Podzemní město Derinkuyu

Derinkuyu, podzemní město pro 20 000 obyvatel.

Podzemní město Derinkuyu je na náhorní plošině. Kam oko dohlédne, nic jen samá rovina, nic co by naznačovalo, že je zde podzemní město pro tisíce obyvatel.

V centrální Anatólii kdysi vybuchla velká sopka Erciyas Dagi. Lávy z ní tolik nevyteklo, zato vychrlila obrovská mračna sopečného popela, který pokryl obrovskou oblast o rozloze více než 50 km2, vrstvou silnou až několik set metrů. V průběhu let se popel zpevnil a proměnil většinou v andezitové sopečné tufy, které přesto zůstaly poměrně měkké. Do těchto území přišli od východu noví obyvatelé. Kamenů na stavby domů zde mnoho nebylo, zato země byla poměrně měkká a snadno se do ní hloubily nejen díry, ale i obydlí. Těmi prvními, o kterých víme, že zde obývali podzemní prostory, byli Chetité někdy v 18.-15. stol. př. n. l. Jejich největší podzemní sídliště bylo v místě, kde stojí nyní pětitisícové městečko Derinkuyu.

Derinkuyu

Podzemní město Derinkuyu je situováno na náhorní plošině. Kam oko dohlédne, nic jen samá rovina, nic co by naznačovalo – tady je podzemní město pro tisíce obyvatel.

Budovat podzemní obydlí nebyla snadná práce, i když tufy byly poměrně měkké. Bylo nutné vyhloubit až 80 m hluboké větrací otvory, v Derinkuyu je 52 větracích šachet. Vyústění šachet bylo na povrchu rafinovaně ukryto. Město potřebovalo  zdroje vody a ty byly patrně právě v Derinkuyu bohaté. Jsou využívány současným městem postaveným na povrchu.

V podzemním Derinkuyu jsou sklady na jídlo, kuchyně, chrámy, továrna na víno, zásobárna vody, ložnice a ventilační šachty. Do podzemního města vedl jeden úzký vchod, který se uzavíral mnohatunovým kruhovým kamenem. Původní obyvatelé zřejmě neměli důvod vycházet na povrch. Proč, čeho se obávali?

Starý chrám a stropy bez sazí

Jednou z největších prostor podzemního města je chrám v sedmém podzemním patře. Byl vybudován do kříže s několika sloupy, na nichž jsou niky pro olejové lampy nebo svíce. Kostel je široký deset metrů, dlouhý dvacet pět metrů a vysoký tři a půl metru. Je zajímavé, že v tomto chrámu, ani nikde v podzemním městě neexistuje výzdoba nebo rytiny! Místní průvodci tvrdí, že stopy od pochodní jsou až dnešní, původně byly stropy a stěny bez sazí. Jak svítili původní obyvatelé Derinkuyu?

Pravěká podzemní megalpolis

Sedmé patro není poslední, zatím se ví, že je zde devět pater, ale může jich být ještě víc. Poslední, které je otevřeno pro návštěvníky, je osmé patro v hloubce 55 m a pokrývá plochu 1500 m2. V podzemním městě mohlo žít až 20 000 obyvatel. V okolí jsou menší podzemní města pro 450 až 500 lidí. Na rozloze 100 kilometrů čtverečných je jich tu více než dvě stě. Archeologové se domnívají, že Derinkuyu bylo kdysi propojeno s dalšími velkými městy, která teprve čekají na své objevitele.

Kdo a kdy postavil Derinkuyu?

Ve starých textech je uvedeno, že město využívali Chetité v období 1900 př.n.l., kdy vtrhli do Turecka. Je otázkou, zda jej vybudovali, nebo převzali již hotové od mnohem starší a neznámé civilizace.

Proč se kdysi budovaly podzemní města také není dodnes jasné. Archeologové tvrdí, že sloužili jako úkryt před nájezdníky z východu. Domnívám se, že tomu tak nebylo. Nedovedu si představit jak by přežívalo 20 000 lidí v podzemí při několika měsíčním obléhání. Bojovní vetřelci samozřejmě zkonfiskovali úrodu, ale potřebovali i nové lidské zdroje pro pěstování další. Tak proč by je nechávali v klidu „bydlet v podzemí“. Zůstává tedy otázka  proč a před čím se lidí uchylovali schovávaliukrývali – do podzemí.

Příčinou mohla být klimatická hrozba o které věděli, že nastane. V dávné době to mohly být ničivé hurikány, prudké změny počasí, oslabená ozónová vrstva, smrtící účinky slunečního záření, nebo výbuch supernovy. Prudké změny počasí, bouře a nestabilní klima mohly být běžné krátce po konci doby ledové. V tom se vědci shodují.

Když vezmu v úvahu, že Chetité město jen objevili a využívali, pak si kladu otázku: jak staré je Derinkuyu? Vzniklo na konci doby ledové, jak může z nových fakt logicky vyplývat? Pak musí být staré 12 000 let.. podle oficiálního datování konce doby ledové. Napadá mě kacířská myšlenka: Nebo byl konec doby ledové ne před 12 000 lety, ale poměrně nedávno, před pár tisíci lety. Mnoho indícií tomu nasvědčuje.

Jiří Matějka

Regenračné centrum