Pranostiky, klimatické periody roku

Jiří Svoboda

Pranostiky bezesporu patří k oněm dokladům lidové slovesné tvorby, ve kterých je obsažena zkušenost a moudrost celých generací. Staré pranostiky najdete vždy v každém čísle časopisu WM magazín Skryté skutečnosti. Budete mít možnost porovnávat jednotlivá klimatická období se skutečností.

Jejich zbytky se uchovaly až do našich dnů a nebýt badatelského úsilí etnografů, jistě by z našeho kulturního obzoru zmizely docela. Při tom ještě před sto lety patřily pranostiky k jedněm z nejzákladnějších všeobecně rozšířeným pravidlům, sloužících venkovskému a v mnohých případech i městskému obyvatelstvu k základní orientaci v meteorologickém průběhu celého roku.

Zatímco meteorologie velmi pracně a zdlouhavě dokumentovala změny počasí v klimatických obdobích roku, lidové pranostiky o tom již dávno věděly. V mnoha případech dokázaly vydělit jednotlivá přirozená klimatická období daleko přesněji a jemněji, než pozdější meteorologická schémata. Nicméně mnohé pranostiky byly vyloženě pověrečné a vůbec neodpovídaly realitě. Na druhou stranu, závěry dosti velkého procenta z nich nesou stopy dlouholetých zkušeností a pozorování, takže výsledky, ke kterým dochází, jsou platné dodnes.

Pranostika

Slovo pranostika, tak jak je chápe slovník spisovného jazyka českého, je předpověď, především počasí, ve formě průpovídky vyjadřující lidovou zkušenost. Ovšem historie vývoje názvu pranostika je překvapivě krátká. Jungmannův slovník z roku 1837 zná pouze výraz prognostika (slovo řeckého původu), který vyjadřuje pouze předvídání „budoucích počasů a věcí z hvězdnatosti nebeské“. Poprvé bylo slova pranostika použito v Riegrově slovníku z roku 1867, a to ještě spíše ve spojení s astronomií, nežli s počasím. Přesto však jsou lidové odhady vývoje počasí značně staré.

Nejstarší česká známá pranostika pochází od Mistra Martina z Lenčic z roku 1455 a je psaná latinsky. Další pranostiky se postupně objevují v letech 1471, 1472 a dále. Z roku 1617 se zachoval jeden z nejstarších soupisů pranostik od Šimona Partlice (známější byl spíše pod latinizovaným jménem Partlicius) v hospodářském kalendáři pod názvem Calendarium oeconomicum perpetuum. Z této jedinečné sbírky pak pocházejí prakticky všechny další uváděné pranostiky.

V popisu jednotlivých přirozených klimatických období roku je často používáno slovo singularita. Tento termín zavedl německý meteorolog Schmauss v roce 1928 podle termínu singulární = jedinečný. Jedinečnost spočívala v tom, že při studiu průběhu teplot v běžném kalendářním roce bylo možné z mnohaletých pozorování získat ideální křivku, která byla průměrem všech pozorovaných hodnot. Od této ideální křivky se pak odchylovala určitá období roku, a to jak v kladném tak i záporném pohledu. A právě tyto odchylky, které se objevovaly stabilně, představovaly určitou jedinečnost = singularitu, která nebyla výsledkem náhodných vlivů, ale měla svou fyzikální podstatu. Jde tedy o jev, který má svoji pevnou pozici v kalendáři.

Singulární stabilita a pevná vazba na určité datum, pak s sebou přinášely i další možnosti. Při dlouhodobém používání pranostik se našim předkům podařilo objevit i vzájemné souvislosti, na které přichází meteorologie v podstatě až dnes. Možnosti, které pranostické průpovídky poskytovaly, daly vznik dosti širokému spektru obsahově rozdílných lidových průpovídek. Dochované pranostiky s vazbou ke kalendáři je možné dělit do pěti skupin.

1. Pranostiky podnebné.
2. Pranostiky agrotechnické.
3. Pranostiky zemědělské.
4. Pranostiky předpovědní.
5. Pranostiky úrod a neúrod.

