Vitální energie

Již od středověku jsou zprávy o tom, že existuje elementární, vše prostupující životní síla, která živé organismy uschopňuje k výkonům, které mohou být až za hranicemi jejich základních možností (Farkas 1993). Nebyla však blíže popsaná.

Koncem osmnáctého století popsal vyzařování neznámém energie vídeňský lékař Franz Mesmer a nazval jej „živočišný magnetismus“ (Inglis 1992). Vypracoval léčebnou metodu a pacienty léčil téměř se zázračným úspěchem. Ta podle jeho teorie spočívala v přelévání vyzařovaného tzv. magnetismu z lékaře na pacienta a byla v jeho době pojmenována „mesmerismus“.

U nás konstatoval vyzařování takovéhoto fluida Břetislav Kafka v prvé polovině dvacátého století, za pomoci media v hypnotickém spánku (Kafka 1999). Pozorované energetické pole existovalo nejen u živých, ale i u zemřelých jedinců a ulpívalo i na předmětech, kterých se dotyční dotýkali. Bylo pozorováno i nad starými hroby. Dotyčná energie byla nazvaná „aurou“. S pomocí svých subjektů (medií) byl B. Kafka schopen najít zloděje, vystopovat vraha, nalézt nezvěstného utopence na rozsáhlé vodní ploše a ztracené předměty v lese.

O auře, oblasti kolem lidského těla podobné fosforeskujícímu okolí mořských živočichů, kterou také vyzařují i rostliny, pojednává publikace Sheily Ostranderové a Lynn Schroederové z r. 1970: Psychic Discoveries Behind the Iron Curtain (Objevy z oblasti psychiky za železnou oponou). Uvádí se v ní, že manželé Kirlianovi z Krasnodaru nalezli způsob, jak znázornit auru pomocí fotografického materiálu, a to jak z prstů lidské ruky, tak také z listů stromů. Jejich fotografie nasvědčují tomu, že aura obsahuje elektromagnetickou komponentu.

Pro energii vyzařovanou živými organismy se ujalo označení „vitální energie“.

Pojem aura je obvykle chápán jako biopole, jistý druh záření o různém vlnovém rozsahu a různých kmitočtech, jako následek biochemických pochodů v organismu. Jeho tvar, barva a intenzita jsou pak obrazem psychického a zdravotního stavu, případně druhu nemoci. Mění se i vlivem zevních fyzikálních faktorů, např. ionizací vzduchu před bouřkou, vlivy elektromagnetickými a dalšími. Změny aury by mohly být chápány i jako preventivní signál vznikající choroby. Při zániku organismu (smrti) se postupně poznenáhlu uvolňuje do okolního prostoru ve formě elektromagnetického záření, tepla a dalších komponentů (Mayer 2002).

Uvádí se, že jsou v lidském těle určitá energetická centra. Ta přijímají, transformují a vydávají energii, která z nich pak proudí jakoby v kanálech. Jsou to tak zvané čakry (Grof 2004, Mayer 2002, Zohar 2003) a je jich bezpočet. Na znalosti těchto center a energetických kanálů, zvaných meridiány, je založena akupunktura. Aktivací takových bodů na těle, např. vpichem, tlakem apod. se zesiluje proudění životní energie. Existují i u zvířat. O tom, že by se podobná centra nacházela i u rostlin, se zatím nevyskytly žádné informace. Je však možno se domnívat, že by analogie se živočichy mohla existovat.

Vyzařování vitální energie rostlinami

Lidé nabyli zkušenost, že po namáhavé činnosti má výrazný relaxační a rekondiční efekt procházka lesem nebo parkem. Přináší povznášející pocit znovu nabyté síly, energie a duševní pohody. Osvěžující je i zahradnická činnost nebo i pouhý pasivní pobyt na zahrádce. Po celoročním hektickém shonu a existenčních starostech, je nejlepším odpočinkem dovolená v přírodě. Vysvětlení fyziologů, že jde o působení zvýšeného obsahu kyslíku v ovzduší a tělesného pohybu zní nedůvěryhodně, poněvadž dýchání kyslíku z vysokotlaké láhve v laboratoři podobný účinek nepřináší, a to ani v případě současné mírné fyzické zátěže na trenažéru.

Podle zkušenosti lidových léčitelů a lidových moudrostí, předávaných z generace na generaci, má výrazný občerstvující účinek objímání stromů. Ke kmenu stromu, který je nám nejsympatičtější, je prý nejlépe se přitisknout celým tělem a strom obejmout. Dlaněmi se má vnímat jeho povrch, pohlížet do koruny a vdechovat jeho vůni. Člověk pak pociťuje, jak odplouvá jeho napětí, stres, únava a vrací se mu pocit síly. Doporučuje se, aby každý měl svůj strom a udělal si z něho důvěrníka, ke kterému si chodí načerpat energii.

