Cesta do pravěku – vývěr Punkvy

Vzdušné vitamíny – vývěr Punkvy

Seriál časopisu WM magazín. Již několik let měřím tzv. „vzdušné vitamíny“ v Česko-slovenském podzemí. Dnes uvidíte výsledky měření v podzemí vývěru řeky Punkvy.

Záporné ionty jsou ve vzduchu, který dýcháme, stejně jako v našem těle. Záporné ionty neutralizují volné radikály, podporují metabolismus buněk a zlepšují imunitní systém. Kromě toho, že čistí krev, udržují rovnováhu autonomního nervového systému, podporují také hluboký spánek a zdravé trávení. Negativní ionty chrání tělo a mozek před škodlivými vlivy životního prostředí, jako jsou například elektromagnetická pole.

Pokud chcete zůstat zdraví a v pohodě, musíte se obklopit dostatečným množstvím záporných iontů. Víc o účincích tzv. vzdušných vitamínů (tak jsem nazval prospěšné vzdušné záporné ionty) najdete na webu časopisu WM magazín → www.wmmagazin.cz/category/vzdusne-vitaminy/

Vývěr Punkvy (49.3707286N, 16.7258139E)

Moravský kras je největším a nejvýznamnějším krasovým územím v České republice. Leží severně od Brna a s plochou 94 km2 devonských vápenců (šířka 3-5 km, délka 25 km) je součástí Drahanské vrchoviny. Samostatné hydrografické části jej dělí na severní – systém Punkvy, střední – systém Křtinského a Jedovnického potoka a jižní část – systém Říčky.

Vývěr Punkvy se nachází v severní části Moravského krasu v kaňonu Pustého žlebu v nadmořské výšce 350 m. Punkva je ponorná řeka s délkou 29 km a je nejdelším podzemním vodním tokem v České republice. Název vznikl ze slovanského názvu PONIKVA – PO-NIK-VA (nechoď nikdy tam).

Cesta do pravěku

V malém přístavu jsme nastoupili s průvodcem do motorové loďky a vpluli do temného podzemí. Strop byl na mnoha místech tak nízko nad hladinou, že hrozil náraz do vápencového stropu. Tento devonský vápenec (419-2,8 mil. let) je starý stovky milion let, tvrdil náš průvodce. Se skloněnou hlavou jsem nevěřícně kroutil hlavou, že se mi takové datování nějak nepozdává. Jak na to odborníci přišli, tolik let si snad nikdo neumí ani představit? Průvodce mě uklidnil, že to bylo ve středním devonu, tedy před 391,8 až 391,5 milion let. Stejně jsem mu neuvěřil. Tiše plujeme dál podzemím a připadáme si jak kluci ze slavného filmu Cesta do pravěku.

Vnímám jen ticho, šplouchání vody, ozvěnu za každým slovem, vysokou vlhkost vzduchu (99 %), trochu chlad – teplota je 7-8 °C. V temné vodě nevidím žádný pohyb, ale má fantazie pracuje naplno. Co když naši plechovou bárku převrhne nějaká pravěká příšera, spadne na nás strop, nebo z děr vylezou jedovatí předpotopní červi? Nic z toho se nestalo. V Moravském krasu, který je tvořen 500 metrů silnou vápencovou deskou se nenašly žádné zkameněliny pravěkých predátorů, ani dinosaurů.

V dálce vidíme světýlko podzemního přístavu, kde bezpečně zakotvíme. Všichni se cítíme v pohodě s úsměvy na tváři.

Měření vzdušných vitamínů

Při plavbě do pravěku, ponornou řekou Punkva, jsem měřil vzdušné záporné ionty. Od vývěru Punkvy se hodnoty postupně zvyšovaly od 249.000 – 499.000 – 669.000 – 880.000 – 1.321.000 – 1.522.000 –1.638.000 – až po velmi vysokou hodnotu 1.783.000 kyslíkových iontů / cm3 v podzemním přístavu u tzv. Masarykova dómu. Náš průvodce nevěřícně kroutil hlavou, sledoval na přístroji milionové hodnoty a ptal se na co to je dobré.

Pro měření používám profesionální přístroj, který přesně zjistí koncentraci elektricky záporně nabitých částic ve vzduchu, který právě dýcháme. Čím vyšší jsou hodnoty, tím se cítíme lépe a již desetiminutový pobyt v takovém prostředí je velkým přínosem pro každý živý organizmus. Lidé kdysi žili v čisté přírodě s vysokou koncentrací vzdušných iontů, než máme dnes. Pokud by se provedly potřebné úpravy navyšující záporné ionty v domech, ušetřilo by se až 30 % nákladů na zdravotnictví. Průvodce uznal, že pokaždé, když je na tomto místě, vždy je mu dobře …

Jak vznikají vzdušné vitamíny?

Věda tvrdí, že záporné ionty v podzemí způsobuje ionizační záření z radioaktivního podloží. V podzemním Masarykově dómu jsem naměřil jsem naměřil nevýznamnou radiaci. To znamená, že vzdušné vitamíny vznikají jinak. Ze zkušenosti z jiných lokalit mám zjištěno, že vysoká koncentrace vzdušných vitamínů vzniká převážně ve vápencovém prostředí s cirkulující vodou a přítomnosti velkého podzemního jezera. Podzemní jezero v Moravském krasu oficiálně není, ale předpokládá se, že skutečně existuje. Vstup do podzemního jezera údajně objevil amatérský badatel, místo nikdy neprozradil, ale všem poslal novoroční fotku kde sedí na loďce uprostřed velkého podzemního jezera jehož břehy se ztrácejí ve tmě.

Oficiální geologie – stoupání a klesání moře

Každý pohyb zemské kůry je doprovázen různým stupněm deformace hornin. Podle geologů se pevniny na Zemi formovaly stovky milionů let. Vědci zjistili, že v Moravském krasu probíhaly deformace ve třech etapách, kdy došlo k výzdvihu hornin o několik stovek metrů. Podle nich byl Moravský kras, včetně jeskynních systémů, zaplaven mořem do výšky cca 500 m (nad dnešním mořem). Jeskyně vznikají prouděním vody a mořským příbojem, který podle nich burácel u Punkvy a vyhloubil jeskyně a propasti.

Nová geologie – stupání a klesání pevnin

Všechno ale mohlo být úplně jinak, mořská hladina nikdy nestoupala (nikdy tolik vody na Zemi nemohlo být). Tak kde se vzalo tolik vody? Vysvětlení je možná jednodušší, než se zdá. Moře nestoupalo, místo toho stoupaly pevniny. Geologické změny netrvaly miliony let, místo moře vyrůstaly nové kopce a hory. Vše se mohlo odehrát poměrně nedávno, přibližně před 5.000 lety.

Moravský kras je součástí Brněnské vrchoviny, která spadá do Drahanské vrchoviny s nejvyšším bodem Skalky (735 m. n m.). Vývěr Punkvy je dnes v nadmořské výšce cca 350 metrů. V nedalekém lomu Mokrá byl proveden zatím nejhlubší geologický vrt SV1 do hloubky 536 metrů. Spodních 20 metrech jsou pískovce, dalších 300 metrů je vápenec, pak různé druhy hlíznatých vápenců, od 319 metrů opět různorodé vápencové vrstvy jinak zabarvené a zpevněné (břidlice). Výsledek geologického vrtu je chaotický a dnešní věda považuje Moravský kras za velmi komplikovaný geologický útvar.

Pevniny a moře před 5.000 lety

Povrch země byl dřív spíše plochý, pokrytý jezery a bažinami. Suchá půda byla zaplavována mořskými vlnami s čerstvou (sladkou) vodou. Existovalo mnohem méně hor a kopce nebyly tak vysoké. Na konci 4. a začátkem 3. tisíciletí př. n. l. se stalo něco, nad čím si vědci lámou hlavu dodnes. Reliéf Země se náhle změnil.

Předpokládejme, že dnešní jeskyně v Moravském krasu byly kdysi na mořském pobřeží. Mořský příboj narážel na vápencový útesy, sladká voda pomalu pronikala puklinami až vyhloubila dnešní jeskyně. Vápenec se snadno rozpouští vodou, víc, když voda obsahuje oxid uhličitý (CO2). Uvnitř vápencových masívů pak vznikají propasti a rozsáhlé jeskynní systémy s krápníkovou výzdobou.

Vápencový masív Moravského krasu, který se tvořil na březích tehdejšího sladkovodního moře, byl rychle vyzdvižen do dnešních výšek (např. Sloup 470, Šošůvka 575, Lipovec 555, Mokrá 460, Vývěr Punkvy 350, Býčí skála a Evina jeskyně 325 m. n m). Výškové údaje jsou současné. Některé vrcholy zdejších kopců byly původně o sto metrů vyšší, než je snížila eroze a sesuvy. Sesuvy bahna pak zaplavily jeskyně, které dnes pracně objevujeme.

Je to hezká představa, mít vlastní české moře a povalovat se na plážích. Mohlo to být kdysi reálné, když si představíte, že pláže Moravského krasu byly o 500 níž než dnes. Moře nestoupalo, ale rychle stoupaly kopce a pevniny. Vše se odehrálo ve třech etapách během pár tisíc let. Geologické vrty to dokazují.

Důkazy o nedávné změně pevnin existuje mnoho, jedním z důkazů může být Moravský kras.

Jiří Matějka

V dalších číslech časopisu WM magazín se budu věnovat průzkumu jeskyně Býčí skála a dalším…

Pokud máte zájem a chuť, přijďte na naše další setkání v Moravském krasu a na jiných zajímavých místech v Česku a na Slovensku… Aktuální termíny najdete zde → http://novycestovatel.cz/setkani/

Regenračné centrum