Fluoritany v organizmu představují zdravotní riziko
Ještě před dvaceti léty byl obsah fluoru v ekosystémech a v běžné každodenní stravě velmi nízký. V poslední době se však trvale zvyšuje v důsledku používání solí fluoru v průmyslu, zemědělství i medicíně. Hliník, jako významný prvek zemské litosféry, se ještě v nedávné době vyskytoval ve formách těžko dostupných živým organismům a byl proto považován za netoxický. S výskytem kyselých dešťů a širokým používáním solí hliníku nastalo výrazné zvýšení výskytu reaktivních forem těchto iontů ve vodě i v potravinových řetězcích. V buněčném metabolizmu může představovat přítomnost fluorohlinitanových komplexů v lidském těle vážné nebezpečí pro lidské zdraví.
Fluor
Fluoridy se používají v prevenci zubního kazu již 50 let. Zatímco oficiální medicína a zdravotnická osvěta deklarují, že výsledky epidemiologických studií přesvědčivě dokumentují účinnost solí fluoru při snižování kazivosti zubů, v poslední době můžeme sledovat na stránkách odborných zahraničních časopisů rozsáhlé diskuse, které se spíše kloní k názoru, že suplementace solemi fluoru není žádoucí a může být lidskému zdraví nebezpečná. Zastánci fluoridových programů jsou v poslední době nuceni připustit, že nadbytek fluoru způsobuje dentální fluorózu, ale toto zjištění bagatelizují tím, že se jedná o pouhý kosmetický defekt.
Toxicita fluoru
V první polovině 20. století byly případy intoxikace fluoridy poměrně vzácné a zpravidla se týkaly pozorování osob, které pracovaly v továrnách na hliník, kde je vysoká koncentrace fluorovodíku v ovzduší.
Jednou z výchozích surovin pro výrobu tohoto kovu je kryolit, fluorohlinitan vápenatý. V krvi, moči a ve vlasech těchto osob byl nalezen význačně vyšší obsah fluoridů. Tito lidé trpěli ve zvýšené míře psychiatrickými poruchami, ztrátou paměti, sníženou schopností soustředění, vybavování a psaní. Kromě toho se u nich projevily změny ve struktuře kostí, charakterizované jako osteoskleróza. Osteoskleróza byla pozorována také při používání preparátů se solemi fluoru při osteoporóze. Studie lidí, kteří delší dobu žili v okolí továren, jež uvolňují do okolí fluorovodík, ukazují na snížení mentálních schopností, zhoršení paměti, neschopnosti soustředění a koordinace myšlenek. Intoxikace fluoridovými ionty byla pozorována také u pacientů, kteří byli léčeni hemodialýzou, jestliže byla k dialýze použita fluoridovaná voda.
Z epidemiologických studií srovnávajících zdraví obyvatelstva v oblastech s fluoridovanou a nefluoridovanou vodou vyplývá, že v oblastech s fluoridovanou vodou je o 30 % vyšší výskyt Downova syndromu. Na možnou souvislost mezi tímto syndromem a zvýšeným příjmem fluoridů upozornil již v roce 1959 Rapaport.
Toxicita hliníku
Hliník se ještě v nedávné době vyskytoval v životním prostředí pouze ve formách těžko dostupných živým organismům, a byl proto považován za netoxický. Přestože důkazů o neurotoxických účincích hliníku u lidí již existuje velké množství, je jeho nebezpečí dodnes podceňováno. Neurotoxicita hliníku je popisována např. u pacientů se selháním funkce ledvin léčených hemodialýzou, jestliže bylo jako dialyzační tekutiny použito vody s vyšším obsahem hliníku. Po 3–7 letech se u nich projevují poruchy řeči, zmatenost a demence. Smrt zpravidla nastává v důsledku plicního edému nebo jako náhlá zástava srdce.
Hypotéza o tom, že hliník je rizikovým faktorem pro vznik Alzheimerovy demence (AD) v 70. létech vytvořila v myslích mnoha lidí odpor k hliníkovým příborům a hliníkovým hrncům. Hlavní motivací tohoto masového odmítání hliníkového nádobí byla zjištění, že v mozcích osob, které zemřely na diagnózu AD, přesahuje obsah hliníku normální horní hranice jeho obsahu v mozcích zdravých lidí.
Fluorohlinitanové sloučeniny
V současné době je hliník uváděn pouze ve skupině domnělých rizikových faktorů, společně s konzumací alkoholu a manuálním zaměstnáním. Ten problém však není tak jednoduchý. Zatím bylo málo přihlíženo k tomu, že rozpustnost hliníku a jeho biologická dostupnost se silně zvyšují v přítomnosti fluoridových iontů, kdy se tvoří dobře rozpustné fluorohlinitanové komplexy. Tyto komplexy mohou fungovat jako signál, který vyvolá poruchy homeostázy, poškození a smrt buněk, mohou urychlovat stárnutí.
Při podezření na syndrom chronické intoxikace fluorem odborníci doporučují provést proceduru, která zajistí vyloučení veškerých fluoridovaných nebo fluor obsahujících nápojů a potravin, fluoridovaných zubních past a veškerých zdrojů fluoru z ovzduší, včetně cigaretového kouře. Pokud je příčinou pozorovaných symptomů skutečně fluor, měly by z velké části zmizet v průběhu několika týdnů.
Fluor v životním prostředí a stravě
Za přijatelné množství fluoru v pitné vodě je považována koncentrace do 1 mg/l. Maximální doporučená denní dávka činí 2 mg.
Fluor je vysoce reaktivní halogen, který se v přírodě vyskytuje jen ve formě svých sloučenin, z nichž je jen těžko dostupný pro živé organismy. V živých organismech se vyskytuje jen ve stopách. Četné anorganické sloučeniny fluoru, zejména fluoridy, jsou však značně toxické pro rostliny i živočichy. Toxické jsou rovněž některé organické sloučeniny fluoru.
Až do poloviny 20. století byl fluor a jeho sloučeniny vyráběn jen v nepatrných množstvích v laboratořích a zatížení životního prostředí tímto prvkem bylo nepatrné. Jeho obsah v lidské stravě byl dokonce tak nízký, že se jeho nedostatek mnohdy projevoval v poruchách tvorby zubní skloviny a kostí, kde je fluor v podobě fluorapatitu součástí minerálů tvořících tyto tkáně. V druhé polovině minulého století však nastal neobyčejně rychlý rozvoj chemie fluoru, podporovaný zejména vojenským průmyslem.
Obrovská množství fluoru byla spotřebovávána při výrobě obohaceného uranu pro výrobu jaderných zbraní a paliva pro jaderné elektrárny. Další velká množství fluoru byla potřebná pro výrobu chemických zbraní ze skupiny nervově paralytických látek.
Velké množství fluorovaných uhlovodíků našlo použití jako chladící média v chladničkách, mrazničkách a klimatizačních zařízeních. Sledovali jsme široké používání těchto sloučenin bez barvy a zápachu v kosmetice i v medicíně, v nejrůznějších sprejích i v potravinách.
Přes zákaz používání fluorovaných uhlovodíků se ročně uvolňují tisíce tun fluoru a jeho solí do ovzduší, do moře a do zdrojů pitné vody.
Zatížení životního prostředí fluorem se rok od roku zvyšuje a v mnoha oblastech světa již dosahuje takové koncentrace, že se zde začínají projevovat toxické účinky tohoto halogenu na zdraví obyvatelstva. Fluoridy se ale ve velké míře uvolňují do půdy také z pesticidů a hnojiv. V důsledku toho se v posledních letech dramaticky zvýšil obsah fluoridů v zemědělských plodinách, potravinách a nápojích.
Toxický čaj
Velmi vysoký obsah fluoru byl nalezen v čajových lístcích, mnohem vyšší než v jiných rostlinách. Čajovník akumuluje fluoridy a čaj se tak stává velmi významným zdrojem fluoru v lidské potravě. Množství fluoru v čaji se dramaticky zvyšuje teprve v posledních 20 letech, což koreluje se zvyšujícím se obsahem fluoridů v půdě a životním prostředí v tomto období.
Při přípravě čaje se fluoridy uvolňují do nápoje. Jedna kanadská studie z roku 1995 ukázala, že jejich koncentrace dosahuje hodnot až 4,6 mg/litr, jiné studie dokládají, že jeden šálek čaje může obsahovat až 7,8 mg fluoridů. Další britské studie uvádějí, že denní množství fluoridů konzumovaných v čaji se pohybuje mezi 5,8 až 9,0 mg a bohatě tak přesahují doporučenou denní dávku.
Hliník v životním prostředí a v potravinách
Na celém světě trvale roste průmyslová výroba hliníku a jeho nejrůznější sloučeniny jsou stále více využívány k nejrůznějším účelům v průmyslu i v domácnostech. Díky kyselým dešťům se uvolňuje stále větší množství hliníku z půdy a dostává se do povrchových vod i vodních zdrojů. To má za následek soustavné zvyšování koncentrací různých reaktivních forem hliníku v ekosystémech, ve výživě a ve vodních zdrojích. V mnoha zemích se používají soli hliníku ke konečné úpravě pitné vody.
Soli hliníku se přidávají k mraženým potravinám pro zlepšení jejich vzhledu, používají se při výrobě sýrů a piva. Značně vysoký obsah hliníku byl zjištěn v nápojích jako čaj, káva nebo ovocné šťávy uchovávané v hliníkových plechovkách. Hliník tak může vstupovat do potravinových řetězců četnými způsoby, včetně jeho uvolňování z hliníkového nádobí.
Závěr
V České republice převládá názor, že doplňování výživy solemi fluoru je dobrou ochranou před vznikem zubního kazu a že všudypřítomný hliník je biologicky neaktivní a neškodný kov. Je ovšem otázkou, zda tomu tak doopravdy je.
Zcela opomíjen zatím zůstává kombinovaný účinek fluoridů v přítomnosti hliníku. Protože fluoridy a soli hliníku se vždy vyskytují současně, je nutné předpokládat, že oba prvky působí ve formě fluorohlinitanových komplexů. Dosavadní výsledky studií s těmito komplexy naznačují, že tyto biologicky silně aktivní látky, zamořující ve stále větší míře životní prostředí, představují skryté nebezpečí, jehož dosah na přírodu a zdraví člověka může být devastující.
Pozn.redakce: A prý se Hliník odstěhoval do Humpolce:)
Celý článek „Nové poznatky o toxických účincích fluoru a hliníku“, včetně zdrojů, nejdete v časopise WM magazín č. 207/2019. http://wmmagazin.cz/eshop/domu/72-wm-skryte-skutecnosti-c-207.html