Podobné schopnosti nemají však jen stromy, nýbrž i keřovité porosty, živé ploty a v určité míře všechny rostliny. Je to pravděpodobně i jeden z důvodů, proč lidé pěstují zahrádky a v bytě květiny. Zdravé a svěží květiny v bytě pomáhají podle čínské nauky feng-šui vytvářet harmonii.

Je možno soudit, že rostliny v době své vegetace generují a vyzařují určitou formu vitální energie, kterou ostatní tvorové mohou využít pro svou potřebu.

Nedostatek vitální energie v prostředí

Na jaře, když začíná vegetační aktivita, tj. klíčení semen, tvoření pupenů, rašení výhonků, listů a kořenů, potřebují vitální energii pro sebe i samotné rostliny. V této fázi se z nich naopak stávají její konzumenti, „upíři“, kteří vysávají energii ze svého okolí a její množství v prostředí se snižuje. Potvrzuje to pozorování výrazně oslabených pacientů, nejčastěji neurologicky postižených, při jejich vycházkách v tomto údobí do nemocničního parku. V bezprostřední blízkosti okrasných dřevin a stromů mívají tyto osoby takový pocit slabosti, že se urychleně vrací zpět na lůžko svého nemocničního oddělení.

Odčerpávání vitální energie rašícími rostlinami je zřejmě také pravou příčinou jevu zvaného „jarní únava“, kterou pociťuje většina lidské populace na počátku jara. To bylo dosud vysvětlováno hlavně tím, že je v tomto období lidská potrava chudá na vitaminy. Jak ale vysvětlit, že jí trpí i lidé, kteří v této době bohatě doplňují svou stravu celou škálou vitaminových preparátů a jižním ovocem?

Je známo, že se na jaře a na podzim periodicky rozjíždí řada somatických a duševních chorob. Podle zkušeností lékařů psychiatrických léčeben se například zesilují deprese. Tyto případy je možno rovněž vysvětlit sníženým množství vitální energie v těchto obdobích. Vliv podzimu byl odůvodňován ubýváním světla. Avšak rovněž i na podzim klesá v životním prostředí množství vitální energie, poněvadž ji přestává produkovat většina rostlin, přecházejících do zimního vegetačního klidu.

Léčivé rostliny

Zajímavou kapitolu tvoří léčivé rostliny. V jejich případě zasluhuje pozornost skutečnost, že celková účinnost aktivních látek obsažných v rostlině, převyšuje prostý součet účinku těchto látek v izolovaném stavu. Na tomto poznání se zakládá gemoterapie“. Řídí se hypotézou, že čerstvě se rozvíjející pletivo, jako čerstvé pupeny a rašící výhonky nebo kořínky, obsahují v sobě určitou energii, kterou rostlina potřebuje pro svůj budoucí růst. Rostliny sbírané právě v této době mají proto mimořádně příznivé vlastnosti (Staňková 2003). Z výše uvedeného textu vyplývá, že touto energií je vlastně shora popsaná vitální energie.

Musíme připomenout lepší zdravotní účinky syrové zeleniny a ovoce přijímaných jako potrava, v porovnání s farmaceuticky vyrobenými jejich složkami, tj. hlavně vitaminy a minerály. Důvod je jasný – přítomnost vitální energie.

Nepřímé předávání vitální energie

K předávání vitální síly však může docházet i nepřímo, např. prostřednictvím chlévské mrvy při hnojení. Ta obsahuje jednak zbytky bioenergie pocházející ze zkrmených rostlin a kromě toho také vitální živočišnou energii, která na nich ulpěla při postupu zažívacím traktem zvířat. Pěstitelské výsledky jsou podstatně lepší, nežli při používání synteticky vyrobených hnojiv podobného složení.

Stejně je možno chápat i „hnojení na zeleno“ zarýváním celých částí rostlin a listí. Vitální energie z nich přehází do půdy a tím zlepšuje pěstovaným kulturám podmínky pro úrodnost Rovněž má význam zapracovávání rostlinného kompostu do půdy, který kromě tvoření humusu a zvětšování množství rostlinné bioenergie, přináší mikroorganismy produkující vitální energii, přecházjící do zeminy.

Zvířata, hmyz a mikroorganismy

Pozornost si zaslouží chování zvířat v přírodě, třeba ptactva při opatřování potravy. Uveďme jako příklad datlovité ptáky, kteří se živí tím, že šplhají po větvích stromů a živí se hmyzem žijícím pod kůrou. Je zajímavou okolností, že pták přesně nalezne místo, kde se hmyz nachází, a to i pod souvislou vrstvou kůry. Zde se pak k němu prosekává svým zobákem. Vysvětlení, že toto místo pozná svými smysly je naivní, ať již by se jednalo o čich nebo snad o zvuky, které by hmyz vyluzoval. Půl centimetru až centimetr silná vrstva stromové kůry je dobrou izolací. Mohlo by se uvažovat o trancedenci vědomí a možnosti spojení mezi veškerými živými organismy, tedy i mezi zvířaty a organismy nižšího řádu (Grof 1993). Nevysvětlovalo by to však skutečnost, proč tato interakce probíhá v našem případě právě mezi dotyčným jedincem z mnohatisícové ptačí říše a hmyzím jedincem na té určité větvi stromu. A to v takové míře, aby to umožnilo účel splňující jednání.

Přijatelnější je vysvětlení, že hmyzí tvor produkuje druh bioenergie, vtální energii. Tu je schopen lovící pták vnímat a ta ho navádí při jeho počínání.

Úrodnost půdy podmiňuje také živá organická složka, mikroorganismy, hmyz a živočichové. Bakterií je až několik miliard v l kg zeminy (Čejka 1985). Důležité jsou hlavně tzv. dusíkaté, produkující dusík, který na rozdíl od postřiků dusíkatými hnojivy není škodlivý lidskému zdraví. Z hmyzu je to hlavně žížala obecná. Všechny tyto živé organismy přeměňují zbytky organických látek na humus a minerální látky. Je však otázkou, jestli jejich prospěšný vliv nespočívá spíše v produkování vitální energii, která přechází do půdy a pak se příznivě uplatňuje při růstu rostlin.

Hypoteticky je možno předpokládat, že i klíčení semen je za určitých podmínek (teplota, vlhkost) aktivováno bioenergií, která přešla do povrchních vrstev půdy. Směrem do hloubky jí ubývá, takže semena zasetá příliš hluboko kde se již nevyskytuje, nevzklíčí.

Vitální energie a lidé

Předávání a konzumace vitální síly však není jen specifitou rostlin, ale existuje i mezi lidmi. Lidé kypící svěžestí a vitalitou mohou předávat energii lidem, kteří jí mají nedostatek, ať již vrozeně, věkem nebo přechodně vyčerpáním či oslabením nemocí. Ti se pak mohou stát „upírem“ a vysávat energii z kohokoliv, třeba i svého životního partnera nebo jiného rodinného příslušníka či blízké osoby.

Odedávna byla snaha starých lidí zachytit to, co vyzařuje z těla mladého. První zmínky o praktikách v tomto směru pocházejí již ze starého Říma. V osmnáctém století také v Paříži byly půjčovny dívek, které měly omlazovat zákazníky. Slavný byl ústav madam Janus, bývalé hospodyně lékaře. Dívky se nazývaly „sunamitky“ a byly dobře živeny. Jedna měla být blond a druhá bruneta. Klient ležel mezi oběma celou noc, ale nesmělo dojít k žádným sexuálním projevům. Léčebná kůra trvala tři týdny a během té doby byly vystřídány tři páry dívek. Pro sebe madam vybírala 12 franků, a každá dívka dostala 6 franků za noc. Dívky tak sloužily jeden týden a dva týdny měly volno, aby se „fluidum“ obnovilo.

O císaři Barbarossovi se vypráví, že k témuž účelu používal chlapců (Vondráček 1972).

Byla také snaha o přenos vitality z jednotlivých lidských tkání. Traduje se např. zkazka o paní na Čachtickém hradu, která se koupala v krvi panen nebo doporučení konzumace mateřského mléka, nejlépe sáním přímo z prsu.

Aura byla pozorována u pokusných osob za mimořádného stavu vědomí (Grof 1993), byla však popsána i za normálního stavu vědomí u výjimečného jedince (Mayer 2002). Ten auru nejen viděl, konstatoval její zabarvení, ale uměl v ní i bravurně číst. Ve stejné publikaci jsou i zmínky o předávání bioenergie ze zdravého jedince osobě trpící depresemi. Také jiní autoři uvádějí případy osob vyzařujících záři namodralé barvy, v některých případech dokonce i z jejich mrtvol. Pozorovaly ji i osoby za normálního stavu vědomí. Ten kdo je nadán schopností vnímat takové vyzařování, vidí kolem těla jedince něco jako „energetický obal“. Na obrázcích světců často vidíme kolem jejich hlavy kruh svatozáře. Nejde vlastně o vyobrazení aury?

Souhrn a závěry

Článek poukazuje na výskyt vitální energie v prostředí celé naší planety, potřebné pro život, která je generované všemi organismy, převážně rostlinami. Je pro všechny živé organismy společná a ty ji nejen vyzařují, ale případě potřeby i konzumují. Její lokální koncentrace v prostředí periodicky kolísá se sezónními vlivy a v souvislosti s aktivitou přítomných organismů v různých fázích jejich bytí. Vysvětluje osvěžující a posilující efekt pobytu v přírodě a v blízkosti rostlin. Snížení jejího množství způsobuje výskyt jevů jako je jarní únavu a sezónní sklon k psychickým i somatickým onemocněním v podzimním a zimním období. Vzhledem k její elektromagnetické komponentě, prokázané Kirlianovými fotografiemi, je možno předpokládat její zevrubnější poznání i za pomoci principů newtonovské fyziky.

MUDr. Vratislav Daněk, CSc., http://psychologiedanek.wz.cz/bioenergie.htm