Pranostiky – únor
Pranostiky bezesporu patří k oněm dokladům lidové slovesné tvorby, ve kterých je obsažena zkušenost a moudrost celých generací.
Zatímco meteorologie velmi pracně a zdlouhavě dokumentovala změny počasí v klimatických obdobích roku, lidové pranostiky o tom již dávno věděly. V mnoha případech dokázaly vydělit jednotlivá přirozená klimatická období daleko přesněji a jemněji, než pozdější meteorologická schémata.
Únor
Se svou teplotou 0.59 ± 2.98 °C patří únor ještě do zimních měsíců, a ačkoliv je téměř o 2 stupně teplejší nežli leden, přesto pociťujeme, že je jaksi studenější. Vůbec nejstudenější únor byl v roce 1929 s průměrnou teplotou –11 °C a kdy u Českých Budějovic bylo naměřeno rekordních –42 °C.
Naši otcové nebo dědové si na tuto zimu jistě dobře pamatují. Mrazivé počasí vydrželo až do poloviny dubna. Následoval potom únor roku 1956 (–9.4 °C) a roku 1827 (–7.0 °C). Jak o tom bude ještě několikrát řeč, rekordní pokles teplot v roce 1956 měla na svědomí vulkanická erupce. K ní došlo koncem roku 1955 na Kamčatce, kdy zde doslova explodovala sopka Bezymjanyj. K vulkánům se však ještě několikrát vrátíme. Nejteplejší únory byly v naší současnosti, a to v letech 1990 (6.5 °C), 1995 (6.3 °C) a 1794 (5.6 °C).
Nejen teplotami lze charakterizovat klimatický průběh měsíce. Významným faktorem jsou rovněž srážky. V únoru přicházejí do úvahy spíše srážky sněhové, ale mnohdy opravdu i prší. Nejmokřejší únory byly v rocích 1828, dále pak 1877 a 1970. Bylo naměřeno 48.5, 47.4 a 45.8 mm srážek, a když si uvědomíme, že dlouhodobý normál je 19.21 mm, šlo o dvojnásobky měsíčního úhrnu.
VI. HROMNIČNÍ OBLEVA 30.1. – 4.2.
Hromniční obleva je výrazný singulární jev, který přerušuje delší mrazivé období. Snad známější je spíše astronomická pranostika, která mluví o prodlužujícím se dni.
– NA HROMNICE O HODINU VÍCE. 2.2
Je tomu skutečně tak. Rozdíl mezi západem slunce na Nový rok a tímto svátkem činí něco kolem 50 minut. Tato změna, již ovšem je postřehnutelná.
Podnební pranostiky jsou zde častější, ačkoliv ne tak známé:
– HROMNICE – JARA SVÍCE 2.2.
– NA HROMNICE ZIMA S JAREM POTKÁVÁ SE.
– NA HROMNICE MUSÍ SKŘIVAN VRZNOUT, I KDYBY MĚL ZMRZNOUT.
– NA HROMNICE SKŘIVÁNEK PŘES HRANICE.
– PŘEJDOU HROMNICE, KONEC SANICE.
– NA SV. BLAŽEJE, KAMÍNEK SE OHŘEJE. 3.2.
– NA SV. DOROTU, RÁDO TEČE DO BOTU. 6.2.
Hromniční obleva je velmi výrazná singularita, která má pravděpodobnost výskytu až 75%.
VII. VALENTINSKÁ ZIMA 5.2. – 12.2.
Po Hromniční oblevě přicházívá druhé studené klimatické období roku, tuhá únorová zima. Je zajímavé, že hraniční mez hromniční oblevy (kolem 5.2. – 6.2.) je někde již zahrnována do tohoto studeného období:
– O SV. VERONICE, BÝVÁ JEŠTĚ SANICE. 4.2.
– SV. HÁTA JE NA SNÍH BOHATÁ. 5.2.
– SVATÝ RADKO – NA POLI HLADKO. 7.2.
Toto významné únorové období nazval Z. Vašků podle dne, kdy se mrazové jevy nejvíce kumulují, a to podle sv. Valentina, kdy je pravděpodobnost výskytu kolem 65%.
– NA SV. VALENTINA, ZAMRZNE I KOLO MLÝNA. 14.2.
Pranostiky si samozřejmě všímaly i jiných dní této mrazivé části roku:
– NA SV. APOLENU, MĚJ SVĚTNICI VYTOPENU. 9.2.
– O SV. ŠKOLASTICE, NAVLEČ SI RUKAVICE. 10.2.
– O SV. ŘEHOŘI MRAZY PŘITUHNOU A VŠE UMOŘÍ.* 13.2.
* Neplést si se svátkem sv. Řehoře I., který je 12.3. V tomto případě jde o svátek Řehoře II., římského papeže.
VIII. JULIÁNSKÉ OTEPLENÍ 13.2. – 16.2.
Valentinská zima je téměř se stejně vysokou pravděpodobností střídána obdobím náhlého přerušení mrazů a mlh. Jde o oteplení s pravděpodobností výskytu blížící se až 70%.
– O SV. JULIÁNĚ SCHOVEJ SÁNĚ. 16.2.
– O SV. ŠIMONĚ, SCHÁZÍ SNÍH ZE STRÁNĚ. 18.2.
Nehledě na to, že ze sv. Simeony udělali naši předkové podobně jako ze sv. Prisky muže, jde o pranostiku velmi výstižnou.
IX. PETRSKÁ ZIMA 17.2. – 21.2.
Jedná se o studený výkyv po odeznění Juliánského oteplení. Jeho výskyt není ovšem příliš častý (pravděpodobnost výskytu kolem 55%), nicméně v pranostikách zachycen je.
– DEN SV. PETRA STOLOVÁNÍ, ZIMU JEŠTĚ NEVYHÁNÍ. 22.2.
– KDYŽ MRZNE NA PETRA NASTOLENÍ, MRZNOUT BUDE 40 DNÍ BEZ PRODLENÍ.
– SV. KLIMENT ZIMU OBLIBUJE, SV. PETR JI UCEZUJE.
Poslední jmenovaná pranostika je zajímavá i tím, že stanovuje rozsah zimního období roku. Kalendářní zima je v měsících prosinci, lednu a únoru, tedy 90 a čtvrt dne. Sečteme–li si dny mezi uvedenými svátky t.j. mezi svátkem sv. Klimenta (23.11) a svátkem sv. Petra stolování (22.2.) vychází přesně 90 dní. Vskutku pozoruhodná pranostika.
Jiří Svoboda pro časopis WM magazín Skryté skutečnosti
