Klimatické periody roku – březen

Klimatické periody roku – březen

Sami si můžete porovnat staré pranostiky s dnešní skutečností.

Pranostiky bezesporu patří k oněm dokladům lidové slovesné tvorby, ve kterých je obsažena zkušenost a moudrost celých generací.

Zatímco meteorologie velmi pracně a zdlouhavě dokumentovala změny počasí v klimatických obdobích roku, lidové pranostiky o tom již dávno věděly. V mnoha případech dokázaly vydělit jednotlivá přirozená klimatická období daleko přesněji a jemněji, než pozdější meteorologická schémata.

Březen

Patří sice mezi jarní měsíce, ale že by se v něm jaro nějak projevovalo se říci nedá. Spíše jde o měsíc studený a mokrý, protože začíná jarní tání. Někdy ovšem také ne a březen se najednou ukáže jako velmi teplý.

Pozoruhodné na teplých březnech je to, že vůbec nejteplejšími za celé instrumentální měření 220–leté klementinské řady, byly březny v letech 1990, 1989 a 1981 s teplotami 9.1, 8.7 a 8.6 °C. Dlouhodobý teplotní průměr března je 4.08 ± 2.3 °C. Zatímco nejteplejší březny byly zcela nedávno, nejstudenější proběhly v letech 1785, 1845 a 1853 (–5.5, –3.1 a –2.1 °C).

Naznačuje snad tento trend teplých březnů tolik proklamovaný efekt globálního oteplení? Možná ano, možná ne, jednoznačné to není. Pokud pomineme normální jarní tání, byl březen měsícem, ve kterém postihla Prahu jedna z mimořádně ničivých povodní. Bylo to roku 1845, kdy 29. března vltavským korytem v Praze protékalo neuvěřitelné množství 4500 m3 za vteřinu. To je více než třicetinásobek normálního průtoku.

Ve statistice existují jistá kritéria, podle kterých je možno hodnotit stupeň významnosti jakéhokoliv jevu. Jde vlastně o velmi jednoduchou metodu. Ke každému průměru je možno vypočítat i směrodatnou odchylku. To je hodnota rozmezí, ve kterém se průměr pohybuje. Násobky těchto hodnot, tedy dvoj, troj i čtyřnásobná směrodatná odchylka od průměru oběma směry, potom určují míru normality.

Takto je odchylka řádu II považována za nadnormální (+) a podnormální (–). Odchylka řádu III je silně nadnormální (+) a silně podnormální (–) a odchylka řádu IV se prakticky nevyskytuje. Stupňování těchto kritérií je možno vyjádřit i číselně v procentech výskytu. Průměr, neboli případy typu I., se v jakémkoliv souboru vyskytuje v 68%. Odchylka řádu II. v 13.6%, řádu III. v 2.12% a řádu IV. v 0.15% všech případů. Tato poslední odchylka patří k ojedinělým případům, které náleží k „vyšší moci“, což je termín, kterým se operuje i ve statistice. Jejich výskyt je 15 případů za 1000 let. Zmiňovaná povodeň z března roku 1845 patří svým průtokem právě do této odchylky „vyšší moci“.

Matějská obleva 22.2. – 8.3.

Jde o jednu z velmi významných teplotních epizod roku, která je doložena v mnoha pranostikách. Byla považována za praktické ukončení nepřetržité zimy a od tohoto období se začínaly přípravy na zahájení jarních zemědělských prací. Pravděpodobnost výskytu je poměrně vysoká a pohybuje se kolem 75 – 80%. Je při tom zajímavé, že konec tohoto teplého úseku je různě pohyblivý a někdy se protáhne až do prvních březnových dní. Tomu nasvědčuje pranostické spojení sv. Matěje (24.2. po němž je tento úsek pojmenován) se sv. Josefem (19.3.)

– NA SV. MATĚJE, PIJE SKŘIVAN Z KOLEJE. 24.2.
– NA SV. MATĚJE DO ZÁVĚJE NALEJE.
– SVATEJ MATĚJ – HODNEJ SVATEJ.
– PO SV. MATĚJI ZIMA HŘEJE.
– NENAJDE–LI LED MATĚJOVA PILA, NAJDE HO JOSEFOVA ŠIROČINA.

 Poněkud delší období matějské oblevy bývá koncem února často přerušeno krátkým úsekem náhlých chladen v délce přibližně 4 – 6 dní. Tato skutečnost je samozřejmě doložena pranostikami, které se vztahují ke sv. Eudoxii a je rovněž potvrzena i statistickou analýzou.

– SV. EUDOXIE PSA AŽ PO UŠI SNĚHEM ZAVĚJE. 1.3.

Ukončení matějské oblevy je charakteristické opětovným oteplením, které přicházelo kolem svátku sv. Felicity a Tomáše Akvinského (6. a 7.3.)

– SVATÁ FELICITA, SNÍH Z POLÍ ODMÍTÁ. 6.3.
– NA SV. BEDŘICHA, SLUNKO TEPLEM ZADÝCHÁ. 6.3
– O SV. TOMÁŠI, SNÍH BŘEDNE NA KAŠI. 7.3.

Řehořská zima 9.3. – 24.3.

Po relativně delším úseku matějského oteplení přichází výrazné ochlazení v podobě řehořské zimy. Ta se dostavuje s vysokou pravděpodobností 65 – 70 % a je nazvána podle Řehoře I., Velikého, ke kterému se vztahuje velké množství pranostik. I přesto, že jde o výrazné ochlazení, byl tento den brán jako poslední období zimy a signálem pro nastupující jaro.

– NA SV. ŘEHOŘE, ŽÁBA HUBU OTEVŘE. 12.3.
– NA SV. ŘEHOŘE, ČÁP LETÍ OD MOŘE, LÍNÝ SEDLÁK, KTERÝ NEOŘE.
– NA SV. ŘEHOŘE, PLUJE LED DO MOŘE.
– NA SV. ŘEHOŘE, VLAŠTOVKA LETÍ PŘES MOŘE, A DEVÁTÝ DEN JE TADY.

 Toto chladné období je podle statistické analýzy vystřídáno poměrně razantním oteplením, které nově pojmenovávám

Josefská tepla 16.3. – 19.3.
Tato krátká epizoda je samozřejmě doložena i pranostikami a pravděpodobnost výskytu se pohybuje až kolem 80 %.

– NENAJDE–LI LED MATĚJOVA PILA, NAJDE JI JOSEFSKÁ ŠIROČINA. 19.3.
– JOSEFOVA ŠIROČINA NIČÍ POSLEDNÍ LEDY.
– SV. JOSEF S TVÁŘÍ MILOU, ZAKONČUJE ZIMU PLNOU.
– NA SV. JÁCHYMA, SKONČILA SE UŽ ZIMA. 20.3.

Mariánské oteplení 25.3. – 31.3.

Josefská tepla jsou ukončena asi 3 – 4 denním úsekem mírného ochlazení (mezi 21.3. – 24.3.), po němž opět následuje výrazné oteplení, nazvané podle svátku Panny Marie mariánským oteplením. Zajímavé při tom je, že toto období mohli naši předkové zachytit prakticky od matějské oblevy jako částečně přerušovaný oteplující se úsek nastupujícího jara.

– SV. MATĚJ PROSEKÁ LEDY, 24.2.
– SV. JOSEF NAŠTÍPE DŘÍVÍ, 19.3.
– A PANNA MARIE ZATOPÍ 25.3.

– PANNA MARIA ZIMU PŘEMOHLA.
– NA P. MARIE ZVĚSTOVÁNÍ VLAŠTOVIČKY ZPĚT PŘIHÁNÍ.
– O SV. KVIRINU JE TEPLO I VE STÍNU. 30.3.
– O SV. BALBÍNĚ JE UŽ U NÁS PO ZIMĚ. 31.3.

 Jiří Svoboda pro časopis WM magazín

Časopis WM magazín vychází v tisku každý měsíc. Tisk časopisu je financován z prodeje předplatného. WM magazín vychází také v elektronické verzi. Pokud se vám články líbí, podpořte nás předplatným. Děkujeme.