Válka o vakcíny

Autor: Jiří Matějka <mate@avonet.cz>, Téma: Omyly v medicíně, Zdroj: Roman Bystrianyk , Vydáno dne: 24. 08. 2011

Vakcíny se považují za jeden z velkých zázraků moderní medicíny. Chybějící data a nové výzkumy ukazují zcela něco jiného.

 

Válka o vakcíny: Zapomenutá historie

Diskuse okolo očkování se zaměřují převážně na znepokojení rodičů a aktivistů a prezentují různé zastánce očkování, kteří s blahosklonným chápavým úsměvem naznačují, že i když to rodiče a aktivisté asi myslí dobře, jsou tito hlupáčci přesto na omylu. Ve všech takových diskusích jsou ale velmi často opomíjena jistá nepříliš známá fakta.

Aktivisté prezentovali dlouhou řadu případů, kdy se u dosud zcela zdravých dětí projevily vážné neurologické reakce, někdy takřka bezprostředně po vakcinaci. Obhájci vakcinace bez ohledu na očividné důkazy tvrdošíjně mávají zabijáckou frází, že v těchto případech „neexistují žádné vědecké důkazy o poškození vakcínami“, které, podle nich (tentokrát bez jediného vědeckého důkazu, který by mohli předložit!) mají dlouhou historii svědčící o jejich nezávadnosti a účinnosti.

Rtuťová přísada v očkovacích látkách

Probíral se Thimerosal, rtuťová přísada do očkovacích látek. Thimerosal používaný v mnoha vakcínách značně překračoval bezpečnostní limity pro rtuť, ustanovené EPA pro děti očkované podle standardního imunizačního plánu. Ačkoli byl oficiálně odstraněn z mnoha vakcín, v jistých vakcínách přesto zůstává, například ve vakcínách proti chřipce, a také v těch, které se používají mimo Spojené státy. Zastánci vakcín, kteří vždy všechny horlivě ujišťovali o nezávadnosti Thimerosalu, nicméně cudně opomíjeli početné studie prokazující, že je to velmi nebezpečný neurotoxin.

„I když je thimerosal etylová rtuť, má obdobné toxikologické vlastnosti jako metylová rtuť. Příjem fungicidů založených na metylové nebo etylové rtuti má dalekosáhlé a těžko podchytitelné neurologické následky (jako patologické stavy vyplývající z onemocnění, zranění nebo jiných traumat).“ (1977 - Archives of Disease in Childhood)

„V klinických případech, nebo při náhodném nebo záměrném použití vysokých koncentrací, byl thimerosal podáván v dávkách od 3 mg/kg až do několika několika set mg/kg. Tyto dávky měly za následek lokální nekrózu [odumření buněk nebo tkání] v místě aplikace a těžká poškození centrální nervové soustavy a ledvin.“  (2003 - Toxicological Sciences)

„Protože se thimerosal  in vitro stejně tak jako in vivo [v živém organizmu] opakovaně prokázal jako genotoxin [sloučenina poškozující DNK], je značný důvod k znepokojení ohledně jeho běžného použití.“  (2003 - Archives of Toxicology)

„[Etylová rtuť] zvyšuje tvorbu reaktivních druhů kyslíku, které navodí další přírůstek [Ca2+]i. Je-li tomu tak, pak poškození navozená thimerosalem a metylovou rtutí nutně vedou k poškození nebo smrti buněk mozkových neuronů.  … Lze uzavřít , že schopnost thimerosalu indukovat cytotoxiny [substance toxické pro buňky] působící na mozkové neurony získané od 2 týdenních krys za podmínek in vitro je podobná, jako u methyl rtuti.“ (2004 - Toxicology)

„Narušení systému GSH (tripeptidů) rtutí vede k vyčerpání GSH a destrukci buňky. In vitro studium T-buněk vystavených působení thimerosalu demonstrovalo umírání buněk v závislosti na koncentraci. Ukázalo se, že za degradaci tripeptidů thimerosalem nenese odpovědnost kyselina thiosalicylová, ale podíl rtuti [druhá část molekuly této sloučeniny]. S degradací GSH je spojováno několik neurodegenerativních poruch.“  (2009 - Behavioral and Brain Functions)

„Protože akvizice motorických reflexů je řízena z mozkového kmene, není vyloučeno, že velmi rané vystavení působení etylénové rtuti může nepříznivě ovlivnit jeho následnou činnost  … tato studie poskytuje předběžný důkaz o abnormálních raných neuro- vývojových odezvách u samčích dětí makaků [opic] poté co po narození přijaly jedinou dávku HB vakcíny [proti hepatitis B] obsahující Thimerosal. Tato skutečnost zasluhuje další výzkum.“  (2009 - Neurotoxicology)

Toxický Thimerosal

Toxicitu Thimerosalu zmiňuje i Materiálový bezpečnostní list (MSDS) výrobce Elly Lilly.

