky a krétskými Mínojci, a navíc znát i písmo, je vyloučené. „Nejstarším dochovaným písmem Slovanů je hlaholice a cyrilice, jejichž vznik je spojen se jmény věrozvěstů Cyrila a Metoděje“. Tak to alespoň tvrdí současná historie.
Mnozí vědci se sice domnívají, že Slované měli jakési primitivní písmo, používané při věštění a označování časových termínů, neví se však, jaký by měl být jeho charakter. Tento názor zajisté pochází z pozdního středověku a jednostranných historických zpráv držitelů moci, kdy Slovanům bylo vnucováno písmo latinské a ideologie Římanů, která jim byla cizí. Slované byli už ve starověku prohlašováni za méněcenné, nebyl jim přiznán ani nos mezi očima, tím méně znalost písma. Takže v dějinách nefigurovali, byli považováni pouze za bezejmenné služebníky a otroky. Stejný pohled na Slovany měli nejen Římané a před nimi Řekové a Mínojci, ale i jiné národy.
To je příčina, proč dnes o Slovanech z předhistorické doby nevíme naprosto nic, ba ani to, že by vůbec existovali. Dovíme se o tom jen z jejich vlastních písemností, pokud je po sobě zanechali.
Objev neznámého písma na Krétě
Dodnes zůstává nedořešen význam písma na hliněných tabulkách, poměrně nedávno objevených na Krétě. Do té doby nebylo v Řecku objeveno žádné písmo z předhistorické doby. Ani Heinrich Schliemann, který prováděl vykopávky v Tróji a Mykénách (1888) neobjevil žádné písmo ani žádnou tabulku se znaky. Z toho vědecký svět usuzoval, že Řekové v předhistorické době písmo ještě neznali.
Jenže Arthur Evans chtěl dokázat, že natolik vyspělá civilizace se už od počátku nemohla bez písma obejít. Evans, který později prováděl vykopávky v troskách krétského paláce Knóssos (1900 – 1906), našel 2 800 tabulek a fragmentů s neznámým písmem. Povzbuzeni jeho úspěchy, podnikali angličtí a američtí archeologové vykopávky v troskách ostatních zaniklých krétských paláců: Faistos, Zagros, Mallia, Triada adalších, v Řecku pak Tirynthos, Orchomenos, Pylos, Théby atd. Zde rovněž našli tabulky s písmem, dokonce v okolí pevnosti u Mykén, kde prve Schliemann žádné nenašel. Celkem bylo nalezeno asi 5 000 tabulek s neznámým písmem.
Dá se předpokládat, že užívání tohoto prastarého písma skončilo se sopečnými katastrofami v druhé polovině 2. tisíciletí př. n. l., kdy bylo zcela zapomenuto a až do Evansových nálezů se o jeho existenci tři a půl tisíciletí nevědělo. Je pochopitelné, že je neuměl nikdo číst, neznámý byl význam znaků i jazyk. Do luštění se zapojili badatelé různých národností, ale ani po 50 let nedospěli k řešení. Patřil k nim i český luštitel starých orientálních písem Bedřich Hrozný, který tomuto písmu věnoval posledních 12 let svého plodného života, ale zemřel v roce 1952, aniž by dospěl k uspokojivému výsledku. Nároky na rozluštění si činil i nálezce tabulek Evans, který proto odmítal většinu tabulek zveřejnit, aby ho v luštění někdo nepředběhl. Zemřel v roce 1941 v požehnaném věku 90 let, ale rozluštění se rovněž nedožil.
Kdo vlastně tabulky napsal?
Veškeré tabulky s písmem byly nalezeny v palácích a zánikem paláců i jejich uživatelů končí také užívání tohoto písma. V lidovém prostředí poddaných nebyl nalezen ani jediný nápis. Z toho tedy pro badatele vyplynul jednoznačný závěr, který navodil už objevitel tabulek Evans, že znalost písma patřila výhradně palácové vrchnosti, nevzdělaný poddaný lid písmo neznal.
To je ovšem velký omyl ! Po doslovném přečtení tabulek zjišťujeme, že na nich poddaní zaznamenávali zboží, povinné daně v naturáliích, dodávané panstvu do paláců. A panstvo by si asi nešpinilo ruce měkkým blátem tabulek. V civilním prostředí poddaných se nenašel ani jeden nápis, zřejmě proto, že psali na listy vegetace, dřevo, tkaniny apod., což se nezachovalo.
Texty tabulek nemohou být řecké, už proto, že řečtina v době užívání tohoto slabičného písma ještě neexistovala. Utvářela se později pod vlivem jazyka domácího předřeckého obyvatelstva až po zániku tohoto písma, které zaniklo společně s paláci při strašlivé sopečné katastrofě (zaznamenáno na stéle z Lámnu, jejíž překlad uvedeme v dalších číslech).
První řecké texty pocházejí až z 8. století př. n. l. v dílech Homérových, psaných už evropským hláskovým písmem. Pro záznam řeckých slov totiž slabičné písmo bylo nevhodné, jak už si povšimli někteří badatelé.
Například řecké slovo „krístés“ (tvůrce) s neslabičnými souhláskami „kr-st-„ nelze slabičnými znaky zapsat.
To všechno znamená, že toto slabičné písmo musel užívat nějaký starší národ z předřecké éry, jehož jazyk byl převážné slabičný. A jestliže tento písma znalý lid byl následně v postavení poddaných a otroků, otevírá to zcela nečekané perspektivy pro výklad celých dějin. Ale kdo to byl? Takový národ dějiny vůbec neznají!
Antonín Horák – jeden z posledních „praslovanů“ (foto: Jiří Matějka© 2003)
Setkání s „praslovanem“
Bylo slunečné podzimní odpoledne roku 2003. Zaklepu na dveře, které se pomalu otvírají. S úsměvem mě přivítal vitální pán v letech. V ten okamžik jsem přestal vnímat čas, hodiny a následující dny pak probíhaly ve znamení bouřlivých diskuzí o původu „prvního písma“. Tímto mimořádně vzdělaným a sečtělým člověkem byl Antonín Horák, autor jedinečné knihy „O Slovanech úplně jinak“.
Antonín Horák se celoživotně zabýval původem prvního písma a tento vynález, jak sám tvrdí, pochází od Praslovanů. Jejich jazyk je sice archaický a zastaralý, ale nám dodnes srozumitelný. Je třeba se s ním seznámit a učit se mu čtením starých nápisů. A pan Horák byl v dnešním světě prvním a jediným, kdo je přečetl.
Ani vás nepřekvapí, že historici jeho návod, jak číst původní „praslovanské“ písmo, přijali se shovívavým úsměvem. Tvrdili, že se o tom na vysokých školách nikdy neučili.
„Ale pokud si ty nápisy nepřečteme, nevíme o dějinách zhola nic, tápeme ve tmách. O to se mimo jiné zasloužili hlavně Římané, kteří původní „praslovanské“ obyvatele Itálie nazývali „Pecus vocale“ (mluvící dobytek) a protože dobytek do dějin nepatří, z dějin je úplně vymazali. A historikové Římanům věří na slovo“.
Setkání s panem Horákem mě zaujalo natolik, že považuji za nutné seznámit veřejnost s tímto naprosto novým názorem na počátky písma nejen v Evropě. Vydejme se proto společně na dlouhou cestu do pradávné a vzrušující historie lidstva.
Praslovanské kořeny
Antonín Horák (1918 – 2004) prožil dětství v obci Spytihněv na Zlínsku. Často pomáhal při polních pracích, kde se poprvé seznámil s historií. Po každoroční orbě rozlehlých lánů nalézal stovky hliněných střepů s různými motivy. Jak tvrdil jeho otec, šlo o pozůstatky prastarého osídlení, která se dodnes nacházejí po celém údolí řeky Moravy a přítoku Dřevnice. Soutok obou řek zřejmě tvořil kdysi významný bod celé oblasti.
Ing. Petr Kovář vysvětluje princip překladů nejstaršího písma (foto: Jiří Matějka©2010)
V posledních 20 letech svého života se Horák intenzivně věnoval původu zvukového písma. Své objevy popsal v knize O Slovanech úplně jinak. Co je však méně známé, na překladech původního „praslovanského“ písma spolupracoval s Petrem Kovářem. Společně konzultovali a upřesňovali význam jednotlivých znaků. Zejména Ing. Petr Kovář pak intenzivně vyhledával a dokumentoval nová místa se znaky původního „praslovanského“ písma. Původních písemných záznamů neolitických „praslovanů“ se zachovalo velké množství po celé zeměkouli. Takových nápisů, pokud byly ryty do keramiky, hlíny a kamene, se zachovaly tisíce ve všech světových kulturách.
Pan Kovář se problematice původního písma dodnes aktivně věnuje. Pomocí principu akrofonie se mu podařilo přečíst dosud nerozluštěné nápisy na známých stélách a tabulkách. Již několik let spolupracuje s redakcí WM magazínu a mohu přislíbit, že se čtenář má na co těšit. V dalších pokračováních, mimo jiné, nabídneme přehledně zpracovanou tabulku „praslovanských“ znaků a jejich význam, čtení dosud nikým nerozluštěného textu na kamenném kříži (TAR) z ostrova Gotland a unikátní překlad nápisu rongo-rongo. Nejzajímavějším textem, který zřejmě zaujme nejen čtenáře časopisu WM magazín Skryté skutečnosti, bude překlad známého, ale dosud nerozluštěného nápisu na disku z Faistu.
Disk z Faistu nalezený na Krétě je přeložen! foto: Jiří Matějka© 2010).
Poslední dobou se k aktivitě časopisu WM magazín Skryté skutečnosti přidávají další zajímaví lidé, které spojují, mohu-li to tak nazvat, „praslovanské“ kořeny.
Jiří Matějka
- článek vyšel poprvé v časopise WM magazín č.105 / 2010