Ropná špička jen rafinovaný podvod

Jsou uhlovodíky obnovitelné a ropná špička jen rafinovaný podvod?

Jsou uhlovodíky „obnovitelné“ – a pokud ano – co to znamená pro budoucnost světových dodávek ropy a zemního plynu?

Vzhledem k tomu, že se v tisku objevuje množství materiálů týkajících „ropné špičky“, je tato otázka naprosto zásadní. Je-li ovšem tvorba uhlovodíků nepřetržitá, pak na rozdíl od popisu temné, tiskem šířené budoucnosti, světu nedostatek ropy NEHROZÍ.

Mimo obecné povědomí obyvatel západu už poměrně dlouho existují dvě konkurenční teorie o původu ropy. Zatímco jedna trvá na tom, že ropa je organické fosilní palivo uložené v konečném množství poblíž povrchu planety, jiná říká, že ropa nepřetržitě vzniká přírodními procesy v zemském magmatu.

Ropa není fosilní palivo

Jedním z vůdčích světových zastánců teorie obnovitelnosti uhlovodíků je Dr. Thomas Gold, který tvrdí, že ropa není omezený zdroj, a že stejně jako zemní plyn a uhlí není fosilní palivo.

V knize „The Deep Hot Biosphere: The Myth of Fossil Fuels“ (Hlubina horké biosféry: Mýtus o fosilních palivech) vysvětluje, že zdrojem ropy a zemního plynu nejsou vyhynulí dinosauři či rostliny, neboli fosílie z živých bytostí, ale že tyto látky vznikají z chemických sloučenin v zemské kůře.

„Astronomům se podařilo zjistit, že se uhlovodíky, mezi něž patří i ropa, plyn a uhlí, nacházejí na mnoha planetách. Jsou ve vesmíru zcela běžné. Naleznete je v jistém druhu plynových oblaků utvářejících systémy, jako je naše sluneční soustava. Obsahují velké množství uhlovodíků. Je tedy racionální tvrdit, že na jediné ze všech planet, právě na naší malé Zemi, se ropa a plyn vyskytují ze zcela unikátních příčin, zatímco se na ostatních tělesech vyskytuje proto, že tam byly zabudovány při jejich vzniku? Tato otázka je jistě smysluplná. Nakonec, na Jupiteru jistě nebyli dinosauři ani kapradiny, aby tam mohla vzniknout ropa a plyn. Nebo se mýlím?“ argumentuje Gold a pokračuje:

„V Pennsylvánii byly nalezeny fosilní lidské kostry v neporušené vrstvě antracitu. Oficiální teorie o vzniku uhlí tuto skutečnost neakceptuje, protože v době kdy se antracit utvářel prý ještě lidé nemohli existovat. Uhlí prý vzniklo před miliony let. Nicméně fakt, že jde o lidské fosílie, je nezpochybnitelný.“

Fosílie nalezené v uhlí

„Uhlí které dnes těžíme je pevná a křehká látka. Zprvu ale musela být kapalná, protože uprostřed dvoumetrových slojí nacházíme včleněné takové věci, jako jsou jemná křídla nějakého hmyzu či listy rostlin. Neponičené a naprosto zachovalé, s tím, že každou jejich buňku vyplňuje naprosto stejné uhlí jako to, v němž jsou uloženy. Tvrdé křehké uhlí ale nemůže proniknout do jemných listových buněk aniž by je zničilo. Takže tato látka kdysi zjevně byla řídkou a postupně tuhnoucí tekutinou.“

Gold tvrdí, že jediné, co by na Zemi něco takového mohlo dokázat je ropa, která postupně tuhla až ztvrdla. Toto je podle něj jediné logické vysvětlení původu uhlí. Fakt, že uhlí obsahuje fosílie ovšem nepotvrzuje mínění, že jde o fosilní palivo; je to přesně naopak. Fosílie nalezené v uhlí dokazují, že z nich uhlí vzniknout nemohlo. Odkud se ale bere uhlíkový základ, který to vše vytváří?

Slovy Dr. Golda: „Ropa a uhlí vznikly z hmoty, jejíž běžnou součástí byly uhlovodíky. Víme to, protože meteority, svého druhu pozůstatky formace planet, obsahují uhlík v neoxidované formě jako ropné a uhlíkové částice. Nacházíme je nejen ve velkých meteoritech, ale rovněž na ostatních planetách sluneční soustavy. Je tedy evidentní, že hmota, z níž se formovala Země, obsahovala velké množství uhlíkatých materiálů, které do ní byly zabudovány.”

Názory Dr. Golda vedou k přesvědčení, že v podzemí je uzavřeno tolik zemního plynu, že svými pokusy o únik působí zemětřesení. Když budete kdekoli vrtat dostatečně hluboko narazíte na zemní plyn. Nemusí to být vždy komerčně využitelné množství, ale jeho přítomnost je více než pravděpodobná.

Abiotický původ ropy

Umí ropný a plynárenský průmysl ve světle těchto zjištění přehodnotit své smýšlení? Ani náhodou.

„V mnoha ostatních zemích mi naslouchají: v Rusku i Číně velmi pozorně. Pouze západní Evropa a Spojené státy uvázly v bahně tak hluboko, že už nedokážou vidět nic jiného.“

Říkají: „Proč by Rusové měli vědět něco, co my ne?“

Názory Dr. Golda mají kořeny v Rusku, kde vědci už od konce druhé světové války pracují na takzvané moderní teorii hlubinného abiotického původu ropy (HAP). Ačkoliv ji v roce 1951 poprvé prezentoval profesor Nikolaj Kudrjavtsev, nejde o práci jedince; na rozvoji se podílely stovky vědců v bývalém SSSR.

V případě HAP nejde o jakousi vágní kvalitativní hypotézu, je to přísně analytická teorie v rámci uznávaných pravidel moderní fyziky. V tomto ohledu se zásadně liší nejen od předešlé hypotézy o biologickém původu ropy, ale také od všech tradičních geologických hypotéz.

Zasvěcení fyzici, chemici a termodynamici měli v podstatě už od devatenáctého století velké výhrady (pokud jím přímo nepohrdali) k předpokladu, že by vysoce redukované uhlovodíkové molekuly s vysokou výhřevností (složky ropy) mohly spontánně vznikat z vysoce oxidovaných biogenických molekul s nízkou výhřevností. Počínaje rokem 1964 prováděli sovětští vědci rozsáhlou teoretickou statistickou termodynamickou analýzu, která přesně určila, že (s výjimkou metanu) hypotéza o vzniku uhlovodíkových molekul z biogenických molekul za tepelných a tlakových podmínek blízko povrchu zemské kůry je ve zcela zjevném rozporu s druhou větou termodynamiky.

Teorie HAP je dnes na území bývalého SSSR široce aplikovaná jako základní východisko projektů průzkumu a těžby ropy. Jen v kaspické oblasti je dnes více než osmdesát ropných a plynových polí čerpajících produkci z krystalického kamenného podloží, nalezených a otevřených právě aplikací této moderní teorie.

Stejný průzkum Západosibiřské pánve dal v Kratonské rozsedlině vzniknout devadesáti ropným polím, z nichž osmdesát čerpá, buď zčásti, anebo úplně, z krystalického podloží. Průzkum a objevy jedenácti velkých a jednoho gigantického pole na severním úbočí Dněpro-doněcké pánve je ukončen. Nyní probíhá v Azerbajdžánu, Tatarstánu a asijské části Sibiře vrtný průzkum, zaměřený na otestování možných rezervoárů ropy a plynu na krystalickém podloží.

Je ropná špička podvod?

Po tom všem je třeba se ptát, proč západní média hýří zmínkami o tom, že ropa ve světě dochází?

Člověk by mohl ukázat prstem na nadnárodní ropné společnosti a jejich zájem na tom, aby cena za barel ropy (zhruba 159 litrů) výrazně vrostla, odůvodněno dalšími výdaji na průzkum – a tím samozřejmě navýšení zisků.

Dlouholetý výzkumník v oblasti původu uhlovodíků, Dr. J. F. Kenney,říká:

„Po téměř celé století byly činěny různé předpovědi, že lidstvu hrozí bezprostřední nedostatek dostupné ropy. Časem se ukázalo, že všechny byly mylné. Zdůrazněme si ale, že všechny tyto předpovědi zásadně a vždy spočívaly na zastaralé hypotéze z 18. století tvrdící, že ropa jaksi zázračně vznikla z biologických zbytků, a proto musí být její výskyt omezen.“

Tuto ropnou hypotézu v posledních čtyřiceti letech nahradila moderní ruská teorie HAP tvrdící, že ropa je prvotní hmota prýštící z velké hloubky. Podle Kenneyho je proto její výskyt omezen jen množstvím jejích složek včleněných během vzniku Země.

Akademik Michail V. Lomonosov v projevu na Imperiální akademii věd v St. Petrohradu roku 1757 řekl:

“Skalní olej má původ v drobných tělíčcích zvířat pohřbených v usazeninách, která se vlivem zvýšené teploty a tlaku působících po nepředstavitelně dlouhou dobu přeměnila ve skalní olej (naftu či ropu).“

Více než o 200 let později profesor Emmanuil Čekaljuk na moskevské Konferenci o ropě a ropné geologii řekl:

„Statistická termodynamická analýza jasně potvrdila, že uhlovodíkové molekuly, z nichž se skládá ropa, by pro svou spontánní formaci vyžadovaly velmi vysoké tlaky, srovnatelné s těmi, které jsou potřebné pro vznik diamantu. V tomto smyslu jsou uhlovodíkové molekuly vysokotlaké polymery redukovaných uhlíkových systémů, stejně jako diamant v případě základního uhlíku. Jakákoliv představa předpokládající, že uhlíkové molekuly spontánně vznikají za podmínek teplot a tlaku charakteristických pro blízký povrch Země, což jsou podmínky pro vznik metanu a destrukci uhlovodíků, nestojí ani za úvahu.“

Statistika mezinárodního ropného průmyslu v rozporu s tím vykazuje, že čisté těžitelné rezervy ropy mají daleko k vymizení a během posledních padesáti let vzrostly. Ukazují, že mezinárodní ropný průmysl od roku 1946 každým rokem objevil nejméně pět nových tun těžitelné ropy na tři spotřebované.

Jak řekl profesor P. Odell z London School of Economics: „Místo toho, aby ropa ´docházela´, to podle všech kritérií vypadá, že se v ní ´topíme´.“

Dr. Kenney míní: „Není žádný důvod k obavám, a ještě méně k předpovídanému zániku ropného průmyslu kvůli mizejícím rezervám. Tyto úvahy nás naopak nutí investovat a rozvíjet technologie a možnosti hlubinných vrtů, hlubinných seismických měření a jejich interpretace ve vztahu k vlastnostem rezervoárů v krystalickém podloží, a s tím spojených otevíracích a produkčních technik, které by měly být u těchto netradičních rezervoárů aplikovány.“

Pokud má Kenney pravdu, jsou neplatné nejen veškeré předpovědi, že světu dochází ropa, ale stejně tak neplatné jsou i předpoklady, že průzkum a těžba ropy dosáhly „špičky“ nebo dokonce už jsou „v útlumu“.

Co z toho všeho vyplývá

V oblasti alternativních teorií ohledně toho kolik uhlovodíků světu ještě zbývá dotáhnout do konce mnoho výzkumných prací – bohužel instituce s největší kompetencí k provádění takových výzkumů – západní nadnárodní ropné konglomeráty – nemají nejmenší zájem aby se dospělo k jakýmkoli závěrům odlišným od podstaty myšlenkového proudu ropné špičky. Světový tisk už přijal jako hotovou věc, že máme jen omezené zásoby ropy a zemního plynu, takže libovolná rozhodnutí ve věci budoucích potřeb světa vycházejí z těchto závěrů. Jestliže jsou mylné, bude svět odkázán na plán pokrytí energetické spotřeby příštího století – založený na mylné představě.

Jedním z nejznámějších zastánců opoziční teorie ropy jako „fosilního paliva“ je geochemik Michael Lewan z U.S. Geological Survey v Denveru (USGS). Ale i on připouští:

„Nemyslím, že by někdo někdy zpochybňoval existenci anorganického zdroje uhlovodíků. Klíčovou otázkou ovšem je: Existují v komerčně využitelném množství?“

Odpověď na tuto otázku se nikdy nemusíme dozvědět, protože na veřejnosti nejsou slyšet obě strany sporu. Jestliže se Rusové, kteří teorii o obnovitelnosti uhlovodíků přijali časem stanou největšími exportéry ropy a zemního plynu na světě je to okolnost, která vyžaduje abychom se alternativními teoriemi vzniku fosilních paliv zabývali.

Západním vládám by se vyplatilo, kdyby tyto alternativní teorie začaly brát vážně – a navrhovat budoucí energetickou politiku na základě jejich správnosti. Ať už se dnes vzhledem k obavy vzbuzujícím hladu po energiích stanoví jakákoliv strategie – bude mít v následujících desetiletích dopad na celou planetu.

V této otázce se jednoduše nesmíme mýlit.

Joel Bainerman se věnuje problematice ekonomie a Blízkého východu od roku 1983. Archiv jeho publikací lze nalézt na webové stránce www.joelbainerman.com a vícejazyčný magazín pro Evropany na www.theotherside.org.uk

Regenračné centrum