Paragraf 3: Identifikace rizik -  „… vystavení rtuti v uteru a u dětí může způsobit mírnou až těžkou mentální retardaci a mírná až těžká poškození koordinace motoriky.“

Paragraf 6: Accidental Release Measures – „Užívejte ochranné vybavení, včetně ochrany zraku a vyvarujte se expozici. Tento materiál je sloučenina rtuti patřící k nebezpečným látkám podle CERCL (Compensation, and Liability Act) a toxickýcm chemikáliím podle SARA 313.“

Je tady ale ještě jedna přísada do očkovacích látek, o níž se takřka nikdo nezmiňuje – hliník. Nedávná studie v Journal of Inorganic Biochemistry jej odhaluje jako další neurotoxin. „Naše souhrnné poznatky potvrzují předchozí práce, které zřetelně demonstrovaly, že hliník podávaný orálně nebo formou injekcí může být neurotoxický.“ Na dotaz: „Při tom, co dnes z vašeho výzkumu víte o hliníku, mohl byste osobně použít vakcínu, která jej obsahuje?“ vedoucí autor studie, profesor Shaw, rezolutně odpověděl: „Ne, a ani to nedělám.“

Další témata, jako například případ, kdy milióny lidí dostaly vakcíny kontaminované opičím virem Simian 40 (SV-40) či skutečností týkajících se výrobních postupů při přípravě vakcín za použití opičích ledvin nebo jiných prostředí k pěstování mikrobů; otázka dalších přísad do vakcín, jako například formaldehydu; neslučitelné provázanosti farmaceutického průmyslu se státními agenturami jako FDA a CDC, a mnoho jiných otázek, bývá nanejvýš naťuknuto nebo se vůbec nedostanou na program diskuse.

Mnozí vakcíny považují za jeden z velkých zázraků moderní medicíny. „Vakcíny nám prodloužily život o 30 let,“ horoval MUDr. Paul Offit. Očkování je přičítána zásluha na vymýcení infekčních onemocnění, která lidstvo sužovala po staletí. Podobná prohlášení dělají rozliční funkcionáři, ale opravdu nám stačí jako důkaz, že je to pravda?

Kdyby někdo skutečně chtěl prokázat, účinnost takových zásahů na populaci, bylo by racionální shromažďovat dlouhodobé statistiky, následně určit položky k bližšímu testování a shromáždit další, detailnější statistické informace. Souhrn těchto informací by pak potvrdil nebo vyvrátil úvodní teorii. V případě vakcín, je jedním z klíčových požadovaných efektů předcházení úmrtí. Racionální způsob, jak potvrdit prospěšnost vakcín pro prevenci úmrtí následkem nemoci, by tedy spočíval v prozkoumání velmi dobře zdokumentovaných statistik úmrtnosti před a po uvedení té které vakcinace.

Chybějící data, zůstává jen tvrzení

Jakmile však začnete hledat příslušné informace, rychle zjistíte něco podivného, totiž že přesně tato data úplně chybí jak na webových stránkách CDC, tak v článcích o vědeckých výzkumech. Najdeme sice spoustu jakýchsi tvrzení, že před uvedením nějaké vakcíny bylo více úmrtí a onemocnění, než poté. Prezentován je nanejvýš skrovný soubor některých z kontextu vytržených údajů, které jsou nejen pro pochopení trendů onemocnění, ale i jako důkaz, že klíčem k poklesu úmrtnosti na infekční onemocnění byla právě tato vakcína, naprosto bezcenné.

V knize Infectious Diseases: A Modern Treatise of Infection Processes je zveřejněn graf průběhu dětské úmrtnosti na spalničky v letech 1912 až 1975. Autoři použili tento diagram jako doklad tvrzení, že „… pokles frekvence onemocnění ukazuje vysokou efektivitu vakcín s oslabenými živými viry.“ Křivka sleduje rovnoměrný pokles úmrtí při periodických epidemiích spalniček až do doby, kdy byla k dispozici očkovací látka. Jenže poté úmrtnost už jen sleduje předchozí trend a nadále plynule klesá. Pokles po uvedení spalničkové vakcína byl tak malý, že autoři museli znázornit údaje logaritmicky, aby změna byla vůbec znatelná.