V pranostikách, které cituji, vycházím především z pranostik podnebných, které jsou vázány k určitému datu a mají tudíž singulární charakter.

Chtěl bych však upozornit na to, že převážnou část této problematiky zpracoval již před časem Z. Vašků. Zde je nutné jmenovat jeho základní práci na toto téma, „Meteorologický kalendář našich předků“ (Vesmír r. 66 (1987), č. 9: 498–505), kde v podstatě určil a pojmenoval všechny hlavní klimatické periody. Rovněž tak je nutné citovat jeho Klimatický kalendář na rok 1996, kde jsou jednotlivá období přesněji definována a je stanovena i pravděpodobnost jejich frekvence, a v neposlední řadě i jeho knihu „Velký pranostikon“ (Academia, Praha 1998). V souvislosti s přehledem jednotlivých pranostik je to pak práce Jana Munzara „Medardova kápě“ (Horizont, Praha 1985) a „Lidové pranostiky středních Čech“ od A. Robka (Vlastivědný sborník Podbrdska č. 8. a 9., s. 230–285, Příbram 1975).

Můj příspěvek se týká především zpřesnění některých období na základě podrobné statistické analýzy každého jednotlivého dne roku.

Statistická analýza

 Hlavním podkladem pro statistickou analýzu je klementinská řada, která byla publikovaná v roce 1975 k 200 letému výročí zahájení pravidelných meteorologických pozorování v Praze – Klementinu. V souhrnném zpracování byla uvedena tabulka průměrné teploty pro každý den roku, vycházející z celého období klementinského pozorování. Tato řada pak sloužila jako základ pozdější statistické analýzy.

První fází bylo nutné určení teplotní změny před a po každém dnu se standardním krokem 2 a 5 dní. Výsledkem byly dvě řady 2 a 5–denních odchylek, které byly zahlazeny standardním postupem klouzavého 5–denního průměru. Jejich společný průměr byl potom hlavním kritériem pro statistické vyhodnocení, neboť byla k dispozici řada odchylek pro každý den v zahlazené podobě. Vzhledem k tomu, že šlo o absolutní odchylky, bylo nutné je převést na odchylky relativní, tedy na období poklesů a stoupání. To bylo provedeno jednoduchou krokovou distancí mezi po sobě jdoucími odchylkami, čímž se získala nová řada, která přímo určovala délku jednotlivých období. Parametr této řady byl stanoven bez desetinných míst, takže je velmi jednoduché sledovat změny (+) a (–) odchylek. Tato druhá řada ovšem slouží pouze k orientaci a nemá prakticky žádný klimatologický význam.

Klimatické periody

 Stanovit jednotlivá přirozená klimatická období roku nečinilo žádný problém. Z větší části se shodovala s již dříve provedenou periodizací od Z. Vašků, jen v některých případech se hranice jednotlivých period poněkud posunuly. Začátky a konce vymezených úseků je nutno brát jako velmi pravděpodobné, nikoliv fixní. Vzhledem k tomu, že jde o výsledek daný výpočtem, je nutné počítat s určitou variabilitou, která činí kolem 1 – 3 dní.

U každé z přirozených klimatických period roku byl ponechán původní název, pouze v těch případech, kdy bylo nutné určit novou, jsem se přidržoval pranostických pravidel. To znamenalo, že nový název byl odvozen podle převládající patronymity daných dní.

Staré pranostiky najdete vždy v každém čísle časopisu WM magazín Skryté skutečnosti. Budete mít možnost porovnávat jednotlivá klimatická období se skutečností.

Moderní měření

Dnes existují měření různých fyzikálních hodnot pomocí satelitů. Pro vlastní bádání můžete využít například tento vesmírný pozorovací zdroj: Aktuální hodnoty Shumannovy frekvence.

Staré pranostiky najdete vždy v každém čísle časopisu WM magazín Skryté skutečnosti. Budete mít možnost porovnávat jednotlivá klimatická období se skutečností.