O Slovanech úplně jinak – II.

O původu písma

Prvním písmem byly lidové obrázkové ideogramy. Znaky zobrazují předměty denní potřeby, většinou zemědělské a řemeslnické, ale žádné náboženské a kněžské.

Písmo má schopnost promlouvat lidskou řečí a mnoho vědců je řadí k „divům světa“. U národů se časem vyvinula škála různých druhů písma a ve světě o tom vyšlo mnoho publikací. Avšak samotný původ písma se ztrácí v temné minulosti a je dosud nevyřešenou hádankou.

Donedávna převládal názor, že se písmo vyvinulo z obrázkového ztvárnění myšlenky (ideogramu) a postupně se přešlo „od obrazu k písmu“. Dnes však mnohé naznačuje, že písmena už od počátku měla zvukové hodnoty a objev samostatné hlásky byl dovršen, když Řekové přijali fénickou abecedu.

Začalo to vlastně v Orientě písmem slabičným, na němž si nyní ukážeme jak. Je to velmi důležité pro pochopení písma vůbec.

Vynález písma na principu akrofonie

Prvním písmem byly lidové obrázkové ideogramy. Znaky vůbec nejstaršího písma, např. v Orientě, zobrazují předměty denní potřeby, většinou zemědělské a řemeslnické, ale žádné náboženské a kněžské. Z toho je patrné, že slabičné písmo pochází od neolitických zemědělců. A protože jsou tyto znaky odvozeny z  praslovanských názvů, znamená to, že „neolitikové“ byli národnosti „praslovanské“.

Nejdokonalejším sdělovacím prostředkem neolitických rolníků byla jejich mluvená řeč. A jak je možné zaznamenat zvuky lidské řeči? Byly známy pouze obrázky, ale ty žádný zvuk nevydávají. Podívejme se, jak geniálním nápadem to vyřešili obyčejní rolníci, aby obrázky donutili opravdu promluvit. Ukážeme si to na znacích krétsko – mykénského písma, které si neolitikové donesli z Orientu.

Příklad:

Pisatel chce zaznamenat třeba slůvko svého jazyka „“. Protože byl rolník, znal postroj tažného dobytka, jehož praslovanský název tehdy zněl „j á r a m“ (dodnes srbochorvatsky „járam“, česky „jařmo“). Nakreslil tedy jeho obrázek v zjednodušené formě a dostal tento výsledek:

Podmínkou je, že se obrázek nesmí číst celým názvem „járam“, ale pouze jeho první slabikou „já-“ a koncovka „-ram“ se zamlčí. Právě v tom je ten vtip. Zamlčením koncovky přestává být kresba konkrétním předmětem, zvaným „járam“, a stává se abstraktním zvukem“. Toto slůvko je v praslovanštině pisatele osobním zájmenem první osoby jednotného čísla „já“ (německy „ich“), takže obrázkem jařma pisatel vlastně označil sám sebe, což by ani jinak nešlo obrázkem vyjádřit.

Příklad: jama

V dalším případě připojil pisatel ke znaku v podobě jařma další znak, třeba obrázek stromového roubu. Název roubu v praslovanštině byl „maltáz“ (dnes srbochorvatsky „mljáz“), který se samozřejmě čte pouze první slabikou „ma-“.  Spojením dvou obrázků vznikne pozoruhodný efekt:

Pomocí dvou obrázků různých předmětů „ jařmo + rouby“ zaznamenal pisatel zcela odlišné slovo „jáma“, které se zobrazenými předměty vůbec nesouvisí. Tato souvislost není totiž obrazová, nýbrž pouze z v u k o v á, odvozená z názvů předmětů. Právě v tom spočívá celý geniální vynález „mluvících obrázků“, které dnes nazýváme p í s m e m.

Znakům písma se nesmí přiřazovat žádný obrazový význam, jak je tomu u ideogramů, které vyjadřují jen to, co zobrazují. Například znak v podobě jařma nikdy neznamená „ujařmení – zotročení“, ani podobné pojmy, je to pouze zvuk „“ a už nic jiného.

Před mnoha tisíci lety se takto zavedeným písmem šířily informace, vzdělanost a dorozumění mezi národy po celém světě. Od té doby dodnes.

Princip fonetického písma

Základní princip pravého fonetického písma, spočívající v tom, že obrázky předmětů se čtou pouze začátečními slabikami (později hláskami) jejich názvů v jazyce pisatelů, byl v průběhu dějin zapomenut. Později, jiné kmeny, písmo jen napodobovaly. Teprve v minulém století, při studiu fénické abecedy, byl tento princip znovu objeven a dostal název přeložený do klasické řečtiny jako:

akro – phnonia, podle řeckého „akros“ (okraj, začátek) a „–phoné“ (zvuk, hláska)

Název „akrofonie“ budeme používat a odvolávat se na něj i v dalších pokračováních, protože nám umožní přečíst ty nejstarší nápisy z  neolitické doby. Nutno zdůraznit, že na celé zeměkouli neexistuje jiný princip čtení nejstaršího písma, než právě akrofonie!

Druhy písma na Krétě

Archeologové vykopali na Krétě předměty opatřené čtyřmi druhy písma: obrázkové slabičné písmo disku z paláce Faistos, ideografické znaky na amuletech  a pečetidlech, potom lineární slabičné  písmo „A“ a lineární slabičné písmo typu „B“.

Slabičné písmo disku z Faistu je celkem příbuzné písmu „rongo-rongo“ Velikonočního ostrova. Obrázkové znaky na amuletech a pečetidlech nazval Evans „písmem hieroglyfickým“ a považoval je za předchůdce písem lineárních. Avšak není tomu tak, jsou to jen majetnické emblémy palácových výběrčích daní, které ani písmem nejsou a k luštění nepřicházejí v úvahu. Bylo jich užíváno ve všech dobách souběžně s písmem lineárním.

Pro luštění přicházejí v úvahu pouze lineární písma „A“ a „B“. Pro malý počet nálezů písma „A“ se Ventris ani nepokusil je luštit a věnoval s pouze pozdějšímu „B“.

Nejstarší písmo

Lze vyslovit domněnku, že starší slabičné písmo „A“ je vůbec nejstarším a původním písmem vůbec. Vede k tomu zjištění, že krétskému písmu „A“ jsou příbuzné tato nejstarší písma:

  1. Slabičné písmo tzv. neolitické Evropy doložené nápisem na přeslenu od Hlinska na Moravě z počátku 3. tisíciletí př. n. l. a z téže doby nápisy u obce Bodiny na Slovensku.
  2. Slabičné písmo ostrova Kypru, užívané až do 8. století př. n. l.
  3. Předfénické slabičné písmo Gubby (Biblos) v Blízkém Orientu
  4. Korejské, japonské, protoindické, částečně rongo-rongo Velikonočního ostrova a odtud lidové slabičné písmo staré Ameriky

Krétské nejstarší obrázkové slabičné písmo (na disku z Faistu) nahradilo písmo „A“, pak zdokonalené písmo „B“. Bylo zjištěno, že asi polovina znaků písma „A“ je téměř totožná se znaky písma „B“, jejichž zvukové hodnoty jsou známy.

Z Beskyd na Krétu

V beskydské obci Zděchov na Moravě našli vsetínští památkáři u paní Marie Šimkové ruční pletací rám, na němž až do nedávné smrti pletla valašské krojové čepce. Za svou práci byla vyznamenaná a při té příležitosti je stačili památkáři ještě nafilmovat při práci. Rám paní Šimkové vypadá takto, a nyní se vraťme o 4 000 let zpět, na Krétu, kde najdeme znak krétského slabičného písma zvukové hodnoty „wá“ tohoto tvaru:

Nemůže být sporu o tom, že tento znak krétského písma je obrázkem téhož pletacího rámu, jaký až dodnes na slovanském venkově používala paní Marie Šimková. Tvar tohoto rámu je sice ve znaku krétského písma zjednodušen a podstavec vynechán, jak je to u všech znaků běžné. Avšak jde očividně do puntíku o stejný rám, užívaný slovanskými tkalci na Krétě před 4 000 a více lety. Z toho je vidět, že pokud se u tohoto etnika osvědčily už na počátku neolitu ty nejprimitivnější nástroje, jako motyka, pluh, srp, sekera, kamenné drtidlo na obilí apod., pak zůstaly v užívání po dobu 12.000 let, až dodnes.

Ale proč je v krétském písmu zrovna slabika „“? Asi proto, že v praslovanském jazyce ne Krétě zněl název tohoto pletacího rámu „ – tka“ od starého slova „wátkajá“ (vetkán do osnovy), dodnes polsky „watek“ (čti vontek) a česky „útko“. Čili jde stále o tentýž jazyk.

Na Pylské tabulce užil pisatel tohoto znaku „“ k označení své národnosti a etnické příslušnosti takto:

 

A že tomuto slovu předchází „ná-s Wáná“ (nás Slovany), je tím zároveň doloženo, kdo vlastně tabulku napsal!

Jiří Matějka

Tabulka nejstarších znaků k použití. Pokud najdete někde podobné symboly, napište.

 

 

Regenračné centrum