Autoři rozboru na svém vlastním grafu kupodivu přehlédli velice důležitý aspekt: data sledují velký, 98,6% pokles úmrtí na spalničky od roku 1912 do roku 1963, kdy byla poprvé použita spalničková vakcína. Další bádání tuto informaci potvrdila, jak ukazuje následující diagram.

Je udivující, že úžasný pokles úmrtnosti na osypky zůstal prakticky bez povšimnutí.

V Anglii a Walesu začali se záznamy pro statistiku úmrtnosti mnohem dříve, než ve Spojených státech, které se záznamy začaly teprve v roce 1838. A i zde opět máme stejný model udivujícího poklesu úmrtnosti na spalničky počínaje koncem osmnáctého století. Pozorujeme působivý 99,8% propad úmrtnosti od 70,49 úmrtí na 100 000 v roce 1839, až k 0,11 úmrtím na 100 000 v roce 1968, přičemž v Anglii spustili vakcinaci spalniček až poté.

Podobný obraz ukazuje i další rozbor, tentokrát anglických a velšských statistik pro pertussis („černý kašel“). Od 61,9 úmrtí na 100 000 v roce 1861 na 0,2 v roce 1955, kdy se proti černému kašli začalo očkovat. I zde je patrný masivní 99,6% pokles úmrtnosti už dávno před uvedením vakcíny. Skutečností je, že naprosto stejné schéma platí i pro všechna infekční onemocnění - spalničky, černý kašel, spálu a záškrt - přičemž všechny poklesy začínají téměř ve stejnou dobu.

Dokonce i pravé neštovice (které, a to je také zajímavé, byly ve zjevné synchronicitě se spálou, největším zabijákem ze všech), začaly ustupovat až koncem osmdesátých let devatenáctého století, tedy více, než 70 let poté, co otec moderní vakcinace Eduard Jenner zveřejnil své výzkumy (1798). Navzdory přísným zákonům o vakcinaci řádily epidemie pravých neštovic v Anglii i nadále a vyvrcholily velkou epidemií v roce 1872. Ústup všech infekčních onemocnění začal ve stejnou dobu, a to značně dříve, než byly vyvinuty vakcíny. Výjimkou byla jen vakcína na pravé neštovice, která prokazatelně neměla na průběh epidemie vůbec žádný vliv. V případě spály nebyla nikdy použita žádná vakcína a toto smrtící onemocnění se časem vytratilo samo.

Co skutečně zahubilo infekce?

Zde se pochopitelně otevírá velká otázka: co doopravdy způsobilo vymýcení všech obávaných infekčních onemocnění, jestliže je nezahnala vakcinace?

Západní svět prodělal na přelomu 19 a 20 století série ohromných změn. Zlepšená potravinářská situace, veřejná i osobní hygiena, zdokonalené bydlení a pracovní podmínky a vyšší vzdělanost, to všechno v transformaci společnosti sehrálo svou roli.

Nejvíce utrpení v lidské historii pravděpodobně způsobilo onemocnění související s výživou – kurděje. Většinou jsou spojovány s delšími oceánskými plavbami, které započaly v 15. století. Ze zprávy o výpravě George Ansona, který v letech 1740- 1744 podnikl plavbu kolem světa, vyplývá, že cestu přežilo jen 145 členů. V důsledku nepřátelské akce přitom zemřeli jen 4 muži, zbylých 1300 lidí zemřelo na onemocnění, především kurděje (skorbut). Ve skutečnosti se většina případů skorbutu v průběhu staletí vyskytla na souši. Kurděje byly obecně rozšířenou chorobou například v období po prudkém ochlazení na konci středověku v severní Evropě. Také pozdější historie zaznamenala nejvíce případů v dobách, kdy se potrava stala vzácnou, například během velkého „bramborového hladomoru“ v letech 1845- 1848 (Irsko), za americké občanské, krymské a první světové války. Odhadem asi 10 000 lidí zemřelo na kurděje v období kalifornské zlaté horečky, kde nebylo k dispozici dostatečné množství ovoce a zeleniny. Se zlepšenou situací ve stravování křivka počtu úmrtí na kurděje klesá, provázená křivkami infekčních onemocnění, jako jsou spalničky.

Před nástupem dvacátého století byly životní podmínky většiny lidí děsivé. Nebyla tekoucí voda a kanalizace a lidé, včetně dětí, pracovali nepřiměřeně dlouho v nevhodných podmínkách.

1843 - Podle Komise pro zaměstnávání dětí „… udržování provozu krejčovských dílen umožňuje jen neustálý přísun svěžích rukou z venkova.“  Aby bylo možné zhotovit dostatek sezónního oblečení pro zámožné pracovalo se v manufakturách obvykle několik měsíců v roce osmnáct až dvacet hodin denně a nezřídka i přes noc. Většina dělníků v této oblasti nevydržela pracovat déle, než tři až čtyři roky.

1844 - Friedrich Engels zveřejňuje své dílo Condition of the Working Classes in England, v němž, mimo jiné, poznamenává: „Potkávám jako tyčky vyzáblé duchy se zúženými hrudníky a horečnýma očima, živořící v ubytovnách připomínajících spíš psí boudy určené jen spánku a umírání.“ … „Mnohé děti pracující ve sklárnách jsou bledé a vyhublé se zarudlýma očima, nezřídka na několik týdnů dočasně oslepnou, trpí silnou nevolností, zvracením, kašlem, nachlazením a revmatismem  … Foukači skla obvykle umírají mladí z vyčerpání nebo na plicní infekce.“

1850 - New York City - 8 141 sklepů je útočištěm 18 456 lidí. V Bostonu žije v asi 20% obyvatelstva ve vlhkých, temných a špatně větraných podzemních místnostech zamořených hmyzem.

1860 - New York City - Bloky Great slums patří mužům, kteří vzdorují všem pokusům „hygieniků“ městského úřadu o zlepšení situace.

1861- 1865 - Americká občanská válka - Armáda Unie pozbyla v důsledku onemocnění 186 216 mužů, to je dvakrát více, než zahynulo v bojích; téměř polovina těchto úmrtí byla přičtena tyfu a úplavici.

1883 - Andrew Mearns se v knize Bitter Cry of Outcast London táže čtenářů: „…máte vůbec nějakou představu o tom, jak to vypadá v morových doupatech chudiny, kde jsou desetitisíce stěsnány dohromady uprostřed hrůz připomínajících to, co jsme slyšeli o podpalubích otrokářských lodí?“

Pozvolnému zlepšení životních podmínek prostých lidí v průběhu devatenáctého století napomohli hrdinové, jako John Snow a mnoho ostatních.

1858 - John Snow prezentuje zvláštnímu výboru Dolní sněmovny zprávu, v níž uvádí, že cholera se šíří vodou. Obhajuje výrazná zlepšení odvodnění a kanalizace.

1863 - New York City - Většina ohledání případů úmrtí ukázala, že značné části úmrtí na epidemii bylo možné předejít lepším bydlením a hrstkou prostých hygienických opatření. Ukázalo se, že v začazených slumech ve Fourth Ward zemřel každý dvacátý pátý obyvatel, zatímco v otevřeném, dobře stavěném Fifteenth Ward jen jeden ze šedesáti.

1868 - New York City - Městská zdravotní komise si vynutila přemístění všech jatek z městského centra, kterých tam v půlce čtvrti bylo 23…, až za Čtyřicátou ulici. Ve stejnou dobu byla zřízen první odvoz odpadů, který zbavila nashromážděným smetím zaneřáděný přístav, a další rychle následovaly.

1875 - Anglie - Byl dokončen hlavní londýnský kanalizační sběrač. Hygienická infrastruktura je triumfem stavebního inženýrství. Zákon veřejného zdraví vyžaduje jmenování lékaře zodpovědného za hygienu v každém zdravotnickém obvodu v Anglii a Walesu.

1890 - 1915 - Revoluce v osobní hygieně - osobní hygiena se stává základním rysem „civilizovaného chování“ ve Spojených státech a Evropě.

1900 - Holt, svého času asi nejznámější vlivný pediatr ve Spojených státech a autor velmi čteného díla The Care and Feeding of Children, považuje výživu za nejdůležitější obor pediatrie. Prohlásil: „Největší část enormní úmrtnosti v prvním roce [života] je vystopovatelná přímo k nedostatečné výživě.“

1924 - William Cramer v žurnálu Lancet vyjadřuje přesvědčení, že subklinický nedostatek vitamínu A by ve skutečnosti mohl být běžný stav, jemuž říkal, „hranice mezi zdravím a nemocí“. Poznamenal: „Tyto efekty [kvůli nedostatku vitamínů] jsou tak málo nápadné, že byly doposud přehlíženy.“ Cramer se domýšlel, že děti v tomto hraničním stavu se jeví jako zdravé , ale jejich zdravotní stav se rychle zhroutí pod tlakem infekce kvůli deficitu z nedostatečného přísunu vitamínů.

Když se kanalizace a hygiena staly běžnými, zlepšila se výživa, zkrátila pracovní doba a byly zavedeny pracovní předpisy a došlo ke spoustě dalších změn, od okenních skel po chlazení, daly se choroby do těch dob devastující obyvatelstvo na významný trvalý ústup. Tato opatření pro zdraví veřejnosti znamenala jednu z nejrevolučnějších změn, která přinesla svět relativně prostý infekčních onemocnění, z nějž se v západním světě těšíme dodnes.

Zdroje
Frontline: The Vaccine War, http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/vaccines/?utm_campaign=homepage&utm_medium=feeds&utm_source=feeds
Fagan DG, Pritchard JS, Clarkson TW, Greenwood MR., Organ mercury levels in infants with omphaloceles treated with organic mercurial antiseptic. Archives of Disease in Childhood. 1977 Dec;52(12):962-4.
David S. Bakin, Hop Ngo, and Vladimir V. Didenko, Thimerosal Induced DNA Breaks, Caspase-3 Activation, Membrane Damage, and Cell Death in Cultured Human Neurons and Fibroblasts, Toxicological Sciences, Aug 2003, pp. 361-8.
WESTPHAL Götz A.; ASGARI Soha; SCHULZ Thomas G.; BÜNGER Jürgen; MÜLLER Michael; HALLIER Ernst; Thimerosal induces micronuclei in the cytochalasin B block micronucleus test with human lymphocytes, Archives of Toxicology, 2003, vol. 77, no1, pp. 50-55
Toshiko Ueha-Ishibashi, Yasuo Oyama, Hiromi Nakao, Chisato Umebayashi, Yasutaka Nishizaki, Tomoko Tatsuishi, Kyoko Iwase, Koji Murao and Hakaru Seo, Effect of thimerosal, a preservative in vaccines, on intracellular Ca2+ concentration of rat cerebellar neurons, Toxicology, Volume 195, Issue 1, 15 January 2004, Pages 77-84
Renee Dufault, Roseanne Schnoll, Walter J Lukiw, Blaise LeBlanc, Charles Cornett, Lyn Patrick, David Wallinga, Steven G Gilbert and Raquel Crider, Mercury exposure, nutritional deficiencies and metabolic disruptions may affect learning in children, Behavioral and Brain Functions, 2009, 5:44
Laura Hewitson, Lisa A. Housera, Carol Stottc, Gene Sackett, Jaime L. Tomko, David Atwood, Lisa Blue, E. Railey Whited and Andrew J. Wakefield, Delayed acquisition of neonatal reflexes in newborn primates receiving a thimerosal-containing Hepatitis B vaccine: Influence of gestational age and birth weight, NeuroToxicology, October 2009
Thimerosal Material Safety Data Sheet - Elli Lilly and Company, 22-Dec-1999
Aluminum hydroxide injections lead to motor deficits and motor neuron degeneration, Christopher A. Shaw, et al, Journal of Inorganic Biochemistry, 2009 Aug 20. [Epub ahead of print]
Infectious Diseases: A Modern Treatise of Infection Processes, Chapter 82: Measles, 1977, pp. 691-700
Perkin, Joan, "Sewing Machines: Liberation or Drudgery for Women?" History Today, December 2002, Vol. 52, pp. 35-41
Porter, Roy, The Greatest Benefit to Mankind, Harper Collins Publishers, 1997, pp. 397-427
Arthur Charles Cole, A History of American Life Volume VII - The Irrepressible Conflict 1850-1865, The Macmillan Company, 1934, pp. 179-204
Allan Nevins, A History of American Life Volume VIII - The Emergence of Modern America 1865-1878, The Macmillan Company, 1927, pp.318-331
Greene, Velvl W., "Personal hygiene and life expectancy improvements since 1850: Historic and epidemiologic associations", American Journal of Infection Control (AJIC), August 2001, pp. 203-206
Richard D. Semba, "Vitamin A as 'Anti-Infective' Therapy, 1920-1940", Journal of Nutrition, 1999, Vol. 129, pp. 783